Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum

Opus Bonum

Opus Bonum vybírá pozoruhodný dokumentární film roku z různorodé kolekce reprezentující tendence světového dokumentu. Všechny filmy jsou podstatné, a tak festival nabízí další hru: jeden porotce vybere jeden film, dílo zářivé.

výpis filmů

Bílá na bílé
Videodeník režisérky z jejího pobytu na polské antarktické stanici, kde v roce 2017 natáčela film FREM (2019), jehož hlavní postavou byla umělá neuronová síť. Během pobytu vede autorka chatové konverzace s umělou inteligencí, které se dotýkají povahy filmu, umění a smyslu života a odhalují způsob myšlení oproštěný o lidskost a emocionalitu, nutící k hluboké introspekci. Záběry z každodenní rutiny na stanici kontrastují s lyrickými scénami člověkem neposkvrněné antarktické přírody, jež autorka doplňuje svými komentáři a myšlenkami, vyprovokovanými osamělostí ledem pokryté krajiny.    „Ako sa dá myslieť niečo principiálne neľudské? Točím film o umelej inteligencii, ale je to čoraz ťažšie, absurdnejšie. Antarktická krajina funguje ako droga. Chodím v bielej tme a hľadám pocit úľavy? Som hmota s vedomím, ďaleko od termodynamickej rovnováhy. To je jediné, o čom viem podať správu.“  V. ČákanyováQ&A s režisérkou Vierou Čákanyovou:
osobní program

Bílá na bílé

Viera Čákanyová
Slovensko, Česká republika / 2020 / 74 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Forenzničení
Videoesej, dílo stojící na pomezí filmu a odborného textu, se zakládá na autorčině reflexi filmu Watching the Detectives (2017) Chrise Kennedyho, jenž zobrazuje úpěnlivou práci amatérských detektivů sociální sítě Reddit snažících se odhalit původce teroristického útoku na maraton v americkém Bostonu v roce 2013. Snímek je kaleidoskopem zdánlivě nesouvislých asociací, filozofických úvah i humorných komentářů, jenž nenápadně kritizuje současnou posedlost hledáním viníků tragédií za každou cenu a pomocí formálního experimentování poukazuje na neurotickou potřebu dnešní společnosti dohlížet a trestat. „Příběhy, které vycházejí z důkladných rešerší, se až příliš často zaměřují na konečný výsledek či poznatky; tak se to přece dělá! Ohledávání tématu ale ve skutečnosti znamená vydat se na cesty – na intelektuální toulky, chcete-li – a v mnoha případech je takové putování daleko zajímavější a podnětnější než vlastní výsledek.“ Ch. Galibert-Laîné Q&A - Chloé Galibert-Laîné:  
osobní program

Forenzničení

Chloé Galibert-Laîné
Francie, Německo / 2020 / 40 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Jak Bůh hledal Karla
Režisér Karel Žalud s režiséry Vítem Klusákem a Filipem Remundou po několik let navštěvoval Polsko, aby lépe pochopil Poláky a jejich vztah k Bohu. Ve filmu se Žalud obrací na náhodné kolemjdoucí, jeptišky oslavující výročí křtu Polska, zástupce antisemitského rozhlasu Radio Maryja i kněze obviněného ze sexuálního obtěžování. Zatímco oni mají ve věcech víry jasno, tak filmař, který sám hledá duchovní oporu, je stále skeptičtější. Zdá se, že křesťanství v dnešním Polsku sice nabízí odpovědi, ale pouze na otázky odsouhlasené církví a konzervativní vládou.     „Je to taková road movie po středověké katolické krajině. V kostce je to dokumentární fotbalový zápas, přičemž jeden tým je nejateističtější národ v Evropě, což jsme my, a na druhé straně jsou Poláci, kteří jsou nejkatoličtější.“ V. Klusák
osobní program

Jak Bůh hledal Karla

Vít Klusák, Filip Remunda
Česká republika, Polsko, Slovensko / 2020 / 97 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Jeden říká ne
Rozpínající se čínská velkoměsta postupně pohlcují venkov. Obětí expanze, z níž těží místní developeři napojení na vládu, se stala také vesnice Yangji. Venkovští obyvatelé jsou nuceni vyklidit své prosté příbytky a uvolnit místo pro nové domy a podnikatele z měst. Naprostá většina místních tlaku navzdory mizivé kompenzaci a malým vyhlídkám na důstojné bydlení ustoupí, ale Azhong je jedním z hrstky lidí, kteří se zkorumpovanému systému rozhodnou vzdorovat. Svého domova se nehodlá vzdát. Surový dokument, odhalující nelidský rozměr čínského stavebního boomu, je založen na jeho bezprostředním svědectví ze zabarikádovaného bytu.   Záznam Q&A s tvůrci filmu:
osobní program

Jeden říká ne

Dayong Zhao
Čína / 2020 / 96 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Lekce mapování
Prostřednictvím deníkových záznamů fiktivní hrdinky K. se dozvídáme o jejím návratu z porevolučního Ruska do rodné oblasti Velké Sýrie, v níž se po rozpadu Osmanské říše jednotlivé komunity snaží nalézt cestu k autonomii. Díky juxtapozici ruské minulosti, předkládané pomocí záběrů ze sovětské filmové klasiky jako Španělsko Esfir Šubové či Kinoglaz Dzigy Vertovova, a syrské současnosti, kterou zobrazují anonymní záznamy rozbombardovaného Aleppa, režisér nachází paralely mezi dvěma neslučitelnými realitami a vytváří multimediální esej o neokolonialismu a nezávislosti.   „Prostřednictvím tohoto filmu vztahuji naši současnou neokoloniální situaci k minulosti, a to s ohledem na to, co si počít dál.“ P. Rizk     
osobní program

Lekce mapování

Philip Rizk
Egypt / 2020 / 61 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Mizející
Přísná karanténa na jaře 2020 smrskla životní prostor stovek milionů lidí do několika metrů čtverečních. Obzor se ohraničil výhledem z okna, dny prostoupila nuda, z rádia a televize doléhal nekonečný proud katastrofických zvěstí. Na pozadí vlastního duševního a fyzického diskomfortu začíná režisér natáčet videodeník. Statická kamera stejně nezúčastněně zaznamenává existenciální monology i činnosti obsluhující základní tělesné potřeby. Filozofující esej je utkaná z úvah o nastávající proměně světa a obrazů, které se ji snaží zachytit.   „Během karantény se čas stal něčím zvláštním. Stáli jsme tedy co nejklidněji, vyděšeni vlastním dechem, zatímco náš domov se proměňoval v království nového času.“ F. TicozziZdravici režiséra můžete vidět ZDEQ&A s režisérem Filippem Ticozzi:
osobní program

Mizející

Filippo Ticozzi
Itálie / 2020 / 39 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Nahnutý člověk
Film inspirovaný stejnojmenným dílem významného francouzského básníka Thierryho Metze (1956–1997), vzniknuvším jako zápisky z protialkoholní léčebny, kde Metz pobýval rok předtím, než spáchal sebevraždu. Melancholií prostoupený filmový portrét čerpá z literátova tragického osobního života i intimní básnické tvorby. Pomalu plynoucí obrazy dělníků stavících domy, korun stromů zmítajících se ve větru či pacientů kouřících za zdmi léčebny akcentují autorovy verše. Snímek provází Thierryho osobní historií, smrtí syna či muky alkoholové závislosti – vší bolestí, z níž se rodí pouze touha po konci. „Vyhlížím příští dny s klidem, z dálky, ale pozorně. Musím v sobě někoho zabít, i když netuším, jak se toho chopit. Nejdůležitější je tady neztratit nit.“ T. Metz (Nahnutý člověk, překlad Petr Zavadil)
osobní program

Nahnutý člověk

Marie-Violaine Brincard, Olivier Dury
Francie / 2020 / 94 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
O koncích
Melancholií prostoupené černobílé obrazy opuštěného města a lidských obydlí, v nichž se čas vleče a vzniká tak prostor pro niterné úvahy a rozjímání. Film je autorovou intimní výpovědí z izolace, v níž předčítá dopisy matky, tesknící po svém synovi, kterého čtyři roky neviděla. Ve slovech plných něhy, bolesti i náboženského přesvědčení se mísí vzpomínky na minulost s vírou v budoucí společné okamžiky. V textu pronášeném tichým hlasem kontrastuje světlo a tma, stejně jako v podmanivých záběrech plných šerosvitu. Bez příběhu, dialogu či napětí snímek vybízí k poklidné divácké kontemplaci.   „Filmy jsou vzpomínky; kinematografie je paměť. Myslím, že film existuje, aby zachytil naši existenci, neznámo a paměť celého světa.“ L. Paolo Dela Cruz     
osobní program

O koncích

Liryc Dela Cruz
Itálie, Filipíny / 2020 / 82 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Příkop Finfinnee
Ve velkých celcích, pomalých panorámatech a výstižných statických kompozicích Daniel Kötter prozkoumává krajinu rozprostírající se východně od etiopského hlavního město Addis Abeba. Svou pozornost zaměřil na čtyři urbanizující se oblasti, v nichž se smývá hranice mezi městem a venkovem, průmyslem a zemědělstvím. Film nám dává nahlédnout také do soukromí místních obyvatel. Jejich výpovědi mimo obraz spoluutvářejí vrstevnatý portrét místa procházejícího prudkými ekologickými a společenskými změnami, na které mnozí nejsou připraveni.     „Zatímco kamera představuje můj odtažitý a vnější pohled na krajiny a urbanistický rozvoj předměstí Addis Abeby, místní obyvatelé spolu rozmlouvají místními jazyky.“ D. Kötter Q&A s režisérem filmu Rift Finfinnee Danielem Kötterem:  
osobní program

Příkop Finfinnee

Daniel Kötter
Německo / 2020 / 79 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Vágní terén
Snímek stojící na pomezí beletristické povídky a sociálně-kritického dokumentu, v němž se mísí tíživá atmosféra s humorem a životními úvahami mileniálů. Sledujeme fiktivní reportérku, jež se snaží dokumentovat proměny chudinských čtvrtí ve Filadelfii, kde mají v budoucnu stát luxusní střediska, ale v současné době prázdné, rozestavěné komplexy působí jako vystřižené z kafkovského románu. Černobílé fotografie na šestnáctimilimetrovém filmu doplňuje monotónní ženský hlas, jenž provází diváka dystopickou fantazií sžíravě komentující gentrifikaci a třídní nerovnost v amerických velkoměstech. „Film Terrain Vague se odehrává ve Filadelfii v nedávné minulosti. Přestavba průmyslového závodu v nové technologické centrum se v něm stává východiskem zkoumání některých projevů napětí v neoliberálním městě.“ E. KihnQ&A - Edward Kihn  
osobní program

Vágní terén

Edward Kihn
Spojené státy / 2020 / 47 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt