DisAstro

Film hledá kořeny extremistického myšlení některých současných Němců. Akvarelovou animaci idealizovaných vzpomínek prokreslují temné tóny rané indoktrinace dětských duší. Nostalgické sekvence rámují výpovědi dnešních zástupců německé střední třídy. Psychoanalytická studie (neo)nacistické ideologie jako životního stylu odhaluje čtyři fundamenty oživlé germánské mytologie a mentality ─ xenofobii, eugeniku, exaltovanou rétoriku a křesťanský kýč. Uzavřená enkláva pravicového extremismu hnutí Pegida je pozvolna rozkrývána otevřenými rozhovory, v nichž odpadlíci vlastenecké věrouky demaskují demagogii hnutí. „Děti představují naši budoucnost. Odráží se v nich naše touha po bezpečí, rodině a štěstí. Dítě je ale zároveň nejslabším článkem společnosti, a proto potřebuje zvláštní ochranu.“ M. Farokhmanesh, F. Geiger

Od roku 2013, kdy syrský režim a jeho spojenci poprvé vedli chemickou válku proti syrským civilistům, jich už miliony prchli v zoufalé snaze o přežití. Ti, co zbyli, jsou v pasti. Všechny hranice jsou zavřené. Není cesta ven. V podzemní nemocnici v obklíčené Ghoutě tým oddaných lékařek neúnavně ošetřuje oběti bombardování, přičemž jsou nuceny neustále bojovat se systémovým sexismem. Film sleduje zejména každodenní činnosti pediatričky a manažerky nemocnice Dr. Amani Ballor, která se snaží svým malým pacientům ulehčit jejich úděl. Observačním způsobem tak snímek vytváří portrét jedné nepravděpodobné hrdinky. „Chtěl jsem, aby lidé viděli, že obyčejná žena dokáže úžasné věci. Snad to může změnit svět. Tato žena nám může připomenout, že všichni jsme lidé a je nám společná lidskost, která je silnější než násilí.“ F. Fayyad

Animovaný dokument sleduje volnou kompilací počítačové modely koncentračního tábora v Osvětimi. Státní zástupce, architekt, grafik a další vysvětlují své motivace pro jejich vytvoření. Mozaiku spojuje téma využívání počítačové reality jako nástroje k uchování paměti a vyrovnání se s traumatem.

Společenský dokument kopíruje postup investigativních novinářů, kteří odkryli spleť intrik, vydírání a úplatků zakrývajících sexuální násilí hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina. Od výpovědí jednotlivých obětí útoků směřuje k rozpoznání a analýze vzorů chorobného jednání zakládajícího se na dlouhé roky žité iluzi „nedotknutelnosti“. Z obvinění jednotlivce se v odkazu na hnutí #MeToo stává nelichotivý rezultát nad celou společností. Weinsteinovo predátorské chování by totiž nebylo možné bez pohledů odvracejících se od tušeného zla, zištně kupované spolupráce a nátlakem vynucovaného mlčení. „Bolest, kterou pociťují žalobkyně Weinsteina, je ve filmu hmatatelná, přesto vnímáme, že soukromá úzkost se může transformovat do kolektivní síly.“ U. Macfarlane

Těžká deziluze ze zahraniční politiky Západu přivedla vysoce postaveného diplomata Carneho Rosse k zájmu o anarchistickou teorii i praxi. Paradoxní proměnu zastánce statu quo v hledače společenských alternativ zachycuje snímek skrze motiv cesty, kterou prožíváme přímo z Rossovy zanícené perspektivy.

Největší změna v ekonomickém uspořádání je na dosah! Stačí jen překonat bariéry konvenčního myšlení a přistoupit na nepodmíněný základní příjem. Ve střihovém dokumentu předestírá rakouský režisér historii pokusů o zavedení této reformy a s futuristickou hravostí extrapoluje možný budoucí vývoj.

Dokument zachycuje terorismus tak, jak zatím nikdy zachycen nebyl. Použitím unikátních záběrů od lidí, kteří jsou součástí hnutí Al-Káida, nebo od složek, které se snaží s terorismem bojovat, se divákovi dostává neuvěřitelně krutá a syrová výpověď o síti jedné z největších teroristických organizací na světě. 

Unikátní dokumentární studie nás zavede do Sýrie, kde sledujeme více než čtyři roky trvající přátelství studentů umění Saeeda a Milada. Přestěhovali se do rebelského města Doumy a natáčejí všechno, co kolem sebe vidí. Prožíváme tak nejen jejich boj s hladem, ale i touhu po umění a tolik chtěné svobodě.

Vlivný a uctívaný mnich Wirathu je ztělesněním šokující podoby barmského budhistického nacionalismu, který otevřeně vyzývá k utlačování a likvidaci muslimské menšiny. Zasvěcený pohled na pozadí etnického konfliktu, rozdmýchaného osvědčenými metodami propagandy, je mrazivou paralelou k současné islamofobii v Evropě.

Se Stephenem Kevinem Bannonem, považovaným za jednoho z hlavních strůjců vítězné kampaně Donalda Trumpa, natáčela režisérka od podzimu 2017 do amerických kongresových voleb v roce následujícím. Někdejšího prezidentova poradce pozorujeme zejména během pracovních setkání s novináři a americkými i evropskými politiky a podnikateli, jež mu slouží k šíření ultrapravicových názorů a upevňování mocenské pozice republikánů. Přestože se kontroverzní stratég zjevně snaží využít přítomné kamery k propagaci své osoby, občasná vypadnutí z role poodhalují, že jeho úspěch stojí především na předsudcích, pokrytectví a lžích, které napomáhají šíření zloby a nenávisti. „Měla jsem pocit, že mi ten mediálně vytvořený obrázek dává obrovskou moc. Nabyla jsem přesvědčení, že pokud ho budeme delší dobu sledovat, podaří se nám zbořit mýtus, což by bylo úžasné.“ A. Klayman

Do haly přichází skupina bývalých palestinských vězňů z izraelského zařízení Al Moskobiya. Pod dohledem kamer rozehrávají situace prožité v zajetí. Metodou rekonstrukce je vzpomínka a společná interakce. Vzniká realita každodenní rutiny ve výslechovém centru, která jen některým pomůže zahnat vlastní démony.

Film-vzpomínka na dobu nejhlubší krize identity rakouského národa. Prezidentské volby roku 1986 poznamenalo odhalení, že jeden z kandidátů, bývalý generální tajemník OSN Kurt Waldheim, lhal o svých činech za druhé světové války. Kinematografické pojednání o rozchodu minulosti s pamětí jako znaku doby.