Den videa 1989/2018

Jak se před revolucí žilo lidem s odlišnou sexuální orientací? Museli své zaměření tajit? Byli nějak postihováni? Své příběhy vypráví bývalá reprezentantka ve stolním tenisu Jana Kociánová, státní úředník František Bloudek a absolventka FAMU Libuše Jarcovjáková, autorka unikátní série fotografií z legendárního pražského T-clubu.

Hospodská vernisáž autorských keramických džbánů výtvarníka Františka Maxery se postupně proměňuje v nevázaný alkoholický večírek s akustickým koncertem členů Plastic People. Zaznamenáno v hospodě U Lojzy na Vinohradech.

Pro většinu televizních diváků představují politická témata nejnudnější náplň pro dokumenty, publicistiku, či dokonce zábavné formáty. V dílně představíme tři pořady, které dokazují opak: docusoap stanice Showtime The Circus, který mapuje americkou předvolební kampaň od prvních primárek v lednu 2016, pořad BBC An Idiotʼs Guide to Politics, konfrontující politiky s jejich sliby, a satirickou sérii britské stanice Channel 4 Ballot Monkeys, v níž diváci sledují předvolební kampaň očima čtyř kandidátů na poslance.---Dílnu vede Milan Kruml

Záznam společného vystoupení Plastic People a Aktual v Music F Clubu 26. února 1971 bývá označován za jednu z klíčových událostí českého undergroundu. Film autenticky zachycuje přípravu a samotný koncert, včetně industriálních prvků hudby Knížákova Aktualu, využití vrtaček, kovových perkusí, objektů a házení rýže do publika. V druhé části filmu jsou na několika místech rozeznatelné kostýmy a scénografické intervence, které pro koncerty Plastic People realizovali v 70. letech manželé Ságlovi.

Dokument poukazuje na nové výzvy, s nimiž se současné vysoké školství, vlivem masifikace a komercializace, potýká a které zasahují jak praktickou, tak také symbolickou rovinu výuky i celého školského systému. O těchto problémech hovoří řada významných osobností jako sociolog Frank Furedi či lingvista Noam Chomsky. Film bude promítán společně s filmem Otevřená pevnost. Po projekci proběhne debata s hosty.

Dramaturg, scenárista a režisér Pavol Sýkora (1931–1970) je klíčovou osobností slovenského dokumentu 60. let. Po začátcích v ČST Bratislava působil jako dramaturg dokumentárních filmů v ateliérech Koliba. Výběr představuje sérii jeho nejvýraznějších autorských portrétů. Kromě příklonu k flahertyovské rekonstrukci Sýkoru charakterizuje snaha o maximální přiblížení a porozumění bez příkras a akademismu, bez patosu a poučování. Výsledkem jsou hluboce procítěné obrazy člověka, často beze slov, sondy do vnitřního prožívání.

Po vraždě starosty vesnice v regionu Šan-si byl policií vybrán jeden z vesničanů jako obětní beránek. Svědectví policejní brutality v regionu Šan-si muž podává prostřednictvím kreseb mučení, jimž byl vystaven, aby se doznal k vraždě, kterou neprovedl, a za niž strávil pět let ve vězení.

Filmová anketa druhého ročníku katedry dokumentární tvorby zkoumá rozpory, které vyvstanou v momentě, kdy se žena chce věnovat studiu, případně akademické dráze, a zároveň se touží dobře starat o děti a rodinu. Záběry vyjevují úsilí studentek, jejichž mimoobrazové výpovědi se mísí s dobovým komentářem.

Svatební film zpěváka Plastic People Paula Wilsona. Film zachycuje situaci před a po obřadu na městském úřadě v Praze 5, shromáždění přátel a v závěru odjezd novomanželů Wilsonových.

Jaká jsou ideová východiska založení samostatného studijního oboru dokumentární tvorby na FAMU? V čem spočívala nezastupitelnost a specifičnost dokumentárního přístupu k filmu? Jak se měla tato specifika odrazit ve výuce a odlišit se od tvorby publicistické? Na tyto otázky se pokusí odpovědět dokumentaristka Viola Ježková. Dílnu doplní ukázkami studentských filmových cvičení. Uvítá též podněty účastníků a diskuzi k tématu.

V průběhu zapomenuté cesty kamsi s Ivanem M. Jirousem narazil Jan Ságl na krajinu s desítkami volně visících reprodukčních kovolistů. V okruhu samizdatu zásadně nedostatkové zboží plnilo funkci plašičky ptáků. Film zaznamenává prosluněnou krajinu posetou stříbřitými body v různých prostorových konstelacích jako formu nalezeného land-artu. Práce volně navazuje na sérii krajinných intervencí Zorky Ságlové, které Ságl pravidelně spoluvytvářel a dokumentoval a v nichž hraje klíčovou roli právě konfrontace krajinných prvků s objekty geometrické povahy.

Jan Ságl (*1942) je považován za dvorního fotografa undergroundu 60. a 70. let. Je však i autorem celkem dvanácti dokumentárních a autorských filmů z let 1971–1974. V té době k fotoaparátu přibíral i kameru Super-8 a zachycoval s ní výjevy ze života v podzemí, koncerty, happeningy i všední události. Díky pohybu v uzavřené komunitě je jeho přístup důvěrný, proniká objektivem a ručním reflektorem do bezprostřední blízkosti aktérů událostí a strhujícím způsobem tak zachycuje atmosféru undergroundové kultury. ---Filmy jsou uvedeny v obnovené premiéře na základě digitálního rekonstrukce provedené v letech 2015–2016 v Centru audiovizuálních studií FAMU. The films being shown represent the premiere of digitally remastered copies made in 2015–2016 at FAMU’s Center for Audiovisual Studies.