SVOBODY
Soubor čtyřiadvaceti trefných, vypointovaných a daty podložených esejů Proč jsme tak naštvané? odborové právničky, publicistky a feministky Šárky Homfray popisuje společenské postavení žen v současném Česku, kde jsou výchova, životní volby a dráhy žen a mužů do značné míry odlišné.
Kniha zkoumá, proč mají všechny sociální skupiny morální systémy a jak se tyto systémy utvářejí. Neurofilozofka Patricia Churchland spojuje poznatky o vlivech neurovědy, genetiky a fyzického prostředí, aby objasnila, jak jsou naše mozky nastaveny na vytváření vazeb a péči o děti, a zároveň zkoumá, proč mohou vznikat amorální psychopati. Churchland se poté obrací k filozofii, aby pochopil, jak se morálka přenáší z generace na generaci a proč se stala základem všech společností. Svědomí spojuje myšlenky, které se jen zřídkakdy dostávají do dialogu, a vnáší světlo do tématu, které vypovídá o smyslu lidského bytí.
Deníkové záznamy Jitky Kosíkové, dětské zdravotní sestry, z práce na misích Lékařů bez hranic. Jejím úkolem je postarat se o lidi ztracené na útěku. Neví, jestli zítřek přinese v gumových člunech zraněné děti, poleptané, nemocné, jestli budou na palubě rodit, jestli bude resuscitovat, neví, kolik dětí povezou na italskou pevninu v kontejneru vyhrazeném pro zemřelé. Vzpomínky na misi ve zhrouceném Středomoří uprostřed humanitární krize střídají postřehy z práce v pediatrickém týmu mobilního hospice Cesta domů a jemné pasáže deníků týkající se autorčiných vztahů a úryvky – nikdy neodeslaných – milostných dopisů.
Netradiční pohádková knížka, která se v Maďarsku dočkala několika vydání a do konce roku 2022 má vyjít v překladu do deseti dalších jazyků, se snaží upozorňovat na tabuizovaná témata v oblasti základních práv člověka, ať už se jedná o genderové stereotypy, problematiku nemanželských dětí, domácí násilí, předsudky vůči „čarodějnicím“ nebo etnickým menšinám, alkoholismus, chudobu či „neviditelnost“ starých lidí. Autoři se inspirovali známými pohádkovými příběhy a vybrali si hrdinku nebo hrdinu, s nimiž se dokážou bez obtíží identifikovat představitelé menšin žijících na okraji společnosti. Najdeme tu několik klasických pohádek, ale i pohádky moderní a lidové i mytologický příběh, psané s hlubokým vhledem do emocí postav.
Queer lidé se po celém světě, včetně spíše tolerantního Česka, stávají předmětem kulturních válek a politických bojů. Mnohdy nemají možnost projevit své niterné pocity, popsat společenské ústrky a vysvětlit, proč je pro ně těžké najít pochopení. Filip Titlbach, moderátor podcastu Studio N, jim tuto příležitost poskytuje. Třináct výjimečně důvěrných a otevřených rozhovorů přibližuje jejich životy i nesnáze, kterým musí čelit. Není to snadné čtení, ale může otevřít oči a pomoci k většímu porozumění.
|
nahoru △ |
DIGITÁLNÍ TECHNOLOGIE
Silicon Valley, politici, a technofuturisté svorně tvrdí, že žijeme na prahu éry rychlé technologické automatizace, která předznamenává konec práce, jak ji známe. Vysvětluje však tolik diskutovaný "nástup robotů" skutečně krizi zaměstnanosti, která nás čeká na druhé straně koruny? Benanav odhaluje strukturální ekonomické trendy, které budou ovlivňovat náš pracovní život v budoucnosti. Ptá se, jaká společenská hnutí potřebujeme k tomu, abychom nás posunula do po nedostatku, pokud to nedokážou zajistit samotné technologické inovace? V reakci na volání po univerzálním základním příjmu, který by udržel rostoucí armádu nadbytečných pracovníků, nabízí alternativní návrh.
