Pocta: Naomi Kawase

Letní olympijské hry 2020 v Tokiu se konaly s ročním zpožděním způsobeným globální krizí pandemie koronaviru. Režisérka Naomi Kawase pokračuje v tradici celovečerních dokumentárních snímků točených při příležitosti olympiád a po několik měsíců sleduje dění na sportovištích i mimo ně. Drží se přitom svého citlivého a intimního způsobu vyprávění a odhaluje zákulisní scény ze života jednotlivých atletů, atletek i jejich rodin. Záběry na fascinující sportovní výkony se tak prolínají s výpověďmi soutěžících, které poukazují na tenkou hranici mezi osobním a politickým, sportem a celospolečenskými problémy.„Spíše než očekávanou propagací olympiády se Strana A zabývá pomíjivostí času a několika otázkami týkajícími se olympijských her. Jakou cenu má dočasná krása, když celá akce stojí miliardy?“ Zdroj citátu: Seventh Row

První část (Side A) oficiálního filmu k příležitosti Letních olympijských her 2020 konaných v Tokiu s ročním zpožděním způsobeným pandemií koronaviru se zaměřila na osobní životy soutěžících a nabídla sociální kritiku sportovního prostředí. Druhá část (Side B) odhaluje politické pozadí her a dokumentuje protesty veřejnosti, které tento ročník provázely. Archivní záběry, porady organizátorů, ale i osobní výpovědi pracovníků stadionu ilustrují nesnadný úkol uspořádat takto gigantickou akci navzdory nepříznivé globální situaci. Kawase tak ukazuje odvrácenou stranu olympiád, která bývá zraku veřejnosti obvykle skryta.„Jak se vypořádali s výzvou uspořádat o rok odložený sportovní festival bez diváků? Chtěla jsem generacím, které budou žít za 100 let, zprostředkovat, jak jsme tuto vzácnou výzvu překonali, a chtěla jsem to udělat pohledem dítěte.“ — Naomi Kawase Zdroj citátu: web International Olympic Committee

Pobřeží malebného japonského ostrova omývají silné nárazy vln, které jednu noc vyplaví nahé tělo mrtvého muže. Objeví jej nad ránem chlapec, jehož život je s mrtvolou spjatý víc, než se na první pohled zdá. Tento hrůzný objev podnítí dospívající protagonisty – chlapce a jeho dívku – pátrat po smyslu koloběhu života a smrti. Navštěvují dívčinu umírající matku, která ovládá magii a umí promlouvat s bohy, aby se dozvěděli více o lidské smrtelnosti. V tomto básnivém, kontemplativním snímku slouží neutichající moře a tajemná voda jako motivy propojující lidské strasti s věčností a posmrtným životem. „Splynutí s vlnou, protože je to poslední okamžik, má neuvěřitelně silnou energii. Když pak tuto sílu přijmete celým svým tělem, na okamžik se promění v nicotu. Nicotu nebo klid.“