Letošní Ji.hlava bude patřit jídlu. Alespoň v chystané retrospektivě Jídlo a doba. „Hledali jsme téma, které lidi spojuje. A vyšlo nám z toho jídlo, vaření, stolování,“ říká Marek Hovorka. „Když jsme začali filmy spojené s jídlem zkoumat hlouběji, ukázalo se, jak moc jsou napojené na konkrétní dobu, jak ji dokážou reflektovat,“ dodává.
Retrospektiva zachycuje proměny československé společnosti prostřednictvím kuchyní od padesátých do osmdesátých let: padesátá léta nesla nedostatek a centrální plánování; šedesátá léta přinesla uvolnění, humor a ironii v krátkých filmech a pořadech, třeba o etiketě stolování; sedmdesátá léta a normalizace reflektovala tlak na dokonalou ženu, vznik polotovarů a jeho vliv na ženskou emancipaci - například ve filmu Jaroslava Šikla Co stojí být ženou (1975), který prostřednictvím celodenního měření dokumentuje energetickou spotřebu ženy během péče o děti a domácnost; a osmdesátá léta byla obdobím radosti z jídla a vaření, jak ukazují televizní kulinářské pořady s Evou Pilarovou či Jiřinou Bohdalovou.
Ji.hlavské publikum se může těšit na 27 dokumentů, fejetonů a populárně-vědeckých pořadů, doplněných komentářem historika a odborníka na „retrojídlo“, Martina France, které nabízejí jedinečný pohled na kulturně-politické dějiny Československa. „Někdy máme tendenci zapomínat, jak nesmírně důležitou roli v naší společnosti hraje jídlo. Přitom se v kultuře stravování, v diskusích o správné výživě i ve vztahu k jednotlivým druhům potravin zrcadlí nesmírně zajímavým způsobem dobová společnost, její hodnoty a preference, její předsudky i její touhy,“ říká Martin Franc.
Retrospektivu doplní program Fascinace: Jídlo, který nabídne výběr experimentálních filmů z celého světa. Půjde o klasiky i novější snímky od autorů a autorek jako Peter Kubelka (Schwechater, 1958), Michael Snow (Breakfast, 1972), Cécile Fontaine (Overeating, 1984) či Mike Hoolboom (Ice Cream, Ice Cream, 2021), ale také unikátní historické kousky, například Repas de bébé Louise Lumièra z roku 1895, který zachycuje ranní krmení malého dítěte. Filmy z Rakouska, Finska, Kanady, Francie či USA nabízejí poetický, provokativní i vizuálně invenční pohled na stravování, tělo a každodenní návyky, často v nadsázce, abstrakci nebo obrazové koláži. „Jídlo bylo historicky jak objektem zobrazení a audiovizuálního zkoumání, tak prostředkem k vytváření obrazů – uvidíme i materiálové experimenty, kde různé potraviny a pochutiny chemicky působily na filmový materiál, nebo třeba pokus vyrobit veganskou filmovou surovinu,“ říká dramaturgyně sekce Andrea Slováková.
