66 sezón

synopse

Snímek o košické plovárně, místě, kam se podle sloganu tvůrců „chodily koupat dějiny'. Prostřednictvím příběhů, které se zde odehrály mezi lety 1936 a 2002, zachycuje dokument 66 sezón čas oblíbené plovárny i vzpomínky na stejný počet let v historii střední a východní Evropy.

Mozaika připomenutých osudů rekonstruuje příběh historie: tedy nikoli odosobněné dějiny a na jejich pozadích jakési životy, ale jen příběhy lidí, které jsou dějinami. Polonazí muži a ženy zažili bombardování Košic v roce 1941, někteří plavci se nevrátili z fronty, stavitel plovárny zahynul v koncentračním táboře. Film je věnovaný památce režisérova děda, osobně v něm vystupuje jeho otec a do obrazu vstupuje i sám autor.

Prostřednictvím tří generací režisérovy rodiny tak na pozadí existence plovárny vzniká „osobní kino' přesahující do výpovědi, jejíž poutavost se neváže pouze na okruh obyvatel Košic a jejich místních dějin. Prostor plovárny je jakýmsi modelem pro evokaci sociální historie, tedy dějepisu, ale stejně tak kolektivních snů. Kritik Pavel Branko připomíná, že plovárna je i místem touhy, jakousi náhradou něčeho jiného. Ne náhodou podle něj začíná film simulací moře prostřednictvím modelů námořních lodí.

Oscilace mezi reálem a maketou, která paralelizuje rozestup mezi mořem a jeho modelem, prochází filmem jako refrén. Z podloží indiferentní paměti (kolektivní-osobní, vyprávěná-sněná) roste Kerekesovo hlavní téma: čas a vzpomínka. Film se proplétá historickými událostmi, výpovědi se střídají s archivním materiálem, režisér osobně vstupuje do vzpomínek. Lidská paměť je ovšem konfrontována prostředky filmu ve filmu - chvěním mezi autentickým archivním materiálem, vzpomínkou na něj, ale možná jen rekonstrukcí, která archivní hodnotu předkládaného materiálu simuluje.

Podle režiséra vznikl film jako realizace vzpomínky: Vytvořil jsem hru, do které jsem pozval lidi a oni byli autentičtí ve svém projevu. Dodržovali ale pravidla hry, která jsem určil a dohlížel na ně.

více o filmu