Studentstvo uvádí

Zatímco se na Kubu řítí mohutný hurikán a společnost kolem nich se hroutí, kovboj a jeho klisna truchlí nad ztrátou jejího mrtvě narozeného hříběte. Zatímco se stádo rozprchává do divokého křoví a obloha se ztemňuje zuřivostí, oni se drží křehkého rytmu péče a rutiny. Ve spánku se bouře a smutek slévají dohromady, kde násilí přírody odráží rozpadající se svět a tlačí je k nejisté, roztříštěné budoucnosti.

Film je cvičením prvního ročníku Katedry dokumentární tvorby FAMU na 16mm. Inspirováno frontami na MFDF Ji.hlava.

FIlm je uměleckým pojetím reflexe gentrifikace v oblasti Prahy 7 Holešovice. V naprosto strhujícím snímku dojde k odletu celého domu pomocí nafukovacích balónků

Film je o křehkém hledání maskulinity v moderním světě. Skupina mužů prochází kurzem, který by měl nadobro změnit jejich přístup k životu, ženám a sobě samým.

Julito každý den odpoledne vyklouzne z kubánského města San Tranquilino. Hodiny pomalu ubíhají, až přijde čas vrátit se domů. Na ostrově, který jako by zamrzl v čase, je jediný, kdo se drží.

Film je prostorem pro setkání dvou míst, mezi nimiž autorka hledá spojení. Snaží se o přijetí kořenů, kterým se musela vzdálit, aby se mohla skutečně nadechnout. Zkoumá odlišné světy a napětí mezi tradicemi a touhou po svobodě.

Zkuste si představit, že jste skupina kamarádů a kamarádek, která se zná z klimatického hnutí. Několik let jste spolu s dalšími lidmi bojovali za spravedlivější budoucnost, ale nic se výrazně neposunulo, a tak už jste trochu unavení. Teď jedete na víkend na chalupu, odpočinout si, a během toho se na jeden den ocitnete v apokalypse. Kolektivní film, cvičení prvního ročníku KDT o přátelství ve stínu nejisté budoucnosti.

Přípírava výstavy, shon, a neviditelná práce. Cvičení prvního ročníku Katedry dokumentární tvorby FAMU "Postup práce". Reproduktivní práce je podpůrná, udržovací a pečující činnost, která umožňuje práci produktivní a kreativní. Termín se začal používat v kontextu debaty o chodu domácností a neplacené práci, kterou odvádějí většinou ženy. Na reproduktivní práci ale narazíme všude tam, kde je třeba něco organizovaně udržovat. Zpravidla není vnímána jako atraktivní či prestižní a často vede k vyhoření – je totiž mimořádně náročná, ale zároveň neviditelná.

Ve stínu režimu, který jako by zamrzl v čase, nacházejí dva mladí Kubánci útočiště v doupěti železa a ozubených kol. Tam se rodí podivné soupeření s neviditelnou přítomností, která svým tichem ovlivňuje každý aspekt jejich existence.

Vrstvení vzpomínek čtyř pamětníků se propisuje jako sebeironická zkamenělina města, které mizí pod tíhou těžby uhlí. Když padá domov, co si přejeme zachovat?

Miguel a jeho rodina se připravují na emigraci z Kuby do Itálie, kde již žije jeho matka. Zatímco čekají, začínají podnikat první kroky v životě každého migranta: učí se jazyk země, do které chtějí odejít.

Během jedné z nejtěžších krizí v historii Kuby musí matka se synem čelit další výzvě: příchodu hurikánu Rafael.

Každý rok opouští svou zemi téměř 450 000 Kubánců. Překračují moře, aby unikli vyčerpanému politickému režimu, nedostatku a hurikánům. V Havaně někteří truchlí pro ty, kteří odcházejí, kdežto ti, kteří zůstávají, hledají jiné způsoby, jak uniknout.

V roce 1987 byla vedle dělnického města na západě Kuby založena filmová škola. Po více než tři desetiletí stovky studentů filmové školy dokumentovaly životy jeho obyvatel. Film Qué tiempos aquellos nás zavede do Pueblo Textil, abychom prozkoumali, co tyto vzpomínky znamenají dnes, jaké emoce vyvolávají a jak se v průběhu času mění. Dokument o paměti jako osobní i kolektivní zkušenosti.

Rytmus, rutina a splynutí s vodou... Plavec David se den co den připravuje na blížící se závody. Tato reportáž se noří do jeho světa – do prostoru soustředění, kde rozhoduje dech, dotek a rytmus, a kde zrak ustupuje jiným smyslům.

Padá večer a děti si hrají v městečku, které jako by viselo mezi ruinami minulosti a nejistou budoucností.