The Brockas

The Brockas je ta nejlepší rokenrolová kapela, kterou neznáte, protože jste ji ještě neslyšeli.Vznikla v roce 1969, ještě než jste znali „asijský psych-rock“, a je nemanželským dítětem významného filipínského filmaře a gay aktivisty Lina Brocky (režiséra filmu Manila ve spárech světla) a několika různých matek. Filipínskému undergroundu kraluje od debutového alba Batman Fights Dracula. Na divoký jihovýchod Asie vtrhla epickými, jednoakordovými, celonočními happeningy, jež byly psychedeličtější než všechny koncerty Grateful Death srolované do tlustého jointu durmanu. Původním bubeníkem kapely byl brutálně zavražděný filmový kritik Alexis Tioseco (Curly J. Brocka), který věřil, že nejdůležitějším (im)pulzem je láska.

Silnou rozevlátou bluesovou trojku tvoří Bembol B. Brocka (Khavn), Pugot Brocka (Lav Diaz) a Akira Brocka (Roxlee). Během pandemie se k nim přidali neúmorní multiinstrumentalisté Cure Brocka (Charlie Sage), Junji Brocka (Nozomi), Robux Brocka (Katch23) a Chef Brocka (1delacruz). 

Na ji.hlavském festivalu kapelu speciálně doprovodí zástupci produkčního týmu - zuřivý baskytarista Mental Brocka (Ondřej Lukeš) a divoká bubenice Mrcha Brocka (Eva Flídrová).

Kromě melodičnosti, popové struktury a romantismu, k nimž má sklon od začátku přítomný Bembol B. Brocka, se různé sestavy a obměny kapely odvolávají na všemožné hudební podžánry. Avant-jazz. Post-punk no wave. Math rock. Noise pop. Psych-fusion. Punk jazz. Thrash-soul. Prog-disco.

The Brockas hráli po celém světě: v Rotterdamu, v Soluni, v Berlíně, v Edinburghu, v Šardžá, v Singapuru či v Brisbane. Letos v listopadu je pozval německý Goethe Institut, aby u příležitosti výročí 100 let od premiéry Murnauova Upíra z Nosferatu tvořili živý hudební doprovod k tomuto filmu. U berlínského labelu Fun In The Church jim začátkem příštího roku vyjde vinylové album Manila By Night.

Hudba The Brockas je… u tohoto slova se člověk zarazí a dojde mu marnost pokusů o aspoň trochu střízlivý rozbor jejich tvorby, protože střízlivost je to poslední, co ho při poslechu jejich spontánní psychedelie napadne. Styl kapely bychom sice mohli označit za „punkový“, protože je výrazem její amatérské nevázanosti, překonávání bariér, revolty vůči stavu věcí a improvizovaného hraní, je však také dadaistický, a to jakýmsi rošťáctvím i snahou nikdy nevyprávět bez příkras, a v neposlední řadě se jím kapela hlásí ke kořenům, jež vám připadnou ještě legračnější, když ji budete brát vážně.

Hudba The Brockas tedy je… skvostnou směsicí protikladů: metodistické hry a improvizace, struktury a nestruktury, atonality a melodiky, rámusu a krásy, radosti a nepříčetnosti.

Vystoupení bude živým doprovodem k filipínskému filmu PINK BOMBASTIK 3001.