Dilema

Film zachycuje jednu z posledních land-artových akcí Zorky Ságlové v říjnu 1972. V opuštěné tvrzi Vřísek v Zahrádkách u České Lípy vypustila skupina pozvaných účastníků stovky nafouknutých prezervativů. Akce, která navazuje na sérii krajinných intervencí Kladení plín u Sudoměře (1970) a Házení míčů do průhonického rybníka Bořín (1969), se účastnili především hudebníci a přátelé z okruhu Plastic People. Snímek zaznamenává některé spontánní události, jako byla inscenace Stalinova pomníku a improvizovaný koncert Milana Hlavsy v nedaleké jeskyni.

Film sleduje dění na brněnské Masarykově univerzitě v průběhu jednoho roku na pozadí výročí historických událostí, které spoluvytvářely její současné směřování. Skrze mnohé roční události a rituály, vrcholící magisterskými promocemi, se táže, zda jsou stále udržovány univerzitní tradice, které odkazují k jejímu původnímu poslání, tedy hledání pravdy ve svobodném světě žáků a učitelů. Film bude promítán společně s filmem Univerzity a svoboda. Po projekci proběhne debata s hosty.

Ivan Tatíček patřil v 80. letech k nejvýraznějším postavám českého alternativního dokumentu. Pro jeho filmy je typická spontaneita, improvizace a využití postupů rodinného filmu. Autenticky vypovídá o atmosféře života pozdního socialismu, v němž mimo všedních situací zachycuje i řadu osobností alternativní kulturní scény. Jeho filmy vznikaly v privátních podmínkách, po uvedení v soukromí a na amatérských festivalech a později zcela upadly v zapomnění. V nové digitalizované verzi, kterou připravil Národní filmový archiv, budou představeny v obnovené premiéře za účasti autora.Dílnu vede Martin Blažíček   Kruh D, 1982, 27 min   O ničem jiném, 1983, 23 min   Metrofilm, 1984, 9 min   Všude doma dobře nejlíp, 1986, 19 min  

Hospodská vernisáž autorských keramických džbánů výtvarníka Františka Maxery se postupně proměňuje v nevázaný alkoholický večírek s akustickým koncertem členů Plastic People. Zaznamenáno v hospodě U Lojzy na Vinohradech.

Gertjan Zuilhof je bývalý dramaturg rotterdamského filmového festivalu. Ačkoli není žádným sinologem a neovládá ani čínský jazyk, spřátelil se s mnoha tamními nezávislými filmovými tvůrci. K vykreslení současné situace nezávislých čínských filmařů vybral Zuilhof dva nedávno natočené snímky – Mužský svět umělce a filmového tvůrce Chana Tchaa a film Vítejte producenta a režiséra Ču Z’-kchuna. Oba snímky se zabývají policejní brutalitou, každý však svým, stylově výrazným způsobem. V obou filmech se klade důraz na mluvené slovo – ať už jsou to lži či pravda.

Investigativní dokument, v němž hraje hlavní roli mluvené slovo. Zatímco plátno zůstává černé, posloucháme rozhovor mezi úředníky a filmaři, kteří chtějí natočit snímek o plicních chorobách v Sečuánu. Záznam obnažuje typickou strategii cenzury, postupující od falešné vlídnosti až k otevřeným výhrůžkám.

Jeden z mála Ságlových filmů mimo dokumentární souvislosti podzemní scény zachycuje v jediném statickém záběru nekončící výstup cestujících z prvního pojízdného schodiště ve stanici metra Můstek. Do zřejmého kontextu strukturálního filmu – fixní kompozice v několika rovinách pohybu – však Ságl exponuje i téma společenské. Dav cestujících je unášen zdánlivě nezastavitelnou silou vpřed bez možnosti vybočení z proudu, představuje obraz počínající normalizace 70. let. Film byl opakovaně promítán jako vizuální doprovod koncertů Plastic People.

Jak se před revolucí žilo lidem s odlišnou sexuální orientací? Museli své zaměření tajit? Byli nějak postihováni? Své příběhy vypráví bývalá reprezentantka ve stolním tenisu Jana Kociánová, státní úředník František Bloudek a absolventka FAMU Libuše Jarcovjáková, autorka unikátní série fotografií z legendárního pražského T-clubu.

Přípravy společného koncertu Plastic People a Aktual v Suché u Nejdku. Film zaznamenává příjezdy účinkujících, stěhování aparatury a exteriéry kolem místa konání. Ne však samotný koncert. Ten se odehrával v naprosté tmě a ve filmu je z něj čitelný pouze několika okénkový záběr plivání ohně, které bylo jedním z mnoha pyrotechnických efektů využívaných na koncertech Plastiků. V tomto případě jde o mžikavou vzpomínku na technika, plivače ohně a pozdějšího bubeníka Dg307 Vladimír Vyšína.

Vizuálně vytříbený film o odlévání zvonů je zároveň meditací o rytmu a čase, hmotě i možnostech filmového vyprávění. Vědomě navazuje na odkaz Jiřího Lehovce.

Práce Miloše Šejna ze 70. let zastupují u nás neobvyklou formu krajinného filmu. Vychází ze spojení land artu a tělesné performance, lze je vnímat jako lyrické, spontánní, avšak zároveň ztišené a koncentrované. Používá kameru jako extenzi vidění a těla i jako nástroj zachycení fyzického kontaktu s přírodou, často ve spojení s extrémními tělesnými prožitky. Jeho filmy vypovídají o vlastním prožívání, stejně jako o roli člověka v okolním ekosystému. Národní filmový archiv představí s osobní účastí autora výběr nově digitalizovaných filmů, z nichž některé budou uvedeny vůbec poprvé. Dílnu vede Martin Blažíček Javorovým dolem, 1977, 7 min   Mumlava, 1978, 7 min   Zívrovy Prachovské skály, 1978, 7 min   Cesta, 1979, 7 min   Rokle, 1979, 23 min   Braunův betlém, 1985, 3 min

Portrét mladé venkovské učitelky prvního stupně základní školy téměř bez komentáře ukazuje houževnatost ženy, která musí den co den do své práce absolvovat náročnou cestu na lyžích přes závěje sněhu. Záběry jejích všedních úkonů autor propojuje do poetických kompozic s lyrikou pohledů na krajinu. „Sýkorova témata oscilují okolo drobných lidí, kteří se ocitli v sociálně či psychologicky extrémní situaci. Své hrdiny si pokaždé lidsky zamiloval.“ Rudolf Urc