Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Bílá na bílé
play
Bílá na bílé
Bílá na bílé
Bílá na bílé
Bílá na bílé
Bílá na bílé

Bílá na bílé

režie: Viera Čákanyová
originální název: Biela na bielej
země: Slovensko, Česká republika
rok: 2020
délka filmu: 74 min.

synopse

Videodeník režisérky z jejího pobytu na polské antarktické stanici, kde v roce 2017 natáčela film FREM (2019), jehož hlavní postavou byla umělá neuronová síť. Během pobytu vede autorka chatové konverzace s umělou inteligencí, které se dotýkají povahy filmu, umění a smyslu života a odhalují způsob myšlení oproštěný o lidskost a emocionalitu, nutící k hluboké introspekci. Záběry z každodenní rutiny na stanici kontrastují s lyrickými scénami člověkem neposkvrněné antarktické přírody, jež autorka doplňuje svými komentáři a myšlenkami, vyprovokovanými osamělostí ledem pokryté krajiny. 

 

„Ako sa dá myslieť niečo principiálne neľudské? Točím film o umelej inteligencii, ale je to čoraz ťažšie, absurdnejšie. Antarktická krajina funguje ako droga. Chodím v bielej tme a hľadám pocit úľavy? Som hmota s vedomím, ďaleko od termodynamickej rovnováhy. To je jediné, o čom viem podať správu.“  V. Čákanyová

 

biografie

Slovenská režisérka Viera Čákanyová (1980) vystudovala scenáristiku na bratislavské VŠMU a dokumentární tvorbu na FAMU, kde byla na festivalu FAMUFEST oceněna za své studentské snímky. Kromě vlastní tvorby se věnuje dramaturgii a spolupracuje na filmových projektech s televizí či neziskovými organizacemi.

více o filmu

režie: Viera Čákanyová
producent: Viera Čákanyová
scénář: Viera Čákanyová
kamera: Viera Čákanyová, Tomáš Klein, Dominik Jursa
zvuk: Viera Čákanyová

další filmy v sekci

Povolání: Dokumentaristka
Společný projekt sedmi nezávislých dokumentaristek z Íránu, které dohromady svedla touha zachycovat svět kolem sebe navzdory nebezpečí, jemuž se svojí prací dennodenně vystavují, je odvážným hlasem emancipace muslimských žen. Jednotlivé autobiograficky laděné kapitoly shodně využívající techniku voiceoveru, jsou komponovány jako osobní zpovědi o zklamáních a nadějí na změnu politického režimu u prezidentských voleb. Snímek podává západním divákům pozoruhodnou zprávu o stavu a náladě v současné íránské společnosti.DETAIL:„V Iránu máme my, režiséři dokumentů, filmy, které mohou vzniknout jen v naší mysli. Někdy si je navzájem vyprávíme. Ten, který se chystám vyprávět vám, je jedním z nich.“

Povolání: Dokumentaristka

Shirin Barghnavard, Firouzeh Khosrovani, Farahnaz Sharifi, Mina Keshavarz, Sepideh Abtahi, Sahar Salahshoor, Nahid Rezaei
Írán / 2013 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Strašidla obcházejí Evropou
Uprchlický tábor v Idomeni sdružoval běžence z Blízkého východu, kteří zkoušeli přejít evropské hranice. Když řecká policie tábor zavřela, uprchlíci se postavili na odpor a začali blokovat železniční dodávky zboží. Minimalistický dokument Marie Kourkoutaové tyto události nejen pozoruje, nýbrž formuje vycizelovanými statickými obrazy, jež otevírají prostor dění uvnitř i vně záběru, a v závěrečné černobílé sekvenci k nim nabízí poetický komentář. Postupně tak vyvstává bezútěšný portrét lokality, v níž si uprchlíci v nekonečných zástupech snaží uchovat poslední zbytky individuálních svobod. “Thi s film i s a call to welcome the refugees that cros s the European borders , as well as the ghosts that return with them.”

Strašidla obcházejí Evropou

Maria Kourkouta, Niki Giannari
Francie, Řecko / 2016 / 99 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Následky
Nesourodá tetralogie referenčních portrétů spojuje čtyři osobnosti z odlehlých končin uměleckého univerza – baviče a pianistu Fatse Wallera, malíře Jacksona Pollocka, fotografku Janietu Eyreovou a malířku Fridu Kahlo. Ambientní koláž rozvrácených sociálních poměrů prorůstá intimní chvíle prožívání uměleckého pohroužení. Hypnotické obrazy vibrují ve strhujícím obcování s životními reáliemi osobností. Hoolboom kombinuje dokumenty, inscenaci, experimentální koláž. Zrychlené snímání, beztížná levitace kamery, VR, found footage, patina 16mm filmu – nástroje k nové definici portrétního filmového žánru.  „Film klade otázku, jak přežít po pohromě, jež stihla stát, vaši rodinu a vaše tělo. Umělec předkládá příklady. Snad jedině v aktu zdvojení, v davové scéně, můžu najít to, čemu říkám moje já.“ M. Hoolboom

