Země bez chleba

synopse

Filmový esej lidské geografie – tak označuje úvodní titulek evokativní proud surových obrazů z obtížně přístupného kraje Las Hurdes v západním Španělsku. Horečný příval záběrů zmaru a bídy doprovází neúprosný komentář a Brahmsova Čtvrtá symfonie. Důsledně neromantizující pohled do evropské divočiny podává svědectví o lidech, v jejichž životech nenachází Buñuelův štáb jediný okamžik štěstí. Spektákl krutosti, byť zčásti rekonstruované pro kameru, podrývá žánr etnografického cestopisu a obnažuje přitom jedno ze srdcí temnoty na vlastním kontinentu.

Film provázela série zákazů, cenzurních zásahů a přepracování. Úvodní záběr umisťuje Las Hurdes na mapu Evropy a vyznačuje i další ohniska bídy, mj. i v Československu. Po madridské premiéře v roce 1933 byl film ve Španělsku zakázán a v roce 1938 z něj francouzská cenzura vystřihla záběr evropské mapy. Neozývaly se však jen státy strachující se o svůj obraz, ale také ti, kdo se od 20. let zasazovali o reformu regionu, a samotní Hurdané. Španělská vláda pod hrozbou mezinárodní ostudy zvýšila investice do výstavby silnic a zdravotnických zařízení v regionu.

biografie

Luis Buñuel (1900–1983) je otcem filmového surrealismu: kusy reality se v jeho filmech dostávají do nečekaných konstelací. Andaluského psa (1929) uvádí záběr rozříznutého oka (ve skutečnosti se jedná o telecí bulvu), Zlatý věk (1930) zase krátký převzatý dokument o štírech. Země bez chleba (1933) je Buñuelův třetí film a jediný, který snese přívlastek dokumentární, byť i na jeho počátku je výjev bezmála surreální: bezhlavé, cukající se kohoutí trupy.

více o filmu

režie:	Luis Buñuel
producent:	Ramón Acín, Luis Buñuel