Jan Čulík (CZ)
Podnikatel pocházející z Tábora. Vlastní Vinný bar a bistro Thir, které se soustřeďuje na naturální vína a spolupráci s okolními farmáři, a podobě lokálně smýšlející podnik Výčep. Organizuje dva festivaly: Naše chutě zaměřující se na spolupráci mezi farmáři a restauracemi a Bottled Alive, který prezentuje naturální vinaře Čech, Moravy a Slovenska. Založil Cech táborských obchodníků s vínem a stal se jeho cechmistrem. Spoluzaložil platformu Jíme Jih, která sdružuje lokálně smýšlející restaurace z jihu Čech. Společně s Ivo Laurinem pořádá gastronomické symposium Počátky na Sudkově dole. Je absolventem mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií v Brně.
Jak byste popsal své působení a cíle v kontextu proměny stravování?
Snažím se zákazníkům přinášet příběh každého produktu, nikoliv ve smyslu smyšlené báchorky, ale ve smyslu dohledatelnosti původu. Vinaři a farmáři, s kterými pracuji, mají udržitelné a environmentálně odpovědné smýšlení. Navazují na tradice svých předků a vracejí krajinu, ve které hospodaří, do normálu, před intenzivní a odosobněné zemědělství 50. let. Mou snahou je i zvýšení sociálního statutu lidí pracujících v zemědělství – tak, aby pro mladé lidi bylo sexy otevřít si farmu s chovem prasat. Dále je to množství přístupů v gastronomii, které uplatňujeme v našem podniku – no waste, nose – to – tail, fermentace, cirkularita – všechno jsou to nástroje, jak šetrněji a odpovědněji zacházet se zdroji, které máme k dispozici.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Kruciální je podpora malých rodinných farem tak, aby pro mladé lidi bylo výhodné a zajímavé přesunout se z měst na venkov a začít tam hospodařit. Momentálně je to otázka opravdu velkého nadšení a téměř sebeobětování. Národní zemědělská politika musí směřovat k těm nejmenším. Nejde o podporu primárně finanční. Zásadní jsou změny administrativní, legislativní a věcné. Čím víc bude český venkov mozaikou malých rodinných producentů majících vztah k místu, kde hospodaří, tím více se bude dařit krajině i nám samotným. Zadržování vody v krajině, eroze, zlepšení ekonomických poměrů v příhraničních oblastech, synergie mezi městy a venkovem – to vše je řešitelné, pokud podmínky v zemědělství budou příznivější pro menší, nikoliv pro velké firmy.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Zapůsobila na mě audiokniha Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy od Martina C. Punty a to množstvím informací a interdisplinaritou. Krásným zážitkem byl symfonický koncert v čele s houslistou Janem Mráčkem v táborském divadle v rámci festivalu Klasici v Táboře. Ten už mnoho let pořádá houslista Tomáš Hubka.
|
nahoru △ |
Jesicca Fanzo (USA)
Profesorka globální potravinové politiky a etiky na Bermanově institutu pro bioetiku, Bloombergově škole veřejného zdraví a Nitzeho škole pokročilých mezinárodních studií (SAIS) na Univerzitě Johna Hopkinse v USA. V letech 2017 až 2019 byla spolupředsedkyní iniciativy Global Nutrition Report, skupiny odborníků OSN na vysoké úrovni pro zabezpečení potravin a výživu a komise EAT-Lancet. Před nástupem na Hopkinsovu univerzitu působila také na Kolumbijské univerzitě, v institutu Earth Institute, v Organizaci OSN pro výživu a zemědělství, ve Světovém potravinovém programu OSN, v organizaci Bioversity International a v Centru rozvojových cílů milénia ve Světovém centru pro agrolesnictví v Keni.
Jak byste popsala svou práci a své cíle ve vztahu k zabezpečení dostatku potravin pro celý svět?
Pracuji v mnoha zemích a prostředích s nízkými příjmy, abych pochopila omezení a výzvy, kterým čelí jednotlivci i vlády, když se snaží zabezpečit zdraví lidí i planety prostřednictvím stravy a potravinových systémů. Souvisí to se shromažďováním údajů a podkladů na pomoc při rozhodování, které má zajistit, že potraviny, které se vyrábějí a konzumují, jsou zdravé, udržitelné a pocházejí ze spravedlivých systémů.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Nerovnost v tom, komu se dostává zdravé a udržitelné stravy. Některé populace jsou vytlačené na okraj, znevýhodněné a zranitelné vůči nedostatečným, suboptimálním potravinovým systémům. Důsledkem jsou značné rozdíly z hlediska zdravotního stavu a výživy. Změna klimatu, pandemie onemocnění COVID-19 a geopolitická soutěž by mohly situaci ještě zhoršit, pokud nepřijde společný koordinovaný postup. Skutečně žijeme v nebezpečné době, která potřebuje, aby se ti, kdo jsou ve vedoucích pozicích, zavázali zajistit udržitelný rozvoj pro své občany nyní a do budoucna.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Vrátila jsem se ke knize Jareda Diamondse Guns, Germs and Steel, což je prostě klasika, pokud jde o to, jak vznikaly společnosti. A pouštím se do knihy Davida Quammena Spillover, která je fantastická.
|
nahoru △ |
Anna Gümplová (CZ)
Místopředsedkyně Zelených a klimatická aktivistka. Pochází z Jihlavy. Vystudovala Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK. Pracovala jako asistentka náměstkyně pražské primátorky, v současnosti je asistentkou radní hlavního města pro kulturu. V posledních 12 letech se angažovala zejména v neziskových organizacích – Arnice, Amnesty International, Greenpeace, nejvíce však v hnutí Limity jsme my a v mládežnické politické organizaci Mladí zelení, kterou také vedla. Je ve vedení Federace mladých evropských zelených.
Jak byste popsala svou práci a své cíle v kontextu klimatické změny?
Moje politické angažmá ve straně, jejímž hlavním tématem je řešení klimatické krize, to myslím jasně ukazuje - politicky a mediálně ta řešení prosazovat a komunikovat. Cíle jsou tedy nemalé. V posledních letech se moje aktivity zaměřovaly např. na zapojení mladých lidí do politiky a jejich politická emancipace od vzdělávání po aktivní podporu mladých do a v politických funkcích. Protože jsme to my a generace mladší, které dopady klimatické změny zasáhnou, a nesmíme se bát říkat si o slovo v rozhodování o tom, jak bude naše budoucnost vypadat. A konkrétně v mojí práci se snažíme zavádět různá ekologická opatření ve fungování pražské kultury a zároveň téma právě klimatické změny v projektech více akcentovat. Např. hodnocení grantových a dotačních žádostí nebo energetická transformace kulturních objektů.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Hodně se mluví o tom, že koronavirová krize je nic oproti tomu, co postupně přinese krizi klimatická. Jenže o klimatu už mluvíme roky. Musíme se ujistit, že toto téma pandemie nezastíní, ale naopak posílí a prováže s dopady krize aktuální. Protože řešení klimatické krize neleží jen v transformaci energetiky, ale v proměně fungování společnosti a ekonomiky jako takové. A některé velké nedostatky nám právě odkrývá korona. Víc do popředí by se rozhodně mělo dostat, a já myslím, že i odstává, téma péče. Její nenahraditelnost v kontrastu s tím, jak je ohodnocená. A péčí nemyslím jen péči zdravotní, či péči o děti, ale všechny typy práce, které zajišťují chod společnosti.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo (obecně a také v kontextu oblasti, jíž se věnujete)?
Z literatury bych vypíchla dvě věci. Kniha Slepé skvrny od Daniela Prokopa (která teda asi vyšla už minulý rok, ale nevadí), jejíž obsah nás možná zas tak nepřekvapí, ale nemyslím si, že někdy někdo podobným způsobem psal o problémech české společnosti. Na jednom místě je to v českém kontextu nevídaný manifest moderní progresivní levicové politiky a to bezprecedentně data-based formou. A z beletrie určitě nový román od vycházející hvězdy Sally Rooney Normální lidi, který na pozadí kulturních a ekonomických podmínek západní společnosti po roce 2008 vypráví jednoduchý příběh mladých lidí, jejichž vztah a životy ovlivňuje právě to, do jakých poměrů se narodili.
|
nahoru △ |
Martin Hojsík (SK)
Poslanec Evropského parlamentu za Progresívne Slovensko, jehož je místopředsedou. Vystudoval genetiku. Odborně se věnuje ochraně klimatu, životního prostředí a zvířat. Od roku 1993 působil v Greenpeace. Byl členem správní rady a programovým ředitelem mezinárodní organizace FOUR PAWS, kde vedl program na ochranu zvířat. Několik roků působil v rozvojovém sektoru, kde pro organizaci ActionAid International vedl boj proti proti daňovým únikům nadnárodních korporací.
Jak byste popsal svou práci a cíle v oblasti životního prostředí?
Jako boj za čisté životní prostředí pro všechny, lidské zdraví a dobré životní podmínky pro zvířata. O dosažení environmentální a sociální spravedlnosti jsem se však snažil ještě před nástupem do funkce europoslance. Ta mi spíše otevřela nové možnosti, jak tyto cíle prosazovat. V Evropském parlamentu se proto věnuji různým tématům od ochrany proti toxickým látkám v produktech denní spotřeby, přes snížení dopadů naši činnosti na přírodu až po ozelenění ekonomiky.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Současná zdravotní situace ukazuje, že se nutně musíme zabývat environmentálními otázkami. Krize klimatická i biodiverzity se týká nás všech. Jde o otázku existenciální, jelikož souvisí s přežitím lidského druhu a společnosti, jakou známe. Nelze ji brát pouze jako hrozbu, ale i jako příležitost přejít na zelenou a spravedlivou společnost, která bude odolnější. Velké množství veřejných i soukromých financí na post-koronavirovou obnovu proto musí jít tímto směrem.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Letošní rok ve mně rezonuje zejména solidarita a zranitelnost kulturního odvětví.
|
nahoru △ |
Matouš Hrdina (CZ)
Působí jako komunikační manažer Heinrich-Böll-Stiftung a editor newsletterů Seznam Zpráv, přispívá pro různá česká média. Dříve pracoval jako vedoucí programu Radia Wave a editor Heroine. Ve své práci se zajímá především o nové komunikační technologie a ekologická témata, věnuje se také kulturní publicistice.
Jak byste popsal svou práci a své cíle v oblasti médií?
V médiích se věnuji především editorské činnosti, coby autor pak publicistickým textům na témata mimo mainstreamovou agendu. Rád bych svou prací přispěl k popularizaci méně zjevných společenských a kulturních trendů, které často zanikají pod nánosem povrchní zpravodajské agendy.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Nesmírně potřebná je především otevřená celospolečenská diskuse o našem současném politickém a ekonomickém systému a různých alternativách, které by jej mohly nahradit. V širší míře je pak podstatná i debata o samotné podstatě lidského druhu a našem vztahu k jiným formám života. Bez ní jen těžko můžeme dlouhodobě řešit jiné zásadní problémy typu klimatického kolapsu a celkové devastace životního prostředí.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Za pozornost určitě stojí české vydání knihy Temné zítřky od teoretika nových médií Jamese Bridlea, který se v ní zabývá důsledky nekontrolovaného rozmachu digitálních technologií. Na poli environmentální literatury mě zaujala sbírka esejů Vesper Flights od britské básnířky a spisovatelky Helen Macdonald. Ze stejné oblasti musím zmínit i úžasnou publikaci Krajina! od přírodovědce Jiřího Sádla, která by v tomto výčtu určitě neměla chybět, byť vyšla už minulý rok.
|
nahoru △ |
Anna Kárníková (CZ)
Ředitelka významné ekologické organizace Hnutí DUHA (Friends of the Earth Czech Republic). V neziskovém sektoru působí od roku 2018, když dříve vedla Centrum pro dopravu a energetiku. Mezi lety 2014-2017 stála v čele Odboru pro udržitelný rozvoj na Úřadu vlády ČR, který zajišťoval koordinaci napříč resorty v agendě udržitelného rozvoje. Se svým týmem připravila rozvojovou strategii Česká republika 2030.
Jak byste popsala svou práci a své cíle v oblasti životního prostředí?
Naše práce je najít klíčové body v systému a působit na ně tak, abychom umožnili transformaci směrem od fosilních paliv k udržení funkčních ekosystémů. Soustředíme se proto na odklon od uhlí, start obnovitelných zdrojů, stabilizaci lesů po kůrovcové kalamitě nebo zastavení degradace půdy a rozkladu krajiny.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Současnou situaci považuji za vysoce rizikovou – rozpadá se totiž základní konsensus ohledně fungování společnosti, a tedy i jejího dalšího směřování. Příčiny tohoto stavu často nemáme dobře pojmenované. Souvisí ale s narůstajícími nerovnostmi, existenční úzkostí a nedůstojnou existencí stále větší skupiny lidí. Pokud tyto ohromné strukturální dluhy nebudeme schopni narovnat, jen velmi těžko bude možné řešit tak zásadní změny, jako vyžaduje klimatická změna.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Hlavně v beletrii nestíhám moc číst knižní novinky, takže až toto léto jsem strávila s Elenou Ferrante nebo Sally Rooney. Ráda čtu také sci-fi (trilogie Jižní zóna a fascinující Problém tří těles či klasiky jako Neuromancer). Poměrně podrobně sleduji diskusi o dalším směřování levice v ČR i ve světě (např. sborníky Sametová budoucnost nebo Budoucnost, případně diskuse kolem publikace eseje Tajnosti levice), o transformaci ekonomického systému a dalším vývoji kapitalismu (např. Doughnut Economics od Kate Raworth či Inventing the Future Nicka Srnicka a Alexe Williamse, které obě brzy vyjdou i v češtině). Trochu čtu i k umělé inteligenci (poměrně odlehčenou četbu k tématu nabízí například The Most Human Human od Briana Christiana). Z oborových diskusí čtu průběžně ráda George Monbiota, zajímavé jsou také nejnovější příspěvky do diskuse o strategii klimatického hnutí (Brecherova Vzpoura proti zkáze, Latourova Zpátky na zemi nebo Hegemony How-To: A Roadmap for Radicals Jonathana Smuckera).
|
nahoru △ |
Alena Malíková (CZ)
Vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Brně (dnes Mendelova univerzita), po působení ve státní správě (ochrana přírody, zemědělská agentura) pracovala v Bioinstitutu, o.p.s. Olomouc. V současné době je velmi aktivní důchodkyní.
Jak byste popsala svou práci a své cíle v kontextu udržitelného zemědělství a spotřeby jídla?Cíle v kontextu udržitelného zemědělství – celý život mě zajímá působení člověka v krajině, zejména zemědělské (péče o půdu, biodiverzita, struktura krajiny, krása); snažím se spoluvytvářet prostor pro dialog a hledat společná řešení na téma bioregion, působení lokálního společenství; vnímám do budoucna nezbytnost spolupráce, uvědomění si propojení s přírodou, nezbytnost šetrného hospodaření s půdou.
Konkrétně:
- společně s přáteli jsme v Příboře v roce 2017 založili Družstvo VIKTORINA LOCA, které provozuje bezobalový družstevní obchůdek s převážně místními (bio)potravinami; součástí naší práce je i seznamování veřejnosti se zemědělci, od kterých nakupujeme (bio)potraviny a také informování o významu podpory místních sedláků,
- od roku 2018 mám v Příboře na starosti Komisi rady města pro životní prostředí; v současné době ve spolupráci s radou města začínáme pracovat na „Vizi pro krajinu, ve které žijeme“,
- spoluzakládala jsem a spolupracuji s Nadací Pro půdu (správní rada),
- v roce 2020 jsem byla přizvána ke spolupráci s radou Hnutí DUHA,
- spolupracuji se Svobodným statkem na soutoku (dozorčí rada),
- od roku 2000 jsem správkyní Regionálního centra Moravská brána Svazu ekologických zemědělců,
- v návaznosti na práci v Bioinstitutu aktualizuji kanál YouTube Bioinstitut Olomouc uveřejňováním dokumentů o půdě a šetrném zemědělském hospodaření.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Bylo by hezké, kdyby společnost (co si však pod tím slovem představit?) vytvářela prostředí, podporovala snahu každého jednotlivce o uvědomění si faktu, co jako lidská bytost na Zemi mohu/chci pro sebe a tedy pro společenství udělat. Uvědomění si vlastní existence, zodpovědnosti a krásy života na Zemi.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo (obecně a také v kontextu oblasti, jíž se věnujete)?
Kniha Heleny Norberg-Hodge Local is Our Future, na jejímž překladu do češtiny se pracuje a znám z ní jen část. Umělecká tvorba – v rámci jedinečných Dnů nové opery Ostrava 2020 opera Zahrada – Richard Ayres NO. 50.
|
nahoru △ |
Ladislav Miko (CZ/SK)
Odborník v oblasti ochrany životního prostředí, od května do listopadu 2009 byl ministr životního prostředí České republiky ve Fischerově vládě, od roku 2017 je místopředseda strany LES. Patří mezi nejvýše postavené Čechy v administrativě Evropské unie – od roku 2005 působil v Generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, jako ředitel odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity a v letech 2011 až 2017 působil jako zástupce generálního ředitele Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele. Od roku 2018 je vedoucím Zastoupení Evropské komise na Slovensku.
|
nahoru △ |
Danuše Nerudová (CZ)
Danuše Nerudová je ekonomka a rektorka Mendelovy univerzity v Brně. Ve své vědecké práci se dlouhodobě specializuje na problematiku evropských daní, o kterých pravidelně přednáší i v zahraničí. Je předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody a zastánkyní rovnocenných příležitostí žen na trhu práce.
