Podívej, slunce hoří

synopse

Dobová ilustrace ze spisu Oculus Artificialis Teledioptricus z roku 1685 připomíná dobu, kdy byl zrak vnímán jako aktivní paprsek vycházející z oka. Vizuální umělec Gregor Eldarb na tuto myšlenku navazuje svým analogovým experimentem. Za pomoci lupy, slunečního svitu, magnetu a olejovité kapaliny s magnetickými vlastnostmi vytváří v objektivu kamery krystalické struktury a amorfní krajiny. V kombinaci s digitálním displejem a minimalistickým hudebním doprovodem Stefana Nemetha se zkoumání lidského pohledu mění v působivou podívanou, v níž se historické představy o vidění střetávají s dnešní fascinací zářícími obrazovkami. „

 

Podoby se jako blány třepotají vzduchem, a kamkoli je zavane, zjevují se v kaňonech.“ — Johann Zahn, Umělé oko na dálku neboli dalekohled

biografie

Gregor Eldarb (1971) je vídeňský vizuální umělec. Po desetiletích práce s konceptuální malbou, grafikou a architektonickými modely rozšířil svůj záběr o pohyblivý obraz. Ve svých filmech zkoumá struktury povrchů, fyzikální vlastnosti materiálů a proměny lidského vnímání v digitální éře.

více o filmu

režie:	Gregor Eldarb
producent:	Gregor Eldarb
hudba:	Stefan Németh