Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum

Mediálně a politicky nadužívaný termín krize vzbuzuje dojem, že jdeme z jedné krize do druhé. Evokuje nutnost nestandardních, rychlých a silových řešení shora, v nichž zbývá málo prostoru pro občanské i individuální aktivity. Ostražitost před krizovým slovníkem ukazuje cestu, jak se vztahovat k naléhavým otázkám na poli vzdělávání, ekonomiky, politiky, kultury a životního prostředí. Jak se proměníme, když vyměníme jazyk krize za jazyk zodpovědnosti? Jak přetavit krizový moment v příležitost k obmýšlení nových cest?

◃ zpět na hlavní stránku IF

HOSTÉ

 

Martin Hojsík (SK)

Poslanec Evropského parlamentu za Progresívne Slovensko, jehož je místopředsedou. Vystudoval genetiku. Odborně se věnuje ochraně klimatu, životního prostředí a zvířat. Od roku 1993 působil v Greenpeace. Byl členem správní rady a programovým ředitelem mezinárodní organizace FOUR PAWS, kde vedl program na ochranu zvířat. Několik roků působil v rozvojovém sektoru, kde pro organizaci ActionAid International vedl boj proti proti daňovým únikům nadnárodních korporací.

Jak byste popsal svou práci a cíle v oblasti životního prostředí?
Jako boj za čisté životní prostředí pro všechny, lidské zdraví a dobré životní podmínky pro zvířata. O dosažení environmentální a sociální spravedlnosti jsem se však snažil ještě před nástupem do funkce europoslance. Ta mi spíše otevřela nové možnosti, jak tyto cíle prosazovat. V Evropském parlamentu se proto věnuji různým tématům od ochrany proti toxickým látkám v produktech denní spotřeby, přes snížení dopadů naši činnosti na přírodu až po ozelenění ekonomiky.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Současná zdravotní situace ukazuje, že se nutně musíme zabývat environmentálními otázkami. Krize klimatická i biodiverzity se týká nás všech. Jde o otázku existenciální, jelikož souvisí s přežitím lidského druhu a společnosti, jakou známe. Nelze ji brát pouze jako hrozbu, ale i jako příležitost přejít na zelenou a spravedlivou společnost, která bude odolnější. Velké množství veřejných i soukromých financí na post-koronavirovou obnovu proto musí jít tímto směrem.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Letošní rok ve mně rezonuje zejména solidarita a zranitelnost kulturního odvětví.

nahoru △

Danuše Nerudová (CZ)

Danuše Nerudová je ekonomka a rektorka Mendelovy univerzity v Brně. Ve své vědecké práci se dlouhodobě specializuje na problematiku evropských daní, o kterých pravidelně přednáší i v zahraničí. Je předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody a zastánkyní rovnocenných příležitostí žen na trhu práce.

Jak byste popsala svou práci a cíle?
Jsem rektorkou tradiční české vysoké školy a domnívám se, že role univerzit je v mnoha směrech nezastupitelná stejně jako celý systém vzdělávání. Svobodná akademická obec hraje klíčovou roli v rozvíjení demokratických principů ve společnosti, což platilo v minulosti i v současnosti. Univerzity hrají tzv. třetí roli, kterou je působení na společnost. To se pak přímo odráží i ve formování části mladé generace, která nám byla svěřena do péče, a která očekává, že ji odborně připravíme a vyzbrojíme znalostmi pro život. A to nejen v ekonomické oblasti, ale především ve formování a zastávání morálních principů.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Máme sice už více než 30 let demokracii, ale v jiných evropských zemích to není samozřejmé, což ukazuje příklad Běloruska. Dodržování mravních principů a odvaha důsledně veřejně obhajovat demokracii a ústavní principy v situacích, kdy jsou pošlapávány - to vše považuji za základní premisy pro výchovu a vzdělávání mladé generace, schopné kritického myšlení a vědomé si morálních hodnot. Kromě demokracie je to i péče o krajinu a naši zemi v širších souvislostech, abychom naši planetu předali dalším generací v minimálně stejném stavu, v jakém jsme ji užívali.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Jsem velkým milovníkem bondovek a jsem tedy ve velkém očekávání, jak bude vypadat nový díl, jehož premiéru tvůrci odložili na konec letošního roku.

nahoru △

Ingerid S. Straume (NO)

Ingerid S. Straume je norská publicistka a filozofka vzdělávání. Působí jako ředitelka programu akademického psaní na univerzitě v Oslu. V poslední době se podílela například na publikaci What Children Ask from Us: Education and Worldlessness in the Anthropocene, kam přispěla jednou kapitolou, a zveřejnila článek „What may we hope for? Education in times of climate change“, který je volně dostupný veřejnosti.

Jak byste popsala svou práci a cíle s ohledem na vývoj ve vzdělávání?
Pracuji v rámci evropské tradice, která vidí souvislost mezi vzděláváním a politickou filozofií, psychologií a sociální teorií. Mým nejoblíbenějším tématem je politika v klasickém, demokratickém smyslu slova. Předmětem mého zájmu jsou věci, které mi pomáhají zkoumat a posilovat stávající i potenciální možnosti, jak proměnit sociální instituce.

Jaké společenské otázky považujete ve světle současné situace za nejdůležitější?
Zabývám se zejména „aktivistickými“ tématy, jako jsou environmentalismus, eko-pedagogika, radikální demokracie a sociální hnutí. Konkrétně mne znepokojují sklony k anti-politice a depolitizaci, které lze pozorovat v dnešním veřejném životě, ať už na Západě, nebo jinde ve světě.

nahoru △

Filip Vostal (CZ)

Získal doktorát v oboru sociologie v roce 2013 na University of Bristol. Působí jako vědecký pracovník v Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti na Filosofickém ústavu AV ČR. V současnosti se zabývá temporalitou produkce vědění v oblasti laserových experimentů s volnými elektrony a zkoumá epistemickou roli zrychlení a rychlosti v nových metodách molekulární dynamiky.

Jak byste popsal svou práci a své cíle v kontextu studia proměny společnosti v modernitě?
Ve svém výzkumu se zabývám sociologií času a zrychlení a zároveň se věnuji sociálně-vědním studiím vědy a technologií. Mezi mé klíčové výzkumné cíle patří to, jak se mění pozdní modernita ve světle imperativu zrychlení. Soustředím se především na studium proměn času ve vědeckém prostředí a temporalitu produkce vědecní v molekulární biofyzice. Důvodem tohoto mého zaměření je to, že se v něm střetává právě imperativ zrychlení a věda jako hrot modernity - a to v různých modifikacích a proměnách. Pokud mám být více konkrétní v současnosti zkoumám tzv. 3D molekulární kino, což je nový experimentální cíl molekulárních biofyziků. I v něm - jak z názvu patrné - je zřejmá nesamozřejmá kombinace současného zlomového bádání na poli molekulární dynamiky a kinematografu jakožto předního vynálezu rané modernity.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Měli bychom se především věnovat otázce, že si neklademe jako společnost otázky. Nebo rozhodně ne tak, jak si to naše doba žádá. Žijeme ve společnosti, která nabízí a prahne po řešeních a odpovědích, ale málo se ptá sama sebe na to čím prochází, jak se mění vztah člověka a přírody, člověka a různých systémů a infrastruktur, které si vytvořil, člověka a technologií. Současná podoba kapitalismu, politické konstelace v kombinaci s fenoménem sociálních sítí sytí podkopávání tradiční pilíře sebevědomé, odolné a zdravé demokratické společnosti (v doslovném i přeneseném smyslu) a důvěra ve svobodná média, vědu a jiné moderní instituce. Málo rozumíme světu kolem nás a v nás a nijak nás to neznepokojuje.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Z umělecké tvorby mne letos nejvíce oslovily (stejně jako každý rok) "cestující" umělecké projekty pod hlavičkou Artformats Thierriho Geofforye, především pak Critical Run, Awareness Muscle, Slowdance DebateDelay Museum. Umělecká činnost TG představuje globální kritickou platformu, která reaguje na různé formy stavů nouze (emergencies), kterým jako společnost čelíme. Z knižní tvorby mne zaujala knižní rozhovor Erica Lonergana a Marka Blytha Angrynomics, dále Making Time on Mars od Zary Mirmalek a editovaná kniha Time Work: Studies of Temporal Agency od Michaela G. Flahertyho, Lotte Meinert a Anne Line Dalsgård. Z tuzemských počinů mne zaujala kniha Petra Fischera Byla tohle krize? Proč některá letadla nejsou vidět.

nahoru △


Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt