Podobně jako jiné režisérovy snímky vznikl i tento při natáčení akce ve veřejném prostoru, konkrétně zachycuje fragmenty oslav výročí československé sametové revoluce. Snímek s reportážním východiskem proměňuje událost ve vír, který vzdává hold avantgardním filmům z první poloviny dvacátých let 20. století. Q&A s režisérem Vladimírem Turnerem:

Na počátku nového milénia získal Jan Jedlička uměleckou podporu od švýcarské pojišťovny Swiss Re, pro níž natočil krátký film Air (2001) a také portrét jejího konferenčního střediska Centre for Global Dialogue nedaleko Curychu. Strohá architektura ožívá v dialogu s krajinou, hosty i personálem a díky Jedličkově perspektivě se nezdá už tak upjatou.  

Energická mozaika s monumentálním orchestrálním doprovodem zobrazuje Jižní Koreu sedmdesátých let jako jednu z nejsilnějších ekonomik regionu. Obrazy civilizačního pokroku a moderního životního stylu, prokládané odkazy na silnou kulturní a náboženskou tradici, zároveň apelují na sjednocení rozděleného národa.Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

3/60 Bäume im Herbst je tvořen statickými záběry na koruny stromů, které Kren pořídil během procházky parkem. Podobně jako v jeho další tvorbě je délka záběrů řízena na základě dopředu pečlivě sestavených schémat, která udávají filmu rytmus a navozují jeho celkovou atmosféru. Ta je podtržena také efektem světlé oblohy, ke které jsou do kontrastu postaveny tmavé siluety korun stromů.     „Kren na stromy pohlíží jako na optický experiment a pozoruje je s ohledem na jejich abstraktní hodnotu.“ T. Trummer

V roce 1984 byl zastřelen kolumbijský katolický kněz a bojovník za práva domorodých obyvatel Álvaro Ulcué Chocué. Incident se rýsuje na pozadí koláže dvou archivních snímků z téhož roku. Prostřihy dokumentárních záběrů a hrané gangsterky vystihují stav země ovládané drogovými kartely a společenskými nepokoji.   „Za současné konjunktury je nutné zobrazovat lhostejnost jako projev neustálého násilí, jako gesto, kterým se z nás nevědomky stávají mlčící spolupachatelé.“ D. Santiago Cortés   Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Příběhy věcí, které se dají najít při procházkách se psem po jihlavském sídlišti. Film reflektuje naši společnost a hledá odpověď na otázku, v jakém okamžiku se pro nás věci stávají bezcennými.    

Krátký dokument o Lubomíru Přibylovi, který vznikal převážně v jeho ateliéru v Praze a v Museu Kampa. Odráží jeho celoživotní tvorbu a svou minimalistickou kamerou a černobílým provedením se snaží maximálně podtrhnout autorův styl. Přibyl klade důraz na strukturu a světlo, v jeho obrazech je jádro čehosi přírodního, čehosi, co se v záření teprve dlouze tvaruje, je v nich zakletý klid dlouhých časových rozloh.

Snaha překlenout příkopy ve společnosti vedla ke vzniku tohoto pozoruhodného a v zahraničí oceňovaného projektu. V každé epizodě se tváří v tvář potkají dva lidé se zcela odlišnými postoji – včetně těch, kteří si například píší nenávistné vzkazy na sociálních sítích. Moderátorem je uznávaný novinář Abdel Azíz Mahmoud a cílem samozřejmě není aktéry pořadu usmířit, ale dosáhnout toho, aby byli ochotni diskutovat a poslouchat argumenty toho druhého. (30 minut)

Jednotlivá písmena polské abecedy, pečlivě vyslovovaná, ve své znakové podobě postupně defilují na bílém pozadí, střídajícím se s černou obrazovkou oscilografu, protnutou chvějivou linkou, jejíž kmity zobrazují fonetickou realizaci každého písmene.

V roce 1947 vyrazilo z Československa na cestu kolem světa neznámé duo aspirujících cestovatelů. Z jejich expedice, která se nakonec týkala „pouze“ afrického a amerického kontinentu, vznikly dva filmy. První z nich se posléze stal pravděpodobně nejznámějším a také nejúspěšnějším československým filmem pojednávajícím o Africe, jenž vyprodával kina a zajistil tak dvojici tvůrců, Hanzelkovi a Zikmundovi, fenomenální úspěch, trvající až dodnes. Snímek je však pozoruhodný i z méně známé perspektivy, v kontextu koloniální ideologie. Během cesty totiž došlo ke komunistickému převratu v Československu a s touto změnou se museli tvůrci filmu po svém příjezdu, při tvorbě finálního střihu a komentáře vyrovnat. Film se tak stal ojedinělým pohledem raného komunistického režimu na africké koloniální uspořádání, které reflektuje do jisté míry kriticky, aniž by se vyhnul propagaci komunistických idejí.Přednáška Jana Rouska k sekcii Do historie: Expedice kolonie k zhlédnutí ZDE

Surrealistické dílo, inspirované jadernou katastrofou v elektrárně Fukušima. Po deseti letech nás dokument zavádí do blízkosti elektrárny, kde se střetáváme s nelehkými lidskými osudy, krutostí, ztrátou a pokusy o obnovení rovnováhy mezi životem a smrtí.

V roce 2001 natočil Jan Jedlička krátký film se švýcarským aeronautem, psychiatrem a propagátorem solární energie Bertrandem Piccardem. Jedlička ve svém vizuálně střídmém filmu s vtipem nakládá s představou o hrdinství, která provází lidské pokusy vzlétnout. Díky tomu Piccardovo humanisticko-environmentální poselství vyznívá bez patosu.