Kyjevská etuda

Krátký film pojmenovaný podle písně Rolling Stones ukazuje improvizované performance, v nichž členové slovinské umělecké skupiny OHO čmárají na betonovou zeď stojící uprostřed pole, spontánně běhají, tančí a nakonec odcházejí ze záběru navlečeni do kartonové krabice, z které jim čouhají jen nohy. Film podporuje umělecký a filosofický přístup kolektivu OHO v konceptu tzv. reismu, tj. vidění světa, v němž jsou předměty rovnocenné lidem a nejsou vnímány pouze skrze utilitární hodnotu.

Clapper je krátký dokument s rychlým střihem kombinující záznamy politických protestů z období před druhou světovou válkou a po ní. Je považován za jeden z prvních polských „found footage“ snímků. Jako soundtrack ke scénám plným chaosu zní v pozadí píseň „Summertime“ v podání Janis Joplin.

Alegorické výjevy z venkovského života, zjevně inspirované poetikou filmů Sergeje Paradžanova, ukazují otce a syna, pokušení, čin a trest v mýtotvorném prostředí zahrady. Rurální lyrika je prostoupena obrazy obstarávání zvířat, jablka se stávají obrazoboreckým nástrojem, hojnost je vykoupena ukřižováním.

První