1. Ji.hlava
Pětice studentů jihlavského gymnázia v čele s Markem Hovorkou zorganizovala v místním kině Dukla, provozovaném Petrem Kubicou, Festival českého dokumentu. Spontánní akci provázela velká divácká účast a nadšení pozvaných filmových tvůrců, kteří po projekcích živě diskutovali s diváky. Vážnost festivalu pak zdůraznilo třetí místo v kategorii Nejpozoruhodnější producentský počin roku prestižních cen Kristián za rok 1997. V programu prvního ročníku chyběl mládeži nepřístupný film Krvavý poslech, na nějž se nedostali ani hlavní hrdinové první festivalové znělky; jejím autorem byl režisér a herec Jiří Havelka.
2. Ji.hlava
Druhý ročník poprvé nabídl několik světových premiér českých filmů a ve zvláštních sekcích upozornil na výjimečné zahraniční dokumenty nebo na tvůrce oceňované na světových festivalech. Rozrostl se ze tří na pět dní a představil divákům jako mapu festivalový deník. Poprvé byla udělena Cena diváků. Festivalový program byl rozšířen o autorská čtení, kterých se zúčastnil například básník Ivan Diviš, dále o koncerty a divadelní představení. Organizátoři festivalu v katalogu děkovali Gymnáziu Jihlava „za umožnění ubytování akreditovaných účastníků a zapůjčení faxového čísla“.
3. Ji.hlava
Festival poprvé přivítal větší počet zahraničních hostů, včetně slavného ruského režiséra Viktora Kossakovského, jehož filmy získávaly již v devadesátých letech prestižní festivalové trofeje. Právě on se stal prvním držitelem ji.hlavské Ceny za přínos světové kinematografii, která se poté stala každoroční součástí vyhlašovaných cen. Ji.hlavu začaly navštěvovat televizní štáby a její publicita prudce rostla. Marek Hovorka s Petrem Kubicou koupili v pražské zastavárně první festivalový fax. Hlavní roli ve festivalové znělce režírované Radimem Špačkem sehrál německý ovčák, který našel na poli filmovou kameru plnou buřtů.
4. Ji.hlava
Exkluzivním hostem festivalu a druhým držitelem Ceny za přínos světové kinematografii se stal legendární britský režisér Richard Leacock. Poprvé ve festivalové historii nominovali dramaturgové filmy do soutěžní sekce o Cenu pro nejlepší český dokumentární film roku. Historicky poprvé tak zasedla v kině porota. Ta byla složena nekonvenčně: jejími členy nebyli jen filmoví profesionálové, ale i osobnosti vybrané napříč různými profesemi. Za nejlepší český film vybrali snímek Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce Karla Vachka.
5. Ji.hlava
Autorem výtvarné koncepce byl poprvé Juraj Horváth. Společně s režisérem Martinem Marečkem vnesli do festivalové ikonografie symbol trychtýře, hravého prostředku symbolizujícího neobvyklé vnímání světa, dále zvolání „Myslet filmem!“ a vlastní festivalovou vlajku. Ta vzbudila natolik bouřlivé reakce, že byl tehdejší primátor nucen, navzdory dřívějšímu schválení, nechat vlajky z ulic urychleně stáhnout. Hlavním hostem se stal americký experimentátor Jay Rosenblatt. Poprvé v Jihlavě a v celém regionu střední Evropy proběhla Burza námětů – setkání východoevropských tvůrců se západoevropskými producenty s cílem financovat pozoruhodné filmové projekty v regionu. Poprvé se promítalo ve čtyřech sálech a Cenu za nejlepší český dokumentární film i Cenu diváků si odnesl Martin Mareček za svůj snímek Hry prachu. K festivalu se připojila Andrea Slováková.
