Režisér a filozof diskutují o svých přístupech ke kinematografii, zkoumají využití archivních materiálů a vzájemné působení reklamy a ideologie.
Martin Kudláč (zdroj: Cineuropa)
Oceňovaný rumunský režisér Radu Jude na filmovém festivalu v Locarnu představí svá dvě nejnovější díla Osm pohlednic z utopie, které natočil společně s filozofem Christianem Ferenczem-Flatzem, a Sleep #2 (oba filmy se promítají mimo soutěž). Cineuropa se s oběma režiséry sešla, aby si s nimi o těchto experimentálních dílech popovídala.
Cineuropa: Osm pohlednic z utopie se zabývá prolínáním historie, reklamy a ideologie v postsocialistickém Rumunsku. Proč jste si vybrali právě reklamy?
Christian Ferencz-Flatz: Reklamy jsou velmi důležité pro přechodné období Rumunska, které se táhne od pádu Ceausescova režimu až po vstup země do Evropské unie. Na jedné straně je v reklamách vidět hodně z toho, co se v tomto období dělo, takže jde o dokumentární materiál nejvyšší kvality. Reklamy jsou velmi pozornými čtenáři ducha doby. Aby mohly fungovat, musí vědět, jaká tlačítka zmáčknout. Byly velmi citlivé na to, co se děje v myslích lidí. Na druhou stranu byly reklamy skutečně historickými pachateli toho, co se v tomto období dělo. Skutečně různým způsobem proměnily rumunskou společnost. A pomocí těchto materiálů znovu získávají přístup k některým emocionálním energiím.
Radu Jude: Pro mě to byla otázka André Bazina: „Co je to kinematografie?“ Právě jsme se bavili s několika mladými filmaři a kritiky a jeden z nich se mě zeptal: „Proč točíte filmy s obrazy, které původně nebyly vytvořeny pro kino?“ A já jsem se zeptal: „Proč točíte filmy s obrazy, které původně nebyly vytvořeny pro kino?“ Myslím, že je velmi důležité kinematografii obohatit a rozšířit. Kino může zahrnovat nejrůznější věci, a přesto zůstane kinem. To byla myšlenka zde: přerámovat tyto obrazy pomocí montáže a [určitého] pohledu. Velmi důležité jsou také názvy kapitol, protože jsou rámcem, skrze který můžete materiál vidět v novém světle.
Když se vedle sebe postaví tolik klipů, často to působí jako hyperbola kapitalismu. Bylo to záměrné?
CF-F: Řekl bych, že je to spíše vedlejší efekt, ale ztěžuje to čtení filmu ve všech jeho vrstvách. Nejlepší způsob, jak se na Osm pohlednic z utopie dívat, je asi sledovat ho na notebooku. Vidět film v kině určitě dělá své – vidíte záběry ve větším měřítku a všímáte si rozdílů v zrnitosti obrazu, což vypovídá o stavu archivu a tak dále. Ale abyste se dostali k hlubším vrstvám filmu, je lepší mít možnost zpomalit, pozastavit a znovu si pustit určité části filmu.
Plné znění rozhovoru najdete zde.
