Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum

Přestože Afrika stále čelí výzvám postkoloniálního vývoje, jde o progresivní a v mnohém bohatý kontinent s velkým potenciálem k proměně. V Africe se rozvíjí mnoho nových trendů na poli technologických inovací, v zemědělství, v mezinárodních vztazích i ve školních lavicích. Rostou nová hnutí, proměňují se formy pracovní mobility i migrace, zvětšuje se střední třída a důležitý stimul přináší klimatická změna. Jaké výzvy před Afrikou stojí a jak s nimi může naložit?

◃ zpět na hlavní stránku IF

HOSTÉ

 

Jonathan Ledgard (UK)

Myslitel v oblastech technologií, přírody a rozvojových ekonomik. Dvacet let pracoval jako zahraniční zpravodaj v časopise The Economist. Coby ředitel pracoviště na švýcarské polytechnice vytvořil koncept nákladních dronů a dronových letišť pro Afriku. Jeho poslední román Submergence byl oceněn jako kniha roku deníkem New York Times. Nyní je hostujícím profesorem na ČVUT.

Jak byste popsal svou práci a cíle s ohledem na vývoj v oblasti umělé inteligence?
Mým záměrem je přispět k přizpůsobení strojové inteligence potřebám přirozeného žijícího světa. Jak bude umělá inteligence vnímat jiné formy života, než jakou představuje člověk? Jak může pomoci zachránit tuto životní formu před vymřením?

Jaké společenské otázky považujete ve světle současné situace za nejdůležitější?
Momentálně nepřemýšlím o ničem jiném než o umělé inteligenci a přežití druhů.

Můžete doporučit nějaké dílo (článek, knihu, film) z nedávné doby, které by nemělo uniknout naší pozornosti?
Technicky orientovaným čtenářům bych doporučil knihu Vaclava Smila Growth: From Microorganisms to Megacities, kterou v roce 2019 vydal MIT Press. A stejný okruh čtenářů by si neměl nechat ujít úžasnou práci profesora Karla Fristona a jeho kolegů z londýnské University College nazvanou The Markov blankets of life: autonomy, active inference and the free energy principle. Mimoto mohu doporučit knihu Simone Weil L'Enracinement (angl. The Need for Roots), která je v mnoha ohledech relevantní pro současný okamžik naší průmyslové společnosti. A na konec ještě Ursula K. Le Guin: Zeměmoří.

nahoru △

Ndoni Mcunu (JAR)

V současnosti se věnuje doktorandskému studiu v oboru filozofie na jihoafrickém Global Change Institute (Witwatersrand University). Mimoto je zakladatelkou a výkonnou ředitelkou neziskové organizace Black Women in Science (Černé ženy ve vědě, BWIS), jež si klade za cíl podporovat opatření, která povedou ke zvýšení počtu mladých afrických vědkyň a výzkumnic.

Jak byste popsala svou práci a cíle s ohledem na vývoj v kontextu environmentální udržitelnosti?
work in progress

Jaké společenské otázky považujete ve světle současné situace za nejdůležitější?
Takové otázky jsou dvě:
1. Hnutí Black Lives Matter s sebou přineslo myšlenku intersekcionálního environmentalismu neboli inkluzivní verze environmentalismu, jejímž cílem je chránit nejen naši planetu, ale také lidstvo. Nachází spojitosti mezi křivdami, které se dějí marginalizovaným komunitám, a nespravedlivým zacházením se Zemí. Pokud hovoříme o prosazování klimatické spravedlnosti a aktivismu, musíme si uvědomit, že venkov je často nucen ke kompromisům.
2. Vzhledem ke koronavirové krizi vyvstala naléhavá potřeba zajistit pro všechny dostatek jídla. Ukázalo se, že potravinářství je do značné míry závislé na produkci malých místních farem. Do této kategorie spadá většina farmářů v subsaharské Africe, přesto se rozvoji jejich schopností dostává jen minimální podpory. Je třeba podat těmto farmářům pomocnou ruku a zajistit rovnoprávné postavení žen. Farmaření se totiž věnují převážně ženy, přesto jim půda, kterou obdělávají, nepatří. Potravinářský průmysl a farmaření v rozvojových zemích si tedy rozhodně zaslouží naši pozornost.

Můžete doporučit nějaké dílo (článek, knihu, film) z nedávné doby, které by nemělo uniknout naší pozornosti?
Článek Somini Sengupty „Read Up on the Links between Racism and the Environment“, který vyšel 5. června 2020 v New York Times.

nahoru △

Tereza Němečková (CZ)

Působí jako pedagožka a výzkumnice na katedře mezinárodního obchodu Metropolitní univerzity Praha. Dlouhodobě se věnuje ekonomickému rozvoji Afriky. V posledních letech se díky četným cestám do Maroka detailněji zajímá o vývoj v této zemi, a to v kontextu celkového ekonomického rozvoje regionu severní Afriky.