Následky

Mike Hoolboom
Kanada / 2018 / 75 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Přešel jsem chodbu
Niterná sonda do vzpomínek na jednu smrt. Režisér El-Amine přišel v průběhu noci ve svém rodném domě o otce. Přešel přes chodbu, vstoupil do ložnice rodičů a jeho matka řekla: „Tvůj otec umírá.“ Šok způsobený traumatem uvádí al-Amina do stavu absolutní apatie. Bez výrazu prochází domem, ve kterém ožívají vzpomínky na společné chvíle. Bolestné okamžiky střídají stylizované výpovědi dalších příbuzných o událostech té noci. Prožitek ztráty se promítá do mnoha drobných detailů v dokumentu. Nelibozvučná hudební kulisa je ohlušující jako žal. Film se zase jednou stává nástrojem k vyrovnání se se smrtí. „Ve snímku Přešel jsem chodbu je čas jen nepřetržitá smyčka. Tento film je dlouhá cesta, dlouhá chodba, kde se skrývá skutečnost, sny i vzpomínky.“ R. al-Amin

Přešel jsem chodbu

Rabih El-Amine
Libanon / 2017 / 38 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Český žurnál: Výchova k válce
Příspěvek do cyklu Český žurnál sleduje, jak se do našeho prostředí čím dál více vrací vojenský duch. Pokusy obnovit brannou výchovu nebo povinnou vojenskou službu a celkově připravovat národ na příští velkou válku jde ruku v ruce se strachem společnosti z Rusů, muslimů nebo libovolných jiných „nepřátel“. Observační přelet nad kulometným hnízdem českého militarismu se stává groteskní i zneklidňující vojenskou přehlídkou. Lze ji chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.„Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha.“

Český žurnál: Výchova k válce

Adéla Komrzý
Česká republika / 2016 / 69 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Úkryt
Nervozita, stres a erupce násilí před bunkrem ve švýcarském Lausanne, kde každou zimu noc co noc dochází k selekci bezdomovců, z nichž drtivá většina jsou imigranti. Starý bunkr slouží jako krizový útulek, avšak množství žadatelů o lůžko překračuje nastavenou kapacitu. Nejprve děti, ženy, hendikepovaní a staří, na konec muži. Pod psychický tlak se dostávají všichni účastníci tohoto rituálu. Film snímaný ve statických celcích kombinovaných s detailními záběry diskutujících se zaměřuje na fungování mikrokosmu, ve kterém se odehrávají příběhy lidí uvězněných v bludném kruhu byrokratického systému.DETAIL:„Viděl jsem přicházet hezké mladé lidi jako ty. Uběhlo pět měsíců, nenašli žádnou práci…šlo to z kopce, došlo úpadku morálky. V jednu chvíli, ještě než dospěješ do takového stadia… Vrať se domů.“

Úkryt

Fernand Melgar
Švýcarsko / 2014 / 101 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Skutok sa stal
„Skutok sa nestal,“ prohlásil Vladimír Mečiar v roce 1996 o vraždě podnikatele Róberta Remiáša, která nejspíš měla politické pozadí a byl do ní možná zapleten i sám tehdejší premiér. Jeho nechvalně proslulý výrok se pokouší negovat dokument, který kombinuje investigativní přístup s originálním filmařským ztvárněním. Režisérka staví snímek na rozhovorech s důležitými aktéry Remiášovy kauzy, ale neomezuje se na strohé prezentování faktů. Střídáním různých filmových formátů, od černobílého filmu po VHS, evokuje dobu zločinu a zdůrazňuje ústřední téma konfrontace s minulostí.  „Chcela som spraviť poetický politický film. Angažovaná tvorba by nemala rezignovať na štýl.“ B. Berezňáková
osobní program

Skutok sa stal

Barbora Berezňáková
Slovensko, Česká republika / 2019 / 82 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Normální autistický film
Děti trpící autismem netrpí nevyléčitelnou chorobou. Trpí tím, že jsou neurodiverzní a svět je zařízen pro ty neurotypické. To je teze, s níž se Miroslav Janek pouští do série živých setkání s několika dětmi a dospívajícími diagnostikovanými Aspergerovým syndromem. Nechává je bezprostředně formulovat jejich vztah ke světu, k sobě samým a také k tomu, co je odlišuje od „normálu“. Zjišťujeme, že nás zavádí mezi zábavné nebo fascinující osobnosti, které často trpí tím, že jsou označeny jako „hendikepované“. Návštěva mezi autisty rozrývá zdánlivě pevné hranice jinakosti a normality. „Budeme si teď povídat o Aspergerovu syndromu. Co Aspergerův syndrom vlastně umí. Ten normální Aspergerův syndrom, co mám já, ten lehkej, si dokáže najít kamarády. Ale ten těžší ne. Nemá kamarády.“

