ABCD

Dílna bude věnována zachycení lidského pohybu jako výrazu, jenž je rovnocenný vyjádření mluvenému či psanému. Zvláště nás bude zajímat spontánní i řízený vstup rukou do jazyka a také zvláštnosti, spojené s filmovým záznamem jejich rytmu a pohybu. Dvěma uváděnými dokumenty budou Země hluchých (režie Nicolas Philibert, 1993) a Tančící sny. Po stopách Piny Bausch (režie Anne Linsel a Rainer Hoffmann, 2010). První z nich (od autora filmu Být a mít) vstupuje do světa hluchoněmých, druhý předvádí nácvik choreografie Piny Bausch Kontakthof skupinou mladých, neprofesionálních tanečníků. 

Filmová anketa druhého ročníku katedry dokumentární tvorby zkoumá rozpory, které vyvstanou v momentě, kdy se žena chce věnovat studiu, případně akademické dráze, a zároveň se touží dobře starat o děti a rodinu. Záběry vyjevují úsilí studentek, jejichž mimoobrazové výpovědi se mísí s dobovým komentářem.

Svatební film zpěváka Plastic People Paula Wilsona. Film zachycuje situaci před a po obřadu na městském úřadě v Praze 5, shromáždění přátel a v závěru odjezd novomanželů Wilsonových.

Po vraždě starosty vesnice v regionu Šan-si byl policií vybrán jeden z vesničanů jako obětní beránek. Svědectví policejní brutality v regionu Šan-si muž podává prostřednictvím kreseb mučení, jimž byl vystaven, aby se doznal k vraždě, kterou neprovedl, a za niž strávil pět let ve vězení.

Ve třetím díle dokumentárního seriálu Čtyři v tom přichází na svět Jonáš, první dítě humanitární pracovnice Petry a jejího partnera, Etiopana Ábela, během jedné bouřlivé noci. Lucie zatím osaměle prožívá své šestinedělí, je bez peněz a vyhledává aspoň svého otce v Táboře a jeho novou rodinu. Pochlubit se těhotenstvím vyráží do Kanady za rodiči svého přítele i podnikatelka Věra a zjišťuje nejnovější lékařské trendy. Farmářku Miky zatím dostihne její těžké pracovní nasazení na rodinném statku a od lékařů se jí dostane důrazného varování, aby zvolnila. Právě ona na konci třetího dílu předčasně porodí syna Josífka.  

Dramaturg, scenárista a režisér Pavol Sýkora (1931–1970) je klíčovou osobností slovenského dokumentu 60. let. Po začátcích v ČST Bratislava působil jako dramaturg dokumentárních filmů v ateliérech Koliba. Výběr představuje sérii jeho nejvýraznějších autorských portrétů. Kromě příklonu k flahertyovské rekonstrukci Sýkoru charakterizuje snaha o maximální přiblížení a porozumění bez příkras a akademismu, bez patosu a poučování. Výsledkem jsou hluboce procítěné obrazy člověka, často beze slov, sondy do vnitřního prožívání.

Gertjan Zuilhof je bývalý dramaturg rotterdamského filmového festivalu. Ačkoli není žádným sinologem a neovládá ani čínský jazyk, spřátelil se s mnoha tamními nezávislými filmovými tvůrci. K vykreslení současné situace nezávislých čínských filmařů vybral Zuilhof dva nedávno natočené snímky – Mužský svět umělce a filmového tvůrce Chana Tchaa a film Vítejte producenta a režiséra Ču Z’-kchuna. Oba snímky se zabývají policejní brutalitou, každý však svým, stylově výrazným způsobem. V obou filmech se klade důraz na mluvené slovo – ať už jsou to lži či pravda.

V záznamu z červencového koncertu Plastic People ve Skále u Humpolce Ságl zachycuje téměř apokalyptický rozměr vystoupení Plastiků. Snímá tanečníky ve velkých expresivních detailech s přímým ručním osvětlením a doplňuje klidnějšími záběry soustředění hrajících hudebníků. Stejně jako v jeho ostatních filmech se jedná o čistý kamerový střih. Film obsahuje veškerý, chronologicky natočený materiál, což vypovídá o Ságlově nebývale intuitivní a soustředěné práci s kamerou. Koncert se odehrál nedaleko Humpolce, kde na začátku 70. let Plastic People pracovali jako dřevorubci.

Hudební dramaturg a kurátor Pavel Klusák představí abstraktní a experimentální filmy jako vhled do radikalizace pojmu „hudební video“. Noise, hudba dronů a prodlev, zvukové koláže, terénní nahrávky, hlubinná elektronika, improvizovaná interakce, posttechnologický svět: experimentální hudba jako inspirace a provokace pro současné vizuální tvůrce. Matthew Revert a Vanessa Rossetto, Franck Vigroux a Mika Vainio, Jon Rafman a Oneohtrix Point Never a další spolupráce.---Dílnu vede Pavel Klusák

Absolventský film pomocí zoomu do hlubin krajiny přibližuje kouřící komín a velká těžební kolesa. Zapuštěnost do krajiny, kterou pozvolna zabydluje armáda, je barevnou vizuální poémou o hloubkách pohledu na život netečné přírody, v níž kontrastují ikonické civilizační motivy.

Investigativní dokument, v němž hraje hlavní roli mluvené slovo. Zatímco plátno zůstává černé, posloucháme rozhovor mezi úředníky a filmaři, kteří chtějí natočit snímek o plicních chorobách v Sečuánu. Záznam obnažuje typickou strategii cenzury, postupující od falešné vlídnosti až k otevřeným výhrůžkám.

Mladá vězeňkyně, která se chce vymanit z osudu, k němuž ji předurčil matčin nezájem, vzpomíná na dětství a důvody, proč utekla z domova. Vyprávění doprovázejí básně, které začala skládat, když jí do věznice nepřicházely dopisy od blízkých. Portrét se tak noří do vnitřních prožitků psychicky zraněné dívky.„Režiséru Sýkorovi ‚zpověď‘ postavy, představující mnohorozměrný a působivý individuální portrét, splývá s autorským postojem v díle, které má dobrou filmařinu, náladu a atmosféru.“ Pavel Branko