Překotný vývoj v oblasti umělé inteligence přinese dramatické změny dříve, než mnozí odborníci předpokládali. Motorem vývoje už nejsou ani tak samotné inovace, jako spíše velikost trhu generující obrovské objemy dat, s nimiž technologické firmy pracují. Směr proto začínají udávat dvě velmoci – Čína se svými strategiemi pobídek a vládních programů a Spojené státy, které stále ještě platí za lídra v oblasti technologií. Autor ve své knize na obě velmoci apeluje, aby s rostoucí technologickou mocí převzaly i odpovědnost za změny, kterými lidstvo v nejbližší budoucnosti bude procházet. Předvídá, že největší výzvou budoucnosti nebude převzetí lidské práce umělou inteligencí, ale otázka, co znamená být člověkem.
Spisovatel a novinář píšící o technologiích Tarnoff vypráví příběh privatizace, která stvořila moderní internet a která odstartovala krizi, jež jej dnes pohlcuje. Tvrdí, že internet je nefunkční, protože je ve vlastnictví soukromých firem a je provozován za účelem zisku. Google ničí vaše soukromí a Facebook posiluje pravicovou propagandu, protože se mu to vyplatí. Internet však takový nebyl vždy–musel se proměnit za účelem maximalizace zisku, a to prostřednictvím dlouholetého procesu privatizace, který z malé výzkumné sítě udělal mocenský motor globálního kapitalismu.
V období klasického kapitalismu firmy nacházely inovativní způsoby, jak ze zdrojů vyrobit produkt, který lze následně přinést na trh a tam ho prodat. S nastolením obchodního modelu největších technologických společností dneška však přichází zásadní změna: zdrojovým materiálem se stává samotná lidská zkušenost, která je jednostranně získávána a měněna na data, posléze zpracovávána pokročilou inteligencí známou jako machine learning a přetavena v nový typ produktu (předpovídané chování) a následně obchodována na novém typu trhu (trh s budoucím chováním).
|
nahoru △ |
NERŮST
Antropolog Jason Hickel v knize Méně je více zkoumá, jak této nelehké výzvě dostát. Jak nerůst, a přitom neohrozit důstojné živobytí? Jak by vlastně měl vypadat život v takové společnosti? Je to vůbec možné? Jsou to těžké otázky, které ovšem nesnesou odklad.
Myšlenka nerůstu je kontroverzní, často nepochopená a paradoxně čím dál tím populárnější. Giorgos Kallis, jeden z předních myslitelů nerůstového hnutí, přináší v této knize jeho přístupnou, inspirativní a promyšlenou obhajobu. Jednotlivé kapitoly tvoří výběr z autorových esejí, novinových článků, blogových příspěvků a „minifestů“, které zahrnují širokou škálu témat – od zeleného růstu a dějin ekonomie, přes ekonomickou krizi, až po science fiction a hollywoodské filmy. Texty obsahují také debaty a výměny názorů mezi Kallisem a nerůstovými kritiky.
Autorka s válečnou zkušeností seznamuje čtenáře se svojí vizí světa, kde centrálním zájmem je naplňování potřeb všech. Jako metodu, jak k takovému světu dospět, nabízí NVC (nenásilnou komunikaci). V knize se dostává od principů nenásilí, reprezentovaných Ghándím, Martinem Lutherem Kingem, ale i současnějšími představiteli, k analýze společenských struktur, problematice moci, privilegií, motivace, spolupráce až k návrhům konkrétních kroků vedoucích k transformaci vědomí a společnosti. Přínosná je i kapitola o dětech a výchově k míru.