Jak byste popsala svou práci a své cíle v kontextu vývoje v oboru afrických studií?
Historie a současnost Afriky je opředena mnoha mýty, danými jak zájmy určitých skupin historii tohoto kontinentu zkreslovat (viz například nedávná omluva belgického krále za násilí a krutosti prováděné v době belgické nadvlády v Kongu, která ukázala na dlouhodobé záměrné zkreslování působení Belgie v Kongu), tak i skutečností, že o současném reálném životě mnoha Afričanů máme jen zkreslené představy. To je často dáno nedostatkem dat, na jejichž základě bychom mohli situaci tamějších společností kvalitně vyhodnocovat. Z toho důvodu vnímám jako výzvu se do studia afrického kontinentu nejen ponořit, ale i seznamovat studenty či širší veřejnost s tématy, která se možná na první pohled zdají jako daná, ale na ten druhý lze objevit řadu skutečností, které tuto zažitou, stereotypní představu nalomí.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Rok 2020 snad více než kdy jindy odkryl sílu a současně i křehkost globálního ekonomického systému, který stojí na nadměrném využívání přírodních zdrojů, prohlubující se příjmové nerovnosti a ekonomických zájmech, které jdou proti zájmům většiny společnosti. Regiony jako Afrika pak tyto dopady pociťují asi nejvíce. Vývoj globálního systému a jeho ekonomické, environmentální, ale i společenské dopady by nás, českou společnost, měly více zajímat. Už jen z toho důvodu, že jsme otevřenou ekonomikou, která je na tomto systému silně závislá.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Odpovědi na řadu otázek týkajících se současného globálního ekonomického systému a stejně tak i řadu podnětů k zamyšlení jsem našla v knize Good Economics for Hard Times autorů Esther Duflo a Abhijit Banerjee. Krátce po její publikaci byla oběma udělena Nobelova cena za přínos k (rozvojové) ekonomii. Zaujala mě také kniha amerického komika jihoafrického původu Trevora Noah, který ve své knize s názvem Born a Crime: Stories from a South African Childhood popsal velmi barvitě problémy jihoafrické společnosti. Té společnosti, která dle ekonomických dat patří mezi největší na africkém kontinentě, ale současně té společnosti, která trpí neskutečným množstvím vnitřních problémů, k jejichž úspěšnému řešení stále marně hledá cestu.

nahoru △

Peter Tinti (USA)

Novinář, který se zaměřuje na konflikty, bezpečnost, lidská práva a organizovaný zločin. Za svou práci obdržel řadu cen. Jeho texty a fotografie se objevují v takových periodicích, jako jsou The New York Times, The Wall Street Journal, Foreign Policy, World Politics Review nebo Vice. Společně s Tuesday Reitano napsal knihu Migrant, Refugee, Smuggler, Savior.

Jak byste popsal svou práci a své cíle v kontextu migrace a organizovaného zločinu?
Píšu o tom, že se pašování migrantů odehrává v kontextu záměrně přijatých politických rozhodnutí.
Pašování migrantů je technicky vzato formou nadnárodního organizovaného zločinu, ale pro mnoho žadatelů o azyl a dalších migrantů jsou pašeráci jedinou možností, jak se dostat do bezpečí. Podle mezinárodního práva mají lidé nárok žádat o azyl, cítí-li se v ohrožení života nebo jim hrozí pronásledování, ale z praktického hlediska se vlády snaží dělat, co mohou, aby jim uplatnění tohoto práva de facto znemožnily. Tak jsme vytvořili svět, kde jsou desítky milionů lidí v pohybu vzhledem k probíhajícím konfliktům, klimatickým změnám, tyranským vládám a extrémní chudobě. Přesto vlády usilují o stále větší omezení mobility a v některých případech ji dokonce kriminalizují.
Příčiny globálního vysídlování patrně hned tak nezmizí, ale vlády bohatých zemí po celém světě na tuto situaci přesto odpovídají posilováním armády a bezpečnostních složek chránících hranice. Žádné z přijatých politických opatření, na národní či mezinárodní úrovni, ovšem neřeší hlavní problémy, které lidi nutí žádat o azyl v cizině.

Jaké společenské otázky považujete ve světle současné situace za nejdůležitější?
V této chvíli se obávám především znepokojujícího trendu, kdy vlády používají koronavirovou pandemii jako záminku ke kriminalizaci žadatelů o azyl. To znamená, že ve jménu „národní bezpečnosti“ nebo „veřejného zdraví“ znemožňují azylantům vstup na svá území nebo je deportují dříve, než dostanou možnost projít schvalovacím procesem.
Rychle se množí případy, kdy se vláda dohodne s „tranzitní“ zemí (výměnou za rozvojovou podporu, vojenskou techniku, moderní technologie nebo finanční podporu) a žadatele o azyl zastaví ještě dříve, než se dostanou na hranice. K těmto trikům se uchylují například Spojené státy nebo země EU, za které nyní odvádějí špinavou práci represivní režimy, či dokonce milice. Tento postup se snáze vysvětluje veřejnosti, jestliže můžete tvrdit, že žadatelé o azyl představují ohrožení veřejného zdraví.

Můžete doporučit nějaké dílo (článek, knihu, film) z nedávné doby, které by nemělo uniknout naší pozornosti?
Raději než konkrétní knihu nebo film bych každému doporučil, aby se zajímal o to, jak se k migrantům bez dokladů a k žadatelům o azyl chová jeho domovská země.
Mnozí z nás mají pocit, že žijeme v právním státě, který dodržuje lidská práva, ale většina z toho, co naše vlády provádějí s žadateli o azyl a neoficiálními migranty se odehrává mimo naše zorné pole. Občas jde o opatření, která jsou problematická nebo nemorální. Jindy jde o způsob uplatňování konkrétní politiky nebo naopak přehlížení přijatých opatření.
Většina z nás se s těmito kličkami byrokratického systému v životě nesetká, ale přesto existují a vyvolávají každodenní krutost, nespravedlnost, či dokonce agresi, byť je to fenomén, o němž se nedočteme na titulních stránkách novin.

nahoru △

 



Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt