Minamata: Nemocní a jejich svět

synopse

První nezávisle produkovaný díl Cučimotovy kroniky oblasti kolem zálivu Minamata v Širanuiském moři vyjadřuje obdiv i pokoru vůči těm, do jejichž osudu vstoupila často fatální otrava rtutí. Černobílé ponory do tváří a gest zasažených lidí – ať už těch, které minamatská choroba postihla, nebo jejich pečujících příbuzných – doprovází téměř výhradně jejich vlastní vyprávění. Jindy zůstávají beze slov a hloubka záběrů, velké detaily i osvětlení zvyšují citlivost k tělesnosti, obývanému prostoru a jeho textuře. Cučimoto tento jazyk nevyužívá jen esteticky, ale i eticky: prozrazuje jím, jak promýšlí svou pozici vůči filmovaným.

Při pětiměsíčním natáčení v roce 1970 byla minamatská choroba nejen odborně popsána, ale region jí už téměř patnáct let žil. Uznání viny ani odpovídající reakce státu však nepřicházely a obyvatelé nedůvěřovali médiím. Cučimotův štáb se stal součástí komunity, natočené záběry každý večer promítal v domě jedné z obětí. Vrátil jim tak hlas, který jim média upírala. Film zachycuje zrod „hnutí jedné akcie“, jímž si nemocní a pozůstalí zajistili vstup na valnou hromadu chemičky Čisso. Rozsudek soudu z března 1973, jenž konstatoval zavinění firmy, byl výsledkem tohoto hnutí, které pak inspirovalo rozšíření této praxe i do dalších zemí jako nástroj posílení pozice lidí, na něž má průmyslová výroba přímý dopad.

Záběr z filmu „Minamata: The Victims and Their World“ © 1971 Higashi Production / Foto: Takeshi SHIODA

biografie

Noriaki Cučimoto (1928–2008), „filmař moře“, byl jeden ze dvou nejdůležitějších japonských poválečných dokumentaristů (spolu se Šinsukem Ogawou). Filmy o Minamatě promítal v sedmdesátých letech v Evropě, u příležitosti Konference OSN o lidském prostředí, i v oblastech kanadských prvních národů, kde rtuť znečistila řeky. Natočil také filmy o Sibiři a Afghánistánu.

více o filmu

režie:	Noriaki Tsuchimoto
producent:	Ryūtarō Takagi