V roce 1972 vydala skupina vědců v čele s Donellou H. a Dennisem Meadowsovými jeden z nejdůležitějších textů v historii environmentalismu. V dokumentu s názvem Meze růstu a přezdívaném “zpráva Římského klubu” zkoumali s využitím nejmodernějších metod počítačového modelování chování lidských společností a ekonomik a dospěli k souboru jejich objektivních mezí. Publikované upozornění, že bychom měli být ohledně limitů naší planety obezřetní, se v té době setkalo se značnou skepsí vycházející z představy o neustálém hospodářském růstu, akumulaci kapitálu a technologických řešeních. O půl století později, uprostřed akcelerujícího klimatického kolapsu, již byly mnohé z mezí známých z hypotéz Římského klubu nevratně prolomeny. Nešlo tedy bohužel o pouhé hypotézy.
Jak žít dobrý život, dostupný pro všechny, v mezích jedné planety? Jak v tomhle světě nejen přežít, ale žít dobře a vytvořit si radostný prostor pro dostatek? To jsou hlavní otázky, na které se zaměřuje 11 textů od 12 českých autorů a autorek, které v uplynulém roce vyšly pro časopis Alarm a teď je najdete v naší nové knize.
|
nahoru △ |
UKRAJINA
V roce 1979 vstoupila Rudá armáda do Afghánistánu a toto velmocenské dobrodružství se postupem doby proměnilo ve vleklou a nesmírně krutou, traumatizující válku, v níž zahynuly téměř dva milióny Afghánců a 25 000 sovětských vojáků. Kniha není rozborem válečné situace, ani výčtem akcí se statistikou padlých. Je sestavena z rozhovorů se sovětskými vojáky přeživšími afghánskou válku a také s příbuznými těch, kteří se z ní vrátili v zinkových rakvích. A právě mozaika těchto útržků vzpomínek a úvah vydává svědectví o nesmyslnosti a hrůze celého tažení, o mravním rozvratu a naprosté devalvaci lidského života, jež přineslo. Má neobyčejnou dokumentární sílu a je velmi aktuální navzdory osmadvaceti rokům, které uplynuly od jejího vydání i od ukončení afghánské agrese.
Jak se na Ukrajině a v Rusku žilo před válkou, po anexi Krymu a po vypuknutí konfliktu na Donbase? Co vedlo až k rozpoutání největšího vojenského střetu na území Evropy od roku 1945? Novinář Vojtěch Boháč podává svědectví přímo z míst, kde se odehrávaly krvavé boje. Poznejte pozadí ukrajinského konfliktu, roli novináře uprostřed zuřící války i autentické příběhy místních obyvatel. Bez nadsázky tak zjistíte, jak to vypadá, když se píše historie.
Tématem básnické sbírky jsou sbírky kontrastní motivy domova a jeho opouštění. Sv. Outdoor je patronem těch, kteří si myslí, že je lepší být „venku“ než „uvnitř“, zjevuje těm, kteří rádi opouštějí své „pokoje“, aby se oddali pohybu. Psát dnes s vážností o domově, statečnosti a lásce je možná trochu riskantní, ale tahle uzdravující cesta od sebe k sobě se vyplatila.
Přední čeští a slovenští reportéři a reportérky, a také několik ukrajinských novinářek, přinášejí živá svědectví z míst, kam vtrhla válka. Přibližují osudy lidí, které potkali, a dělí se o své vlastní zkušenosti z válečného Kyjeva, Charkova, Mykolajivu, Oděsy a dalších měst. Někteří popisují své někdejší cesty na Donbas a Krym, kde v roce 2014 válka začala. A vrací se ještě dál do minulosti, aby se pokusili nahmatat kořeny ruské agrese.
Román Město, přelomové dílo význačného ukrajinského prozaika Valerjana Pidmohylného (1901—1937), se odehrává v Kyjevě poloviny dvacátých let, má však nadčasový námět — je to věčný příběh mladého muže hledajícího si své místo v životě. Pidmohylnyj byl v roce 1934 uvězněn a o tři roky později popraven. Stal se jednou z mnoha obětí represí, jimž byla v SSSR během třicátých let ukrajinská kultura vystavena. Jeho Město, které až do konce osmdesátých let nemohlo znovu vyjít, se stalo jedním z nejdůležitějších ukrajinských románů dvacátého století.
