studentský film

Halina je jednou z posledních zpěvaček smutečních písní z východopolského Podlesí. Její syn Andrzej zase pracuje jako hrobník. Již mnoho let doprovázejí druhé na jejich poslední cestě. Smrt, před kterou si moderní společnost zakrývá oči, je pro ně přirozenou součástí života, ve které nacházejí jistotu a klid. „Když se pohřby zabýváte více než deset let, tak se stane všechno.“

Postarší vietnamský pár už mnoho let provozuje stánek s čerstvou pomerančovou šťávou. Žijí a pracují na pražské tržnici Sapa. Observační dokument o práci a stesku po domově nabízí unikátní skicu každodennosti na místě, které bývá označováno za srdce vietnamské komunity v Česku. „Někdy člověk náhle zemře kvůli ironii.“

Pocta prarodičům a jednomu bytu v nejvyšším patře bratislavského paneláku, s výhledem na Dunaj i Rakousko, má formu intimního dialogu. Mezi generacemi, minulostí a přítomností, východem a západem. Ve stejném prostoru se skrze rodinné zážitky a traumata formovala také identita autorky. „Pesimisté se dívají k Petržalce, optimisté k Rakousku.“

Dokumentární adaptace románu známého vlámského spisovatele Louise Paula Boona je pojata jako mnohohlas skládající se z voiceoverů tří postav obývajících jeden společný byt. Muž, žena a jejich o mnoho let mladší služebná na střídačku vyslovují svým vnitřním hlasem úvahy o životě vlastním i těch druhých.„Poetika románové předlohy získává novou sílu, protože tento velmi originální přístup oživuje literaturu, zatímco zdánlivá nahodilost překrývajících se textů a opakujících se motivů vytváří velmi zvláštní a nečekaný filmový zážitek.“Zdroj citátu: Diagonale

Asociativní koláž obrazů se zamýšlí nad naší bytostnou potřebou přemýšlet o sobě jako o autonomním individuu a vymezovat se vůči vnější realitě. Fragmenty z edukačních filmů lodžského filmového studia doprovází rozhovor s britskou psycholožkou a terapeutkou Halinou Pytlasinskou, která pracuje s konceptem kolektivního nevědomí. „Postoj člověka je dvojí, v souladu s dvojí povahou prvotních slov, která říká.“ — Martin Buber

Ve frankensteinovském duchu pojatý portrét vědkyně, která vyvíjí materiály pro konstrukci robotů s citlivými a ohebnými částmi, a sama přitom ztrácí kontrolu nad svým vědomím. V důsledku stresového přetížení není, alespoň dočasně, schopná toho, co už zvládají její produkty – spolehnout se na svou paměť. „S režií filmů jsem začala ve druhém ročníku vysoké školy. Přišla jsem k tomu spontánně a naučila jsem se toto umění milovat natolik, že někdy režíruji i své sny.“ — Inshallah Montero Zdroj citátu: GMA News

Elsova dcera nechce žít. Dříve veselé dítě začaly od třinácti let přemáhat sebevražedné sklony. A to v takové míře, že musí trávit většinu času pod lékařským dozorem. Jako jediné řešení svého zoufalého stavu vidí eutanázii. Chce opustit život, a bohužel i svou matku, která může všemu jen nečinně přihlížet. „Témata mateřství, motivy vztahu matky a dítěte, jsou inspirovány vztahem k mé vlastní matce a mým vlastním možným vztahem k mateřství.“ Zdroj citátu: We Are Moving Stories

Mark Bosselaers je mořský paleontolog, pro nějž jsou úlomky koster velryb takřka celým životem. V minimalisticky pojatém portrétu se seznamujeme s jeho někdy až detektivní prací i osobitými teoriemi. Vše je totiž v Markově vidění propojené – sluneční svit, velryby i prach, ve který se nakonec proměníme.„V ideálním případě bych rád strávil celý den prací na zkamenělinách velryb, ale samozřejmě musím také občas dělat domácí práce pro svou ženu.“ — Mark BosselaersZdroj citátu: KZGW

8. května 2019 Žluté vesty rehabilitují hrobku Gustava Courbeta v Ornans. Nedaleko odtud si malířovo dílo přivlastňuje Christian Corouge, bývalý člen skupiny Medvedkine, militantního filmového kolektivu. Ale „nebudeme diskutovat o malování, každý si vezme, co chce, je mi to jedno!“.

Jakub a Martin uctívají svá těla. Jsou pro ně zdrojem obživy. Žijí totiž napůl v Brně, napůl v online rozhraní platformy OnlyFans, kde plní fantazie svých sledujících. Od vystavování bicepsů, které si zajišťují pravidelnými návštěvami posilovny, po pissing a napodobování prasete. K hovorům o práci přistupují stejně jako ke svým tělům – bez zábran. „Podívejte se na ty svaly. Já a Martin se před tebou předvádíme.“

Lucia "Pretty Beast" Krajčovič je 34letá profesionální zápasnice MMA* a máma dvou dětí. Krátce po porodu je odhodlaná stát se šampionkou v obou disciplínách - sportu i mateřství. S miminkem v náručí se připravuje na svůj příští zápas. Pod nesmírným tlakem svých dvou identit, vyčerpaná z nedostatku spánku, se pere s otázkou, na kterou ještě nedávno měla jasnou odpověď. Jak být zároveň Pretty i Beast a jak dlouho ještě?*sport dříve známý pod názvem Vale Tudo, což v portugalštině znamená „dovoleno vše“