Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Bílá na bílé
play
Bílá na bílé
Bílá na bílé
Bílá na bílé
Bílá na bílé
Bílá na bílé

Bílá na bílé

režie: Viera Čákanyová
originální název: Biela na bielej
země: Slovensko, Česká republika
rok: 2020
délka filmu: 74 min.

synopse

Videodeník režisérky z jejího pobytu na polské antarktické stanici, kde v roce 2017 natáčela film FREM (2019), jehož hlavní postavou byla umělá neuronová síť. Během pobytu vede autorka chatové konverzace s umělou inteligencí, které se dotýkají povahy filmu, umění a smyslu života a odhalují způsob myšlení oproštěný o lidskost a emocionalitu, nutící k hluboké introspekci. Záběry z každodenní rutiny na stanici kontrastují s lyrickými scénami člověkem neposkvrněné antarktické přírody, jež autorka doplňuje svými komentáři a myšlenkami, vyprovokovanými osamělostí ledem pokryté krajiny. 

 

„Ako sa dá myslieť niečo principiálne neľudské? Točím film o umelej inteligencii, ale je to čoraz ťažšie, absurdnejšie. Antarktická krajina funguje ako droga. Chodím v bielej tme a hľadám pocit úľavy? Som hmota s vedomím, ďaleko od termodynamickej rovnováhy. To je jediné, o čom viem podať správu.“  V. Čákanyová

Q&A s režisérkou Vierou Čákanyovou:


biografie

Slovenská režisérka Viera Čákanyová (1980) vystudovala scenáristiku na bratislavské VŠMU a dokumentární tvorbu na FAMU, kde byla na festivalu FAMUFEST oceněna za své studentské snímky. Kromě vlastní tvorby se věnuje dramaturgii a spolupracuje na filmových projektech s televizí či neziskovými organizacemi.

více o filmu

režie: Viera Čákanyová
producent: Viera Čákanyová
scénář: Viera Čákanyová
kamera: Viera Čákanyová, Tomáš Klein, Dominik Jursa
zvuk: Viera Čákanyová

další filmy v sekci

K oblakům vzhlížíme
Melancholicky laděný portrét milovníka tuningové subkultury, který, pokud právě nesedí za volantem svého DIY vytuněného, postupně se rozpadajícího vozu, klopýtá životem odnikud nikam. Film sleduje pustou krajinu vztahů, jež hlavního hrdinu obklopuje, a dává ji do souvislosti s pustotou severních Čech, ve kterých se jeho příběh odehrává. Obě prázdnoty přitom dokáže alespoň na několik okamžiků zaplnit řev motoru – a není divu, že pro Ráďu tyto zvuky představují rajskou hudbu. Vyhraněněně observační forma snímku nezabraňuje režisérovi promlouvat jazykem plným metafor, které provokují diváky k zamyšlení právě tam, kde by to nejméně čekali: na parkovišti uprostřed burácejícího tuningového srazu.DETAIL:„Já nespím ve stanu nikdy. Protože na tuning srazu, když spíš ve stanu, tak ti to ráno zbouraj. Když jsem byl v tom klubu, tak mi zbořili stan a nacpali mi brambůrky do vejfuku. To mě nasralo docela.“

K oblakům vzhlížíme

Martin Dušek
Česká republika / 2014 / 65 min.
sekce: Česká radost
Pripyat Piano
Tento film má limit zhlédnutí 1000.Audiovizuální elegie za místem opuštěným lidmi, po kterých zůstaly jen zvuky uvězněné v rozpadajících se pianech. Černobylská tragédie po sobě zanechala unikátní, tragický prostor, dlouho zapovězenou zónu. Stopy nedávného osídlení jsou Pripjati všudypřítomné, vydané napospas času a působení přírody. Mimo oblast pouhých zrakových a haptických zkušeností se vydává dokument vzývající návrat člověka coby tvůrce a interpreta, aby pokračoval v osudově přeťatém díle. V básních a písních, které původní obyvatelé Pripjati skládají můžeme slyšet, že silné spojení mezi lidmi a domovem přetrvává.Q&A s režisérkou Eliškou Cílkovou a producentem Jindřichem Andršem:
osobní program

Pripyat Piano

Eliška Cílková
Česká republika / 2020 / 18 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Show!
Překvapivě intimní portrét podnikatelského snu s obludnými konturami. Dívčí kapela 5Angels ušla za pět let pod vedením otce jedné ze zpěvaček cestu až k branám popové slávy. Není však dlážděna jen céčky Michala Davida, ale i umanutostí muže, který ztrácí pojem o tom, kde končí role manažera a začíná ta rodičovská. Dojatý Karel Gott, pětice holčičích andílků a jeden naspeedovaný tatínek, kvůli němuž roztává předvánoční atmosféra v zákulisí stejně rychle, jako musí zmizet tuk z bříška. „Zpěvačka nesmí být sádelnice!“

Show!

Bohdan Bláhovec
Česká republika / 2013 / 69 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Zajímalo vás, kdo vystřelil?
V roce 1946 zastřelil jistý S. E. Branch v Alabamě černocha Billa Spanna. Jeden příběh z mnoha, lze si říct, ovšem tentokrát jej rozplétá pravnuk někdejšího vraha, a to skrze politicky i esteticky vyhraněnou filmovou esej. Při vyšetřování neustále naráží na překážky, dané nejen přežívajícími rasovými předsudky, ale také nevyhnutelnou reflexí vlastního zapojení v celé historii. Montáž černobílých míst paměti, nekončících projížděk za rudého stmívání a agitačních popěvků dává dohromady dílo v nejlepší tradici jižanské gotiky, v němž „minulost není mrtvá, dokonce není ani minulá“ (W. Faulkner). „Tentokrát jsem se rozhodl vložit svou lásku a práci do filmu, který snad napomůže nápravě. Je to film o tom nejhorším, co v naší rodině kdy bylo.“ T. Wilkerson

Zajímalo vás, kdo vystřelil?

Travis Wilkerson
Spojené státy / 2017 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Jan Jedlička: Stopy krajiny
Pohroužený akvarel života umělce Jana Jedličky. Český malíř, filmař a fotograf emigroval v roce 1968 do Švýcarska a jeho druhým domovem se stala pustá krajina toskánské nížiny Maremma. Prázdná paleta možností vnitřního exilu je postupně naplňována uhrančivými malbami, utkanými z pestré směsice odstínů hornin, sedimentů, pigmentů nalezených v krajině. Imprese nového domova ambientně přenášené na plátna, fotografie i surovinu filmu zachycují vnitřní zrak a duchovní pouto umělce vyvázaného ze společenských struktur, oddaného pouze vlastní tvorbě a životu v krajině matného světla a stínu.   „Sledování proměn, to je to, co mě zajímá. Tady není žádný konečný výsledek, to se vyvíjí v čase, pořád dál.“ J. Jedlička   Q&A - Petr Záruba, Alice Tabery:  
osobní program

Jan Jedlička: Stopy krajiny

Petr Záruba
Česká republika, Itálie / 2020 / 67 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
14 vražd
Zákony státu Utah definují velmi volně, kdy policista může použít v akci střelnou zbraň. Loni zde přitom došlo ke čtrnácti sporným úmrtím způsobeným policisty. Dokument konstruovaný dle tradic strukturálního filmu je tvořen čtrnácti dvouminutovými statickými záběry míst činu. Zvukový doprovod vyplňuje čtený text složený ze záznamů vyšetřovacích spisů a výpovědí lidí blízkých obětem. Věcnost sdělení ostře kontrastuje s tragičností události. Fixovaný pohled kamery se stává smutnou upomínkou fatálního činu, který paradoxně většinou úřady vyhodnotily jako oprávněný.DETAIL:Právní zástupce rodiny Huntových uvádí, že nevěří tvrzení, že by Darian policisty napadl napodobeninou meče. Prohlásil též, že šlo o neškodného, bezúhonného chlapce, který byl vtažen do incidentu vyprovokovaného policisty.

14 vražd

Jona Gerlach
Spojené státy / 2015 / 34 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Plán
Praha čelí výzvě nového územního plánu. Při plánování rozvoje města se do střetu dostávají zájmy soukromé developerské lobby, obyvatel města a politické reprezentace. Zasedání zastupitelů magistrátu hlavního města zachycená v několikaletém časosběru vykreslují obraz veřejného aparátu, jenž rezignoval na funkci urbanisty. Publicistická forma snímku vede autora ke snaze představit situaci z perspektivy všech zúčastněných, kterým však nakonec vévodí pohled těch, kdo v sobě nadále živí myšlenku města jako projevu kultury a kvality života.  DETAIL: „Ten územní plán slouží nejvíce politikům, protože se v něm jedná o velmi cennou matérii, kterou je území města. Pozemky mají obrovskou hodnotu a územní plán je může buďto zhodnotit, nebo znehodnotit.“

