PROGRAM

Vnitřní kompas

Každý z nás je vystaven neustálé nutnosti voleb a naše cesta životem, vztahy či profesí je sledem neustálých křižovatek, na nichž se znovu a znovu rozhodujeme. Ani populární katolický kněz, profesor etiky a čtivý publicista Marek Orko Vácha toho není ušetřen. Jaký hodnotový kompas na cestě používá a nakolik je nucen jej proměňovat vlivem moderních fenoménů, na které nemá katolické učení předem odpověď? A kde cítí rezervy svého duchovního života?

Host: Marek Orko Vácha
Moderuje: Josef Pazderka

Vietnam Stories

V dětství je místo rodičů vychovávaly „české babičky“, na základní škole jim nadávali do „Nguyenů“ a na střední nemohli přespávat u kamarádů, natož randit s Čechy. Když se pak poprvé potkali s rodinou ve Vietnamu, cítili radost, zmatek i odcizení. Kdo je druhá generace Vietnamců, která se již narodila v Česku, proč si říká „banánové děti“ a považuje vůbec Česko za svůj domov? Od čtyř zástupců své generace se dozvíme, jak se jim v Česku vyrůstalo, jaké mají vztahy s rodiči i vietnamskými příbuznými, jak přemýšlejí o lásce, práci i budoucnosti a jak moc těžké bylo pro ně vymanit se z očekávání rodiny a zapadnout do české společnosti.

Hosté: Diana Cam Van Nguyen, Le Hong Thai, Marta Lopatková
Moderuje: Marek Pros

Diana Cam Van Nguyen (CZ)

Česko-vietnamská režisérka, výtvarnice a animátorka žijící v Praze. Její krátké filmy filmy Malá (2017) a Spolu sami (2018) byly promítnuty na mnoha domácích a zahraničních festivalech a vyhrály několik cen. Spolu sami bylo oceněno na MFDF Jihlava jako Nejlepší český experimentální dokumentární film 2018 a svoji mezinárodní premiéru mělo na MFF v Rotterdamu.

Jak byste popsala svou práci a cíle v kontextu bourání stereotypů?
Ve svých filmech se věnuji hlavně osobním tématům. Poukazuji na jinou kulturu a tradice, ve kterých jsem sice vyrůstala, ale nevyznám se v nich a přijdou mi spíše cizí. A tak se snažím balancovat tyto dvě kultury a propojovat je. Mým cílem je přiblížit vietnamskou kulturu českému publiku, ale také seznámit vietnamské publikum s nemainstreamovou tvorbou - jakou jsou animované dokumenty. Přála bych si, aby se v české kinematografii začali objevovat vietnamští a romští herci, kteří nebudou hrát stereotypní role (majitel večerky, dealer drog atd.) ale jen "obyčejného" kamaráda, rodiče nebo souseda.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Osobně se mě dotýká téma nerovnosti, hlavně nerovnosti mezi rasami. Tento problém nyní rezonuje v souvislosti s Black Lives Matter.S tímto problémem se potýkáme dlouhodobě, v západní společnosti se toho změnilo hodně k lepšímu, ale stále platí, že bílá rasa je ta privilegovaná. Myslím, že bychom si měli uvědomit, že nestačí být ne-rasista, ale že musíme zaujmout aktivní postoj proti rasismu. Stále nerozumím tomu, jak jsme se dostali k tomu, že poměřujeme lidi na základě barvy pleti a od toho usuzujeme jejich chování. Každý člověk je jedinečný a všichni by měli mít stejné příležitosti a možnost volby.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Knihy: Tatitatitati (Tamás Jónás), Možnosti milostného románu (Jan Němec)
Seriály: Euphoria, BoJack Horseman, Mrs. America
Filmy: Booksmart, Malá lež. A těším se na nový film Wese Andersona The French Dispatch

Marta Lopatková (CZ)

Vědecká pracovnice na Ústavu asijských studií Filozofické fakulty UK v Praze. Zabývá se zejména kulturou, společností a dějinami koloniálního Vietnamu s akcentem na gender a otázku modernity. Kromě toho se věnuje studiu migrace a vietnamské komunity na území České republiky jak v současnosti, tak v bývalém Československu. Vystudovala vietnamistiku a etnologii na FF UK. Vedle akademických aktivit dlouhodobě pracovala s vietnamskou komunitou v neziskovém sektoru.

Jak byste popsal svou práci a své cíle v oblasti vietnamistiky?
Vietnamistika jako obor dnes spadá pod tzv. area studies. Dříve byla navíc vedena pod klasickou orientalistikou. To znamená, že se zde kloubí znalost dějin, kultury, společnosti a všeho, co s danou oblastí souvisí. Zásadním nástrojem při zkoumání těchto oblastí je jazyk, kterému se na vietnamistice věnujeme. Mou prací je přiblížit studentům zejména moderní vietnamskou literaturu, společnost, dramatické dějiny a také problematiku migrace a vietnamských komunit mimo Vietnam. Součástí mojí práce je tedy výuka, vlastní vědecká práce (v níž se zaměřuji na vznik moderní vietnamské společnosti v koloniálním období Vietnamu) a také překlady (v zimě vyjde sbírka realistických vietnamských povídek z 1. poloviny 20. století).
Byla bych šťastná, kdyby se nám podařilo nadchnout studenty natolik, že by se i přes nejrůznější překážky rozhodli v akademické práci a studiu vietnamistiky pokračovat.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
V poslední době ve mě silně rezonují slova jako empatie, bezohlednost a sobectví. Myslím, že bychom se měli zaměřit na to, jak posílit to první a upozadit ta další dvě.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Nedávno mě zaujala postava a životní příběh básníka a spisovatele Oceana Vuonga, kterému v loňském roce vyšel očekávaný román On Earth We're Briefly Gorgeous.

Josef Pazderka (CZ)

Historik, novinář, šéfredaktor zpravodajského on-line deníku Aktuálně.cz. Narodil se v Jihlavě, vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1999) a rozvojová studia na Oxford Brookes University (2003). Pracoval jako humanitární pracovník u Člověka v tísni, v letech 2005 až 2016 pak jako novinář v České televizi. Nejprve jako zahraniční zpravodaj ČT v Rusku a poté v Polsku a na Ukrajině. Od roku 2018 je šéfredaktorem on-line deníku Aktuálně.cz. V roce 2011 natočil pro ČT úspěšný televizní dokument Invaze 1968. Ruský pohled a s kolegy vydal v nakladatelství Torst stejnojmennou knihu.

Jak byste popsal svou práci a své cíle v oblasti médií?
Online novinařina je stres, nekončící kolotoč a velká zodpovědnost. Ale taky radost, když se věci díky vám pohnou kupředu. Přijde to jednou za čas, o to větší má člověk radost.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Změny klimatu, důchodová reforma, kvalitní média, kritické myšlení, schopnost kultivovaně a neagresivně diskutovat o důležitých věcech. Výzvy pro mě i celou naši společnost.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
David Attenborough: Život na zemi (dokument)
David Klimeš: Česko versus budoucnost (kniha)
Jan Komasa: Corpus Christi (film)
Jeff Orlowski: The Social Dilemma (TV dokument)
Mariusz Szczygiel: Není (kniha).

Marek Pros (CZ)

Novinář. Vede lifestyle v Aktuálně.cz a působí jako zástupce šéfredaktora. Se svými kolegy získal letos nominaci na novinářskou cenu (Česko-slovenská cena veřejnosti) za multimediální projekt Zatracená generace Z o problémech mladých Čechů. Narodil se v roce 1984 v jihočeském Táboře, kde prožil dětství, sportovní kariéru ledního hokejisty i dospívání. Později vystudoval žurnalistiku a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě v Brně, několik měsíců strávil na univerzitě ve finské Jyväskyle.

Jak byste popsal svou práci a cíle v médiích kontextu bourání stereotypů?
Každý příběh, zpráva, rozhovor nebo reportáž musí mít kontext. Ať už se jedná o transsexuálku bojující s odsudky okolí, nebo mladé faráře, kteří k oslovení mladých lidí využívají YouTube. Vždy je důležité citlivě a nemanipulativně zprostředkovat jejich boj, snahu nebo jen obyčejné lidské úsilí probourat mantinely stereotypů. Aktuálně.cz je pak prostorem, kde k tomuto „souboji“ skrze citlivě a profesionálně zpracované materiály dochází.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
Nejdůležitější je nezblbnout pod návalem (pseudo-) informací a zorientovat se v záplavě dění. Stává se čím dál tím obtížnější najít tu přesnou čáru mezi pravdou, polopravdou a lží. Média jsou navzdory své slábnoucí síle stále nezastupitelným a nezbytným klíčem k identifikaci této tenké linie mezi informací a manipulací.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Román Homo sapienne grónské spisovatelky Niviaq Korneliussenové o každodenních problémech pětice mladých protagonistů, kteří i díky neuvěřitelně svěžímu vypravěčskému stylu Korneliussenové bojují proti předsudkům konzervativního grónského maloměsta.

Le Hong Thai (CZ)

Jeho rodiče pocházejí z Vietnamu. Vyrůstal v severních Čechách. Vystudoval 3. lékařskou fakultu UK, a nyní pracuje jako lékař na Psychiatrické klinice VFN. Ve volném čase se věnuje rodině, přátelům, vaření a hrám se středověkou tematikou.

Jak byste popsal svou práci a cíle v kontextu bourání stereotypů?
Jako lékař na akutním psychiatrickém oddělení se mimo jiné snažím přispět probíhající reformě psychiatrické péče a destigmatizaci duševně nemocných.

Co ve světle nynější situace považujete za důležité, jakým otázkám bychom se jako společnost měli s vážností věnovat?
V těchto časech je pro mne důležité zůstat ve spojení se svými blízkými. Jsem toho názoru, že problémům globálního měřítka můžeme čelit jedině společně, ať už se jedná o problémy zdravotní, ekonomické či environmentální. Neměli bychom být na věci sami.

Co z letošní knižní či umělecké tvorby s Vámi nejvíce rezonovalo?
Nejvíce mě potěšilo nové hudební album Taylor Swift s názvem Folklore. Z odborné literatury bych z předešlých let zcela jistě doporučil Faktomluvu od Roslinga, myslím, že přinese i nadhled a pozitivitu do současné situace.

Marek Orko Vácha (CZ)

Biolog, teolog, kněz a pedagog. Katolický kněz, administrátor ve farnosti Lechovice u Znojma. Na Fakultě sociálních studií v Brně vede seminář zaměřený na vztah křesťanství a ekologie. Na Přírodovědecké fakultě MU v Brně vystudoval obor molekulární biologie a genetika, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu. V letech 1997 a 2000 se účastnil dvou výprav na Antarktidu. Je přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity.

FILMY K TÉMATU

Chodím (Jørgen Leth, Dánsko, 2019)
Otčiny (Gabriel Babsi, Maďarsko, Rumunsko, 2020)
Skok (Giedrė Žickytė, Litva, Lotyšsko, Francie, 2020)
Uprchlíci jsou tu vítaní (Tomáš Rafa, Slovensko, Polsko, Německo, Řecko, Chorvatsko, Maďarsko, Slovinsko, Česká republika, Rakousko, Srbsko, 2020)
Společná řeč (Volia Chajkouskaya, Estonsko, Bělorusko, 2019)

ČÍTÁRNA

Brzy doplníme.