6. Ji.hlava
Festival zahájil filmem provokativního amerického režiséra Michaela Moora Bowling for Columbine. Autorem Ceny pro nejlepší český dokumentární film byl výtvarník a člen umělecké skupiny Tvrdohlaví Petr Nikl. Cenu ve tvaru trychtýře si už podruhé odnesl Karel Vachek za své dílo Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k chaloupce strýčka Toma. Cenu za přínos světové kinematografii obdržel „kmotr americké filmové avantgardy“, litevský rodák Jonas Mekas. Cenu diváků si z nejdůležitější filmové události podzimu odnesla Jana Ševčíková za Svěcení jara.
7. Ji.hlava
Ji.hlava otevřela novou soutěžní sekci Mezi moři pro nejlepší dokumentární filmy ze střední Evropy. „Středoevropským filmům se na významných festivalech mimo pruh zemí mezi Baltem a Jadranem nevěnuje téměř žádná pozornost,“ zdůvodnil krok ředitel festivalu Marek Hovorka. Prvními filmy, které toto ocenění získaly, byly 66 sezón Petera Kerekese a Sentiment Tomáše Hejtmánka. Cena za přínos světové kinematografii byla udělena jedné z nejvýznamnějších osobností (nejen československé) filmové a fotografické avantgardy a držiteli Oscara z roku 1965 Alexandru Hackenschmiedovi. Vyšel první sborník textů o dokumentárním filmu do. Burza námětů – setkání západoevropských televizních producentů a východoevropských tvůrců, pořádané v tomto roce již nově vzniklým Institutem dokumentárního filmu – podpořila několik filmových projektů.
8. Ji.hlava
S velkým ohlasem ze strany zástupců televizních stanic, filmových festivalů, režisérů, producentů a novinářů se setkal nový trh pro dokumentární filmy ze střední a východní Evropy nazvaný East Silver. Výtvarník festivalu Juraj Horváth učinil jedním z emblémů festivalu figurku nafukovací blonďaté Star. Festival rozšířil svou publikační činnost: k první revue pro dokumentární film do přidal druhé číslo, společně s AMU vytiskl český překlad historicko-teoretické publikace Dokumentární film, jiná kinematografie a podílel se na vydání první knihy režiséra Karla Vachka Teorie hmoty. Speciální přílohy o festivalu vyšly kromě českých týdeníků také v rakouském Der Standard, polské Rzeczpospolité, maďarském Népszabadság a slovenském Sme. Filip Remunda s Vítem Klusákem si za svůj Český sen odnesli Cenu České radosti i Cenu diváků.
9. Ji.hlava
Počet přihlášených filmů přesáhl tisícovku. Festival připravil profilovou sekci Do exilu, která se otiskla i do festivalového designu a v širokém kontextu obsáhla tvorbu českých filmařů v podmínkách emigrace. Festival představil internetový portál DOG-AIR (dnes DAFilms.cz), který si dal za cíl zpřístupnit online dokumentární tvorbu divákům z celého světa. Průhlednou bytostí se stala nejmladší držitelka Zlaté kamery z MFF Cannes, japonská filmařka Naomi Kawase. Porota ve složení Vojtěch Jasný, Vít Klusák, Petr Král, Filip Remunda, Veronika Reynková a Martin Ryšavý ocenila šest filmů ze sekce Česká radost ex aequo, tedy stejnou měrou. Ji.hlava v retrospektivě ukázala dokumentární tvář enfant terrible francouzského filmu Jeana-Luca Godarda a jeho monografickou knihou zahájila edici 20/21. Všechna festivalová místa poprvé fyzicky propojila environmentální kresba: bílá čára jihlavského grafika a performera Víta Krause. Poprvé proběhla akce Živé kino.
10. Ji.hlava
Poprvé byla součástí festivalového programu soutěž světových dokumentů Opus Bonum s jednočlennou porotou. Prvním porotcem se stal filipínský režisér, básník, klavírista a zpěvák Khavn de la Cruz. Ocenil režiséra Nedžada Begoviće z Bosny a Hercegoviny za snímek Úplně osobní. Média v souvislosti se snímkem označila režiséra za šíleného génia a narcistního umělce. Největší hvězdou festivalu se stal nestor světového dokumentu Manoel de Oliveira z Portugalska, jehož první film měl premiéru již v roce 1931. „Ji.hlava je Mekkou dokumentárního filmu,“ prohlásil osmadevadesátiletý režisér. Provokativní motto desátého ročníku „Nikdy nebylo líp!“ inspirovalo režiséra Vladimíra Morávka ke stejnojmennému happeningu v pražské kavárně Slavia.
11. Ji.hlava
Festival zahájil s bývalým premiérem České republiky Milošem Zemanem na plátně i před ním. To předznamenalo program celého festivalu, který byl z velké části politicky a sociálně vyhrocený. Návštěvníci se těšili na retrospektivy Chrise Markera a Haruna Farockého. Na festivalu byla poprvé udělena Cena Respektu pro nejlepší domácí televizní, video či online reportáž a rovněž poprvé se konal seminář psaní o dokumentárním filmu Média a dokument. Cenu za přínos světové kinematografii si odnesl experimentální filmař a průkopník elektronického audiovizuálního umění a videoartu Woody Vasulka.
12. Ji.hlava
Mnohobarevný a rentgenovými paprsky prozářený katalog evokoval množství úhlů pohledu i schopnost dokumentárního filmu vidět za věci, dovnitř a jinak. Festival zavedl novou soutěž Fascinace pro nejlepší experimentální dokumenty do třiceti minut. Poprvé se konala také konference Festival identity, jíž se zúčastnili zástupci řady festivalů z celého světa, včetně japonské Yamagaty, švýcarského Nyonu či kanadského Hot Docs. Sedm předních evropských dokumentárních festivalů spojilo síly a založilo sdružení Doc Alliance s cílem podporovat autorský dokument. Počet akreditovaných hostů se vyšplhal na 2600 a neznámý zloděj vykradl festivalový guest service. Legendární americký dokumentarista Frederick Wiseman představil v Ji.hlavě průřez svou více než čtyřicetiletou tvůrčí dráhou a převzal Cenu za přínos světové kinematografii.
13. Ji.hlava
Plakát třináctého ročníku vybízel k rekonstrukci. Společnosti, myšlení, světa. Bylo promítnuto přes dvě stě snímků, jejichž hlavními hrdiny byli nizozemští gangsteři, íránští emigranti, čínští demonstranti, američtí byznysmeni, japonští milovníci hmyzu, čeští cyklisté nebo mizející celuloidová okénka. Byla otevřena videotéka trhu s dokumentárními filmy z východní Evropy East Silver. Nejvyhledávanější hvězdou festivalu a porotcem hlavní soutěže Opus Bonum se stal legendární dánský režisér, spisovatel a komentátor dánské sportovní televize Jørgen Leth, který udělil Cenu pro nejlepší světový dokumentární film íránskému režisérovi Mehranu Tamadonovi za film Ba-sidž. Vzácným hostem festivalu byl nejznámější světový teoretik dokumentu Bill Nichols. Začala tradice festivalových projekcí Váš domácí festival, konaných přímo v jihlavských domácnostech; v jedné z nich návštěvníkům osobně vařil slovenský režisér Peter Kerekes.
14. Ji.hlava
Cenu za nejlepší světový dokumentární film si odnesl snímek 48 portugalské režisérky Susany de Sousa Dias. Jediný porotce soutěže, známý kanadský režisér a videoumělec Mike Hoolboom při odjezdu z Ji.hlavy vzdal festivalu hold následujícím prohlášením: „Program většiny festivalů, které jsem navštívil, vždy vrcholí několika málo tituly, které vás ohromí. Na jihlavském festivalu byla ovšem vrcholem každá projekce.“ Českou premiéru měl kontroverzní opus Jeana-Luca Godarda Socialismus; festival tím navázal na retrospektivu, kterou slavnému filmaři věnoval v roce 2005. Diváci vybrali jako nejlepší český dokument desetiletí Auto*mat Martina Marečka. Poprvé byly součástí festivalového programu objevné instalace Laboratoria. Cenu za přínos světové kinematografii převzal nestor českého dokumentu Karel Vachek. V jihlavské mlze se musela zorientovat budoucí výkonná ředitelka Katarína Holubcová, pro niž to byl první ročník ve festivalovém týmu.