Kvetoucí Rondo, v němž šťastně žijí křehká stvoření vyrobená ze skla, papíru, nebo nafukovacích balónků. Až do chvíle, kdy město navštíví Válka. Tři hlavní hrdinové knížky, Danko, Fabián a Hvězdička, musí spojit všechny své síly, aby Válku porazili a své milované Rondo zachránili. Společně se jim to podaří, Válka zmizí, jizvy po ní ale zůstanou. Symbolem města se stávají rudé květy vlčího máku. Přímočarý a dojemný příběh, vyprávěný poetickým i vizuálním jazykem, dětem vysvětluje, co to vlastně je ta válka. Symbolika příběhu citlivě vyzdvihuje hodnoty, jakými jsou soudržnost, vzájemná pomoc i odvaha.
|
nahoru △ |
KNIHY, KTERÉ SI PŘEJE TÝM IF
Annie Ernauxová předkládá osobní příběh, v němž popisuje období 1940 až 2006 prostřednictvím svých vzpomínek, dojmů z minulosti i současnosti, ale zároveň z nich vyvozuje předpovědi budoucnosti. Fotografie, knihy, písně, rozhlas, televizi a desítky let reklam a novinových titulků staví autorka do kontrastu se svými vnitřními zápasy a deníkovými záznamy, které si po šest desetiletí vedla.
Kniha a se zabývá historií lidstva v dobách, kdy se podle klasického pojetí vůbec žádné dějiny nekonaly, protože tehdejší lidé o sobě nezanechali žádné písemné zprávy. Okamžitým světovým bestsellerem se stala vloni v říjnu proto, že důkladně vyvrací slavné neoliberální heslo „alternativa neexistuje“, a naopak trvá na tom, že cesty, kterými se dějiny ubíraly, byly vždy výsledkem rozhodování mezi různými alternativami. A že stejně tak i dnes máme ve svých rukou a hlavách možnost rozhodnout o tom, kudy náš svět půjde dál. (zdroj: A2larm)
Po otřesných zkušenostech s pandemií covid-19 a s lockdownem hledají státy i jednotlivci způsoby, jak se z krize dostat, a mnozí doufají, že se co nejdříve vrátí ke „světu, jaký byl před pandemií“. Existuje však i jiný způsob, jak si z této těžké zkoušky vzít ponaučení: jako obyvatelé Země možná nakonec nebudeme schopni opustit lockdown tak snadno, protože globální zdravotní krize je zakotvena v jiné větší a závažnější krizi – krizi způsobené Novým klimatickým režimem. Naučit se žít v lockdownu může být příležitostí, kterou je třeba využít: generální zkouškou na klimatickou mutaci, příležitostí konečně pochopit, kde my – obyvatelé Země, pozemšťané – žijeme, co je to za místo „Země“ a jak se budeme moci v tomto světě v příštích letech orientovat a existovat.
Na četných příkladech podpůrných projektů organizovaných zdola a otevřených všem autor ukazuje, jak tyto snahy dokáží nahradit stát a jeho instituce, které často selhávají ve vypjatých dobách nebo poskytují pomoc selektivně a vynechávají ty na okraji. Síť lidí, která vzniká na místech takového selhání, dokáže svépomocně nejen naplnit základní potřeby jakými jsou distribuce jídla, vzdělávání, péče o děti nebo poskytování zdravotní péče, ale také tím zároveň upozorňovat na systémové problémy. Důležitou součástí vzájemné pomoci je i schopnost mobilizační: k nízkoprahovým aktivitám dokáže přitáhnout mnoho lidí, kteří dosud neměli zkušenosti s aktivistickým prostředím, a zapojit je do hnutí.
|
nahoru △ |
