Děti bez lásky

synopse

 Kojencům a batolatům nestačí jen bezpečí, plný žaludek a dobrá zdravotní péče: potřebují také lásku. Základní argument knihy Psychická deprivace v dětství (1963) J. Langmeiera a Z. Matějčka i výzkumů lékařky M. Damborské snímek dokládá rozsáhlým srovnáním. Citová deprivace na tisíc způsobů – v kojeneckých ústavech a dětských domovech, týdenních jeslích i při dlouhých dnech ve školce – stojí vedle šťastnějších konstelací, s maminkou, která se vynoří z kuchyně při sebemenším povyku. Trpělivá kamera i Matějčkovy otázky zkoumají deprivované děti a jejich obraz kladou ke zvážení „pánům hospodářům“.

Film Děti bez lásky vychází z dobového odborného i politického obratu k rodině, který postupně nahlodával socialistickou víru v blahodárnost státem zřízené a odborně vedené ústavní péče o děti. Mateřská dovolená, v roce 1963 osmnáctitýdenní, se následně během pěti let prodloužila na 26 týdnů a doplnila ji nová možnost zůstat s dítětem doma do jeho prvního roku. S obdobím veřejného promítání filmu a jím vyvolaných diskusí je pak souběžný útlum týdenních jeslí a regulace noční práce těhotných žen a matek dětí do jednoho roku. Na nebezpečí citové deprivace dětí se odvolávalo i polistopadové rozpuštění státem zřizovaných jeslí, s jehož dopadem se potýkáme dodnes. 

biografie

Kurt Goldberger (1919–2004) je autorem vědeckých, popularizačních i sociálně kritických filmů. Jako režisér začal pracovat v britském exilu během 2. světové války. Pro jeho filmy je typická technická vynalézavost a zájem o mladé vědní obory. Se Svatoplukem Malým, kameramanem Dětí bez lásky (1963), natáčel od poloviny 50. let dokumenty z operačních sálů. Před druhou emigrací po srpnu 1968 natočil Knihy lidských osudů (1967) o nacistickém i komunistickém násilí na českých Židech.

více o filmu

režie:

Kurt Goldberger