15. Ji.hlava
Počet návštěvníků festivalových projekcí poprvé přesáhl třicet tisíc. Ji.hlavský Industry program byl rozšířen o Inspirační fórum a také o Cenu pro nejkrásnější festivalový plakát, kterou získal kanadský festival Hot Docs. Novou tradici zahájila i sekce věnovaná českým a zahraničním radiodokumentům. Ve festivalové znělce se vzňal keř, což odkazovalo mimo jiné k biblickému poselství Boha promlouvajícího právě skrze hořící keř. Druhý festivalový den shořel pověstný festivalový stan, který atmosféru jihlavského festivalu proslavil po celém světě. Porota sekce Fascinace, v níž zasedal mimo jiné jedenáctiměsíční Kajetán Růžička, udělila Cenu za nejlepší experimentální dokument snímku Endeavour rakouského režiséra Johanna Lurfa. Návštěvníci festivalu se spolu se členy divadla Vosto5 vydávali do jihlavské mlhy hledat alternativu ke shořelému stanu.
16. Ji.hlava
Úspěšnou premiéru zažil projekt Emerging Producers, který poprvé propojil talentované evropské producenty dokumentárních filmů a brzy se stal vlajkovou lodí ji.hlavského Industry programu pro filmové profesionály. Festivalový doprovodný program se rozšířil o dokumentární divadlo. Hosty druhého ročníku Inspiračního fóra byli čínský spisovatel a nositel Nobelovy ceny Gao Xingjian, pákistánský spisovatel Tariq Ali a tři členky feministického hnutí Femen včetně Anny Hutsolové, která hnutí v roce 2008 založila. Festival vzdal hold francouzské legendě Chrisu Markerovi a čínskému enfant terrible Aj Wej-wejovi. Nejlepším českým dokumentárním filmem se stal snímek Pevnost Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše. Grafice festivalu dominoval motiv terče a před DKO stála střelnice. V programu byly uvedeny mrazivé filmy ze Severní Koreje a v Jihlavě nasněžilo.
17. Ji.hlava
Kromě dobré úrody dokumentárních filmů sledovali festivaloví návštěvníci v přímém přenosu také průběžné výsledky voleb do poslanecké sněmovny. Novinkou 17. ročníku byla online verze festivalového deníku dok.revue, který návštěvníky informoval o každodenním festivalovém dění. Přijel velký básník světové animace Jurij Norštejn a kromě masterclass představil také český překlad své unikátní knihy Sníh na trávě. O své zkušenosti se v rámci masterclass podělili také Kirsten Johnson a Eyal Sivan. Mezi hosty Inspiračního fóra byly bosenská výtvarnice Šelja Kamerić a bývalý vězeň Moazzam Begg. V rámci nové sekce Work in Progress umožnili tvůrci divákům a filmovým profesionálům nahlédnout do procesu vzniku svých filmových děl. Cenu za přínos světové kinematografii převzal „neobroušený diamant české nové vlny“ Jan Němec.
18. Ji.hlava
Jihlava se za zvuků šicích strojů proměnila v dokumentární továrnu a ve zrekonstruovaném kině Dukla zahájilo svou činnost Centrum dokumentárního filmu. Konceptuální umělec Petr Pavlenskij jako host Inspiračního fóra přiblížil divákům život v současném Rusku. Francouzská režisérka Anna Roussillon si za svůj snímek Já jsem lid odnesla ceny za nejlepší světový dokument a nejlepší dokumentární debut – a po ji.hlavské premiéře začala úspěšné putování po světových festivalech (došla až do Cannes). Godfrey Reggio, který diváky nadchl svojí masterclass věnovanou soužití s technologií, převzal Cenu za přínos světové kinematografii. Na masterclass se představila kromě Reggia mimořádná sestava režisérů: Kidlat Tahimik, Wang Bing, Peter Tscherkassky nebo Albert Serra. Představení Dechovka divadla Vosto5 bylo poprvé uvedeno přímo v Dobroníně – místě, jehož historii zpracovává. V jihlavské ranní mlze návštěvníci festivalu opakovaně hledali člena Plastic People of the Universe Vratislava Brabence.
19. Ji.hlava
Jihlavu osvítily věčné ohně, které před festivalovými kiny lákaly k věčným diskuzím i k opékání buřtů. Počet kinosálů vzrostl na sedm a festivalové projekce se poprvé uskutečnily i v nedaleké Třešti. O festivalovou znělku se postaralo trio Godfrey Reggio, Franz Kafka a Woody Vasulka. Kontroverze vzbudili hosté Inspiračního fóra Julian Assange, Marija Aljochina a Osama Mohsen. Byla uvedena obsáhlá retrospektiva francouzského avantgardisty Eugèna Deslawa a Viktor Kossakovsky ocenil španělsko-francouzský snímek Kupředu smrtelně pomalu. Porota České radosti překvapila rozhodnutím vůbec neudělit Cenu za nejlepší český dokument. V Jihlavě byla po ránu mlha.
20. Ji.hlava
Mottem dvacátého ročníku byla otázka „Co si neseme na zádech?“, která se propsala do programu i veřejného prostoru: na Masarykově náměstí vznikl „superregál“ jako instalace pracující s motivy paměti, sdílení a odkládání. Součástí ročníku byla také sekce Ji.hlava 20, která nabídla dvacet filmových esejů (vždy jeden vybraný film z každého předchozího ročníku), a poprvé tak uceleně reflektovala historii festivalu. Do Ji.hlavy přijeli mimo jiné americký filmař Bill Morrison, islandský režisér Fridrik Thor Fridriksson a psycholog Philip Zimbardo, jehož vystoupení v Inspiračním fóru patřilo k nejdiskutovanějším momentům ročníku. Jubilejní rok zafungoval jako ohlédnutí za dvěma dekádami i jako potvrzení, že Ji.hlava se stala širší platformou pro dokumentární film, veřejnou debatu a sdílení nejrůznějších pohledů na svět.
21. Ji.hlava
Festivalová znělka nesla podpis islandského skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona. Poprvé se uskutečnila Ji.hlava Academy, která propojila režiséry, producenty, střihače, kritiky a festivalové dramaturgy. Diváci mohli navštívit historicky největší přehlídku tchajwanského dokumentu. Do Ji.hlavy přijel slavný dokumentarista Marcel Ophüls, který převzal Cenu za přínos světové kinematografii. Nejlepším českým dokumentem se stal film Hranice práce Apoleny Rychlíkové a v jihlavských sálech se znovu potvrdilo, že dokumentární film je ideálním výchozím bodem pro dlouhé debaty o světě kolem nás.
22. Ji.hlava
Tématem 22. Ji.hlavy byla paměť: osobní, společenská i filmová. Festivalovou znělku vytvořil Jean-Luc Godard, kterému byla udělena Cena za přínos světové kinematografii. Inspirační fórum otevřelo debaty o budoucnosti žurnalistiky, umělé inteligenci a proměnách vzdělávání. Konference Fascinace byla věnovaná rumunskému experimentálnímu filmu. Masterclass měli jeden z nejvýraznějších rumunských režisérů Radu Jude a přední rakouský filmař Gustav Deutsch. Cenu za nejlepší český dokument získal Uzamčený svět Karla Žaluda, který zachycuje život za zdmi českých věznic. Do Ji.hlavy přijelo přes pět tisíc akreditovaných hostů a festivalové projekce, debaty i doprovodný program navštívilo okolo čtyřiceti tisíc diváků. Ji.hlava v tomto roce založila ovocný sad a vysadila dvaadvacet stromů. Od té doby je tradicí, že festival každý rok jeden strom přidá.
23. Ji.hlava
Festivalovou znělku vytvořil kazachstánský režisér Sergej Dvorcevoj, který v Ji.hlavě také převzal Cenu za přínos světové kinematografii. Festivalové ceny pro třiadvacátý ročník navrhl čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej. Česká radost se poprvé otevřela filmům zahraničních režisérů, realizovaným v české produkci. Nejlepším českým dokumentem se stal snímek Sólo Artemia Benkiho, věnovaný argentinskému klavíristovi Martínu Perinovi. Masterclass měl například Cristi Puiu. Devátý ročník Inspiračního fóra přivedl na Ji.hlavu sto čtyři hosty z celého světa a prostřednictvím desítek debat otevřel témata klimatické krize, demokracie či proměn současné společnosti. Mezi nejvýraznější hosty patřil americký ekolog a spisovatel Bill McKibben, autor vizionářské knihy Konec přírody. Do Jihlavy přišlo babí léto.
24. Ji.hlava
Čtyřiadvacátý ročník se kvůli pandemii kovidu poprvé v historii uskutečnil kompletně online. Cenu za přínos světové kinematografii převzal čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej. Vítězem mezinárodní soutěže Opus Bonum se stal film Bílá na bílé Viery Čákanyové, Českou radost ovládla Nová šichta Jindřicha Andrše. Masterclass nabídli dokumentaristé Hubert Sauper a Roberto Minervini. Desátý ročník Inspiračního fóra přivedl do online debat osmdesát hostů z patnácti zemí a otevřel témata budoucnosti Afriky, inteligentních technologií nebo postavení žen v církvi. Festival navzdory mimořádným okolnostem uvedl více než dvě stě sedmdesát filmů a stal se jedním z prvních velkých evropských festivalů, které se úspěšně přesunuly do online prostředí. Ji.hlava spustila celodenní festivalové vysílání, které nabízelo debaty po filmech, rozhovory, živé vstupy i program pro děti. Také slavnostní zakončení s předáním cen proběhlo online.
25. Ji.hlava
Jubilejní pětadvacátý ročník vrátil diváky do kin a uvedl více než tři sta filmů. Vizuál byl postavený na motivech snění a odpočinku, Ji.hlava se po náročném pandemickém období stala „wellness pro duši i mysl“. Cenu za přínos světové kinematografii převzala režisérka Jana Ševčíková, novou podobu festivalových cen navrhl Federico Díaz. Českou radost ovládl film Bratrství Franceska Montagnera. Masterclass vedli americký režisér Oliver Stone, ruský dokumentarista Vitalij Manskij a Jan Gogola ml. Jedenáctý ročník Inspiračního fóra otevřel témata genderu, ekologie a budoucnosti demokracie, mezi hosty patřila například filozofka Judith Butler. Festival proběhl poprvé hybridně: po skončení fyzické části pokračoval online. Poprvé byla udělena Cena za nejlepší dokumentární knihu, kterou převzal Miloslav Nevrlý za titul Zašlá chuť morušek. Cestovní zpráva čarodějova učně.
26. Ji.hlava
Šestadvacátý ročník nabídl pětadevadesát světových premiér a připomněl tvorbu slovenského režiséra Dušana Hanáka, který převzal Cenu za přínos světové kinematografii. Hlavní cenu mezinárodní soutěže Opus Bonum získal film 07:15 – Kos Judith Auffray, Českou radost ovládl snímek KaprKód Lucie Králové. Masterclass vedl ázerbájdžánský režisér Hilal Baydarov. Dvanáctý ročník Inspiračního fóra diskutoval témata svobody, technologií i války na Ukrajině; výrazně rezonovala svědectví ukrajinské režisérky Alisy Kovalenko a básnířky Oksany Stominy, původem z Mariupolu. Součástí festivalu byla poprvé konference věnovaná etice dokumentárního filmu, která otevřela otázky odpovědnosti autorů a hranic zobrazování reality. Jihlavě přálo podzimní počasí, což podpořilo návrat živého festivalového ruchu do ulic.
27. Ji.hlava
Sedmadvacátá Ji.hlava začala světovou premiérou filmu Tady Havel, slyšíte mě? režiséra Petra Jančárka, který z dosud nepublikovaných záběrů sestavil poslední roky života Václava Havla. Cenu za přínos světové kinematografii převzal maďarský režisér Béla Tarr. Festivalové publikum se mohlo dále setkat s polskou režisérkou Agnieszkou Holland nebo japonskou filmařkou Naomi Kawase, které se představily v sekci Masterclass. Inspirační fórum otevřelo témata vody, umělé inteligence, vesmíru, komunit a jídla a pozvalo návštěvnictvo k debatám o podobách současného světa. Festival posílil svůj důraz na udržitelnost, lokální spolupráci a péči o prostředí, ve kterém vzniká. Novinkou byl program Ji.hlava Vibes určený dospívajícím, zatímco Ji.hlava dětem už posedmé nabídla prostor nejmenšímu návštěvnictvu.
28. Ji.hlava
Osmadvacátý ročník přinesl jednu z největších změn v historii festivalu: Ji.hlava se rozrostla na deset dní. Delší festival nabídl více projekcí, repríz i prostoru pro setkávání a otevřel se novým skupinám publika. Vizuál Juraje Horvátha pracoval s motivem ostrovů, symbolem objevování, samoty, nezávislosti i setkávání s neznámým. Program připomněl dvacet let od premiéry filmu Český sen a nabídl rozsáhlou retrospektivu Víta Klusáka, Filipa Remundy a produkční společnosti Hypermarket Film. Mezi výrazné festivalové hosty patřili tchajwanský režisér Tsai Ming-liang (kterému Ji.hlava vzdala poctu samostatnou přehlídkou a který převzal Cenu za přínos světové kinematografii) a italsko-americký dokumentarista Roberto Minervini. Festival navštívili dále Kirsten Johnson, Albert Serra nebo Andrei Ujică. Inspirační fórum se věnovalo tématům technologií a volného času, lesa, války a imunity a vedle tradičních debat představilo nový formát Inspiračních schůzování. Novou kapitolou festivalu se stal také koprodukční fond Ji.hlava/JB Films, zaměřený na podporu vzniku dokumentárních filmů ve střední a východní Evropě.
29. Ji.hlava
Devětadvacátá Ji.hlava směřovala vzhůru. Vizuál Juraje Horvátha s motivem zajíce – nenápadného symbolu města – vyjadřoval pohyb, zvědavost, naději i vytrvalost. Festival opět trval deset dní a znělku vytvořil ukrajinský režisér Sergej Loznica, který ji věnoval současné Ukrajině. Cenu za přínos světové kinematografii převzal bolivijský filmový kolektiv Grupo Ukamau. Do Ji.hlavy se vrátil tchajwanský režisér Tsai Ming-liang, kterého festival inspiroval k natočení nového dílu jeho proslulé série „chodeckých filmů“. Snímek Noční pouť vznikl během deseti dnů ve spolupráci se studenty FAMU a ve světové premiéře byl uveden přímo v Jihlavě jako pocta filmu i městu. V soutěži Česká radost zvítězil snímek Čas do zásahu režiséra Vitalije Manského, hlavní Cenu za nejlepší světový dokument získal snímek Stříbro režisérky Natalie Koniarz. Inspirační fórum otevřelo témata Evropy, lásky, peněz a radikalizace, mezi hosty patřil například Oleksij Reznikov.