Jak byste popsala svou práci a cíle?
Jsem rektorkou tradiční české vysoké školy a domnívám se, že role univerzit je v mnoha směrech nezastupitelná stejně jako celý systém vzdělávání. Svobodná akademická obec hraje klíčovou roli v rozvíjení demokratických principů ve společnosti, což platilo v minulosti i v současnosti. Univerzity hrají tzv. třetí roli, kterou je působení na společnost. To se pak přímo odráží i ve formování části mladé generace, která nám byla svěřena do péče, a která očekává, že ji odborně připravíme a vyzbrojíme znalostmi pro život. A to nejen v ekonomické oblasti, ale především ve formování a zastávání morálních principů.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Máme sice už více než 30 let demokracii, ale v jiných evropských zemích to není samozřejmé, což ukazuje příklad Běloruska. Dodržování mravních principů a odvaha důsledně veřejně obhajovat demokracii a ústavní principy v situacích, kdy jsou pošlapávány - to vše považuji za základní premisy pro výchovu a vzdělávání mladé generace, schopné kritického myšlení a vědomé si morálních hodnot. Kromě demokracie je to i péče o krajinu a naši zemi v širších souvislostech, abychom naši planetu předali dalším generací v minimálně stejném stavu, v jakém jsme ji užívali.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Jsem velkým milovníkem bondovek a jsem tedy ve velkém očekávání, jak bude vypadat nový díl, jehož premiéru tvůrci odložili na konec letošního roku.
|
nahoru △ |
Petra Tajovský Pospěchová (CZ)
Vystudovala sociologii na FSS v Brně, od osmnácti let se živí novinařinou. Píše hlavně o potravinářském průmyslu a kulinářských tématech vůbec. Ve volném čase leze a chodí po horách, sbírá bylinky, zpívá. Spolupořádá také benefici Cook2Help a pražské Kosení ve Stromovce.
Jak byste popsal svou práci a cíle v průsečíku oblastí médií a stravování?
Už víc než deset roků píšu o kvalitě potravin a různých fíglech velkých výrobců, kterými se snaží oblafnout spotřebitele. Novinařina je povolání, které má měnit svět k lepšímu. Psaní o jídle tak nemusí mít jen podobu receptů na třenou bábovku. Může to být investigativní práce a platforma, která čtenářům otevře širší kontext potravinářského průmyslu a jídla: jeho etickou stránku nebo dlouhodobé dopady na životní prostředí.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Připadá mi důležité i v tom největším průšvihu hledat možné šance a pozitivní důsledky, byť třeba nezamýšlené. V gastronomické branži by pandemie a s ní spojené zavírání hranic mohlo v ideálním případě vést k většímu příklonu k lokálním surovinám a k podpoře menších místních producentů. A taky ke snížení enormního plýtvání potravinami.
A pak ještě jedna věc. Pandemie naplno ukázala, jak moc lidí u nás balancuje na hraně chudoby. Pořád čekáme na iniciativu – ať shora či zdola – která se začne poučeně věnovat stravovacím a nákupním zvykům nízkopříjmových domácností, zkusí je měnit. Zahraniční zkušenosti říkají, že zvýšená kulinářská gramotnost má pozitivní vliv na zdraví i finanční situaci rodin. U nás tohle téma leží víceméně u ledu a případné pokusy o řešení bývají nesystémové nebo jak z viktoriánských časů.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Myslím, že na pomezí umění se pohybuje kulinářské sympozium Počátky, které se koná v Sudkově dole. Fermentují se tu květy z okolních luk, pečou celí srnci v milíři a vůbec se experimentálně zpracovávají lokální suroviny od čumáčku až po oháňku a od šťopky až po pestík. Hudebně neopakovatelnou záležitostí pro mě byla svatba dvou členů kapely Holinky. Sešly se tam desítky skvělých folklorních muzikantů, a hráli, dokud struny držely. Z knížek doporučuji posledního Timothyho Snydera a druhé přepracované vydání Respektovat a být respektován.To, co je v knížce popisováno ve vztahu k dětem, funguje i mezi námi dospělými. Možná víc, než bychom si někdy chtěli připustit.
|
nahoru △
|
Anna Strejcová (CZ)
Jedna ze zakladatelek a současně ředitelka spolku Zachraň jídlo, který upozorňuje na problém plýtvání jídlem. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Zprvu se zabývala marketingem a komunikací s novináři. Nyní řídí tým a vyhledává nové příležitosti pro rozvoj organizace.
Jak byste popsala svou práci a své cíle v kontextu proměny stravování?
Moje (naše) práce se snaží cílit na široké publikum. Už od počátku fungování Zachraň jídlo jsme si určili, že chceme našimi myšlenkami zasáhnout skutečně širokou veřejnost, nejenom ty oslovené. Proto přinášíme rady pro mainstreamové publikum, například i pro ty, kdo konzumují maso. Nezabýváme se ani tak složením potravin nebo jejich výživovou hodnotou, ale díváme se na plýtvání jídlem optikou přírodních zdrojů, které byly do produkce jídla investované. A usilujeme o to, aby se plýtvalo méně.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Jako společnost bychom se měli věnovat efektivitě našeho počínání. Je zde velký tlak na produkci obrovského množství potravin a do budoucna bude kvůli nárůstu počtu obyvatel stoupat. Kvůli tomu dochází k odlesňování pralesů i znehodnocování podzemních vod. Nejsme přitom schopni využít jídlo na maximum. OSN odhaduje, že se až 1/3 jídla znehodnotí. Myslím, že kdybychom se soustředili na technologie a na vzdělávání, které povede ke snížení plýtvání, bude to obrovská investice do naší společné budoucnosti.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Vzhledem k současné situaci jsem letos nestihla tolik umění, kolik bych si přála. V důsledku omezení jsem stačila zhlédnout několik seriálů, z nichž bych doporučila Mrs. America. Přestože se děj odehrává v 70. a 80. letech, do velké míry odkazuje i k současnému dění v USA. Z výstav se mi líbil projekt Manop Barbory Šlapetové a Lukáše Rittsteina v pražském DOXu. Zachycuje jejich opakované cesty na Západní Papuu a setkání s domorodými kmeny v pralese. Zaujala mě konfrontace s naším způsobem myšlení a pohádky a mýty, které oba světy obsahují.
|
nahoru △
|
Jan Štefl (CZ)
Soukromý zemědělec a podnikatel z Domašína u Studené. Jan Štefl je od roku 2013 místopředsedou Asociace soukromého zemědělství ČR. Působí také jako soudní znalec v oboru ekonomika a strojírenství, motorová vozidla a zemědělské stroje. Absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praha (obor mechanizace zemědělství). Od roku 1991 soukromě hospodaří na rodinné farmě u Jindřichova Hradce, která je z větší části provozována v režimu ekologického zemědělství.
Jak byste popsal svou práci a své cíle v oblasti zemědělství?
V zemědělství hospodařím společně se svou manželkou, bratrem a jeho manželkou. Všichni máme vysokoškolské vzdělání v zemědělství. Manželky jsou ekonomky, vedou účetnictví a administrativu. Na farmě s námi hospodaří i náš syn se synovcem a spolu s několika stálými i sezónními zaměstnanci provozujeme konvenční i ekologické zemědělství. V ekologickém chováme masný skot, pěstujeme tritikale, oves, kmín, jeteloviny. V konvenčním zemědělství pěstujeme především pšenici, ječmen, tritikale, brambory či jetel. Používáme odpovídající zemědělskou mechanizaci. V těchto směrech podnikání chceme nadále pokračovat.
Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Za jednu z nejdůležitějších věcí v oblasti zemědělství v současné době považuji přesměrovat zemědělské podpory v České republice nově především k těm zemědělcům a farmářům, kteří na venkově nejen podnikají, ale přímo i žijí. Především takoví jsou totiž zárukou toho, že zemědělská produkce v místě jejich podnikání bude propojena s řádnou péčí o místní krajinu, životní prostředí, venkovský prostor, místní pestrostí v produkci potravin a v neposlední řadě i teritoriální bezpečností produkce potravin.
Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Sleduji především odborná média a literaturu. Z knižní tvorby mne pak v poslední době zaujala například kniha Paula Babiaka Hadi v oblecích aneb psychopat jde do práce.
|
nahoru △
|
