Cizinec hledá byt: Nemecko a Rakousko

synopse

Azylové právo v Bavorsku

Děti jedou za hranice

Dva roky poté – Čechoslováci v exilu

Masakr na Eppsteinské škole

Naturalizace

Východ a Západ – Exodus

Rakouský uprchlický tábor Traiskirchen

Uprchlíci z ČSSR letí do USA

Všichni pomáhají rekreantům, kteří u nich uvízli

Zrcadlo světa – Situace československých intelektuálů ve Vídni

biografie

Výběr ze západoněmeckých televizních záznamů natočených mezi roky 1968–1986 odráží různorodost československých občanů, kteří se za odlišných okolností rozhodli právě pro Německou spolkovou republiku jako cílovou zemi své svobodné budoucnosti. Pohled tamějších médií, potažmo veřejnosti, přibližují příspěvky nejen o slavných osobnostech, jako byl Karel Kryl, Yvonne Přenosilová nebo básník a esejista Ivan Diviš, ale i o běžných lidech, kteří nechtěli podřídit svůj každodenní život režimu, jenž v naší zemi vládnul. Jednou z nich byla i Milada Melanová, která odešla do Německa s celou rodinou. Po prvních dnech v uprchlickém táboře Zirndorf našli malý byt ve Frankfurtu, na sídlišti pro sociálně slabé. Kromě stísněných životních podmínek je však trápí nepořádek a zločinnost v okolí jejich nového bydliště, a navrch narážejí na nepochopení ze strany úřadů. Reportáže nám přiblíží nejen individuální politické motivace emigrantů, ale skrz konkrétní osudy odhalí i cesty integrace. Nešťastný vývoj událostí představí reportáž o jednom z nejtragičtějších amokových útoků na škole v německém Eppsteinu, který má na svědomí tehdy čtyřiatřicetiletý československý emigrant Karel Charva. Příspěvky o úředních postupech při žádání o azyl nám zase ukážou, jak našinci pod tíhou již tak ambivalentních pocitů byli navíc konfrontováni s velmi náročnou byrokratickou realitou. Široké časové rozpětí příspěvků umožňuje srovnat mediální obrazy situace uprchlíka bezprostředně po emigraci a po uplynutí několika let strávených v hostitelské zemi, ale také nahlédnout, jak Německo nápor uprchlíků od akutních začátků až po fázi vyhodnocení úspěšnosti integrace zvládalo.

Výběr rakouských archivních záznamů k tématu československých emigrantů přiblíží mimo jiné bezprostřední situaci na československo-rakouských hranicích v roce 1968 – stísněné podmínky v uprchlickém táboře Traiskirchen, záběry autobusů symbolicky převážejících naději i strach z neznáma a následná bezútěšnost setkání s neurčitým koncem úředních procesů spojených s žádostí o azyl. Zároveň jsme ale svědky solidarity našich rakouských sousedů, kteří za každou cenu chtějí pomáhat a ztroskotané dovolenkáře zásobují jídlem a zajištují jim ubytování. Uslyšíme rozhovory s emigranty, kteří na kameru mluví o důvodech své emigrace a svých plánech do budoucnosti. Mezi ně patří i skupina Čechoslováků, která v Rakousku využila pravidelného letu do USA sp olečnosti Pan American, organizovaného Mezinárodní organizací pro evropskou migraci a uprchlíky. Další příspěvek se zaměří na komunitu československých intelektuálů. Novináři, spisovatelé, umělci a vědci, kteří našli útočiště v blízké Vídni, se v anonymních výpovědích vyjadřují k politickým motivacím Sovětského svazu, k důsledkům nejen v kolektivním slova smyslu, ale i s ohledem na život jednotlivců. Jedním z příkladů je i osud vysokoškolské učitelky a jejího muže, kteří se neshodnou na představách o budoucnosti. Ona chce v zahraničí zůstat, on se chce vrátit do komunistického Československa. Vnitřní konfl ikty a ambivalentní pocity jsou příznačným projevem pro jediné východisko z neudržitelné životní situace, které mnoha uprchlíkům zbylo: emigraci.