Normální autistický film

Miroslav Janek
Česká republika / 2016 / 90 min.
sekce: Česká radost
TERRA NULLIUS aneb jak být nacionalistou
I o neobydlené souostroví se mohou vést vleklé teritoriální spory – obzvlášť jedná-li se o bohaté naleziště ropy. Spíše než historie mezinárodního konfliktu či jeho řešení ovšem režiséra zajímá, jak otázka vlastnictví rezonuje mezi nacionalisty ze soupeřících zemí.  Prostor tak dostávají patriotickým patosem nasáklé ceremonie japonské strany, snaha čínských úřadů komplikovat svými procedurami činnost záškodníků státních zájmů i expresivní protesty tchajwanských aktivistů plné bizarních rituálů. Touha lépe pochopit situaci vede režiséra k účasti na zoufalých pokusech o vylodění na ostrovech. Při eskalaci konfliktu se tak ocitá v první linii, aniž by však ztratil odstup nestranného pozorovatele.DETAIL:„Narodil jsem se jako Američan, koluje ve mně ale tchajwanská a čínská krev. Krev ideologie. Pro mne, tak jako pro zesnulého filozofa Bishopa Berkeleyho, být znamená být vnímán.“

TERRA NULLIUS aneb jak být nacionalistou

James T. Hong
Čína, Tchaj-wan, Japonsko / 2015 / 78 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Věci
V krystalicky ambientním, minimalistickém snímku se pomalu střídají záběry na rozestlanou postel, stěrače auta míhající se v dešti nebo sklenici vody umístěnou v proudu slunečních paprsků. Kamera se zlehka dotýká objektů a jevů každodenní reality. Obraz není doprovázen komentářem, pouze na místě nahrávaným hlasem věcí a jejich okolí. Pozornost diváka neodvratně přitahuje textura obrazu i zvuku. Tvary, barvy, světlo, šum a tóny prostředí představují elementární prvky budující atmosféru okamžiků, z nichž je film utkán.

Věci

Thomas A. Østbye
Norsko / 2015 / 48 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Morava, krásná zem III
Po staletích útlaku se v rytmu lidové hudby a speed metalu probouzí duch moravského Slovácka. Krojovaný zombie horor pod dohledem novodobého Adama a Evy z AZ kvízu mísí antickou tragédii s etnografickou studií, biblickým podobenstvím a pokleslými žánry. Petr Šprincl podvrací posvátné mýty a v kulisách folklorních motivů satiricky poodhaluje temné základy společenských rituálů. Po nacionalismu a fašismu, jimž se věnovaly předchozí díly jeho moravské epopeje, pokračuje variací na divadelní hru bratří Mrštíků Maryša, prodchnutou satanismem.   „Trilogie Morava, krásná zem začíná příslušností ke svému kmeni, kroji a folklóru, pokračuje zrozením slováckého fašisty a jeho porážkou ďábla, aby v závěrečném díle vypuklo pohanské inferno.“ P. Šprincl
osobní program

Morava, krásná zem III

Petr Šprincl
Česká republika / 2019 / 65 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Umírání pro začátečníky / Tónina ticha
Pod společným názvem Umírání pro začátečníky jsou uváděny dva krátké filmy, které jejich tvůrci natáčeli společně „v hospicích, porodnicích, vlacích i jinde“. Jsou založené na rozhovorech se stejnými protagonisty a na podobná témata, ovšem pokaždé nahlížená odjinud. První snímek Tónina ticha od Marka Boudy se zabývá hudbou a jejím vztahem ke stáří a smrti, otázkami, jaká hudba je slyšet v nebi nebo jakou skladbu si mají pustit pozůstalí po našem skonu. Druhá část Umírání pro začátečníky od Báry Kopecké se po stopách tabuizovaného tématu smrti vydává do krematorií, za umírajícími nebo i na porodní sál. „Zajímalo mě především jak se hudba zračí ve tváři posluchače v okamžiku jeho pohnutí hudbou. A ticho - kontrapunkt hudby, pauza ve skladbě, konec života...ticho, které po nás zůstává...“ B. Kopecká

Umírání pro začátečníky / Tónina ticha

Marek Bouda, Bára Kopecká
Česká republika / 2017 / 58 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt