Indonésie volá

Joris Ivens / Austrálie / 1946 / Česká premiéra / 22 min.

synopse

Příběh o lodích, které nevypluly, je příběhem o válce, která nezačala. Po kapitulaci Japonska se Nizozemsko chystá vrátit do své kolonie, Indonésané však vyhlašují nezávislost. Ivens nechává sílu jejich hlasu rozeznít na australské půdě, kam se přesunula koloniální vláda. Kompilace černobílých záběrů z exulantských slavností, politických shromáždění a dění v docích, proložená úsporným grafickým vylíčením třísetleté kolonizace, sleduje, jak se bojkot nizozemských lodí s municí určenou k potlačení indonéského boje za nezávislost šíří mezi australské dokaře a indické, malajské i čínské námořníky. Inscenované rekonstrukce klíčových událostí sehrávají sami jejich protagonisté.

Jako filmový komisař Nizozemské východní Indie měl Ivens doprovodit chystaný návrat Nizozemců do kolonie, brzy však přešel na stranu indonéské revoluce. Film, který natočil tajně a s podporou australských odborů, povzbudil hnutí za nezávislost mezi Indonésany v Austrálii i na obležené Jávě, kam byl přes nizozemskou blokádu propašován. Jako doklad australské solidarity a dělnické podpory otevřel film Austrálii cestu k roli prostředníka, již jí Indonésané svěřili při jednáních o předání suverenity roku 1949.

biografie

Joris Ivens (1898–1989) byl nizozemský politický dokumentarista, kronikář dělnických a osvobozeneckých bojů, používající film jako argument a zbraň. V roce 2015 mu MFDF Ji.hlava věnoval poctu, v níž uvedl i jeho snímek Prvá léta (1949), oslavu poválečných lidových demokracií natočenou i v Praze s týmž štábem jako Indonésie volá, tentokrát však z pověření moci. Své dílo započal obrazovými básněmi Most (1928) a Déšť (1929) a uzavřel poetickou esejí Příběh větru (1988), v němž čeká v čínské poušti, až se zvedne vítr.