Plán

Benjamin Tuček
Česká republika / 2014 / 90 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
#sandravugande
Šestadvacetiletá influencerka bosenského původu Sandra Kisić se na pozvání české neziskovky vypravila do Ugandy. Ve městě Kabale a jeho okolí strávila deset dní. Společnost jí kromě místních dělala holandská dobrovolnice, která je už na své několikáté misi. Sandra se oproti tomu s chudobou a technologickou zaostalostí poprvé setkala jinde než na displeji mobilního telefonu, který prakticky neodkládá z ruky. Režisér střetávání navenek vzdálených, ale tváří tvář výzvám globálního charakteru rovnocenných světů zachycuje jako nestranný pozorovatel, aby nechal vyniknout četné tragikomické paradoxy. „Instantní polévka zahřeje, ale neposílí. Instagram můžeme vnímat podobně, nebo s ním pracovat jako s médiem schopným přiblížit ‚oldschoolový dokumentární film‘ mladšímu publiku.“ F. Remunda

#sandravugande

Filip Remunda
Česká republika / 2019 / 70 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Povinná túra
Dokument odhaluje v osobních retrospektivách život americké základny a přilehlé vesnice po skončení americko-korejské války. Pozdní zpověď tří žen tvoří syrovou sondu do duší žen, které se pod tíhou okolností živily jako prostitutky, a odhaluje následky přítomnosti amerických vojáků na osudech tamních obyvatel. Jízda kamery sleduje bez většího zaujetí tančící ženu, která svými pohyby oživuje vzpomínky z mládí. Soustředěný filmový záběr zvyšuje intenzitu prožitku a v nesnesitelně pomalém toku obrazu, společně s pohybem aktérky, vtahuje diváka do bolesti jejího života.

Povinná túra

Kyoung-tae Park, Dong-ryung Kim
Jižní Korea / 2013 / 150 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
IIIIIIIIIIIII
Název filmu lze vnímat jako anti-captcha, text, který je snadno strojově čitelný, ale těžko srozumitelný pro člověka. Film se dokumentárně esejistickou formou zamýšlí nad problémem autokracie strojů. Apokalyptické vize inspirované filmem Terminátor se zde promítají do reality destruktivních protestů proti summitu G20, jejichž katalyzátorem, prostředkem i výsledkem jsou statistické analýzy behaviorálních modelů uskutečňované skrze počítače a telefony v našich kapsách. Koláž původních záběrů, komentovaných grafů a internetového odpadu. Pro plnohodnotné sledování filmu si prosím připravte svůj smartphone. „Tento text může mít maximálně 200 znaků. To je jen o 60 znaků víc než tweet Donalda Trumpa.“ P. Salaba

IIIIIIIIIIIII

Petr Salaba
Česká republika / 2017 / 27 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Usmívat se do telefonu
Observační dokument zkoumá na fenoménu call centra problematiku současné práce. „A“ zaměstnaná v zákaznickém centru Nike se rozhodne zdokumentovat poslední týdny před návratem do Španělska. Ledabyle odložená kamera zachycuje osamocenou „a“, její kolegy nebo bezcílně směřuje do prostoru s cizími hlasy a zvuky. Odhaluje rozpor mezi obrazem, jak ho prezentují média a jak je propagován mezi zaměstnanci, a jejím vnímáním, které poznáváme z textové zprávy mezi „a“ a „k“ vstupující do obrazu. Pocity demotivace a odcizení se dostávají do konfliktu s požadavkem působit stále pozitivně a entuziasticky.„Usmívat se do telefonu zkoumá problematiku současné práce, podtrhuje politickou relevantnost dokumentování situace na pracovišti a zpytuje formy reakcí a vzdoru proti obrazům pracovních podmínek vytvořených mocnými.“

Usmívat se do telefonu

Aitziber Olaskoaga
Nizozemsko, Španělsko, Spojené státy / 2016 / 38 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Nezvěstný
Divadelní spolek Nature Theatre of Oklahoma se vydává na transatlantickou plavbu, jejímž hlavním cílem je natočit film o bývalém členovi souboru, který záhadně zmizel. Jejich tvůrčí experiment uvádí do chodu režim kontroly, jenž prostupuje všemi složkami lodi a je mnohoznačnější a nepostižitelnější než tradiční hierarchické formy moci. Esej navazující na Kafkovu Ameriku a Guattariho Projekt filmu podle Kafky žene filmovou řeč k bodu, v němž se rozkládá na vzájemně se proplétající gesta, afekty, pohledy, hlasy, zvuky či fragmenty příběhů, a naznačuje možný únik z mocenského programu do světa nejistoty, otevřenosti a změny.DETAIL:„Našel jsem místnost plnou monitorů, které kontrolovali vedoucí spolku Theatre... Byly tam záznamy toho, co se právě dělo, toho, co už se stalo, i toho, co se ještě nestalo. Nevědí prý ale, který je který.“

Nezvěstný

Silvia Maglioni, Graeme Thomson
Francie, Velká Británie, Itálie / 2015 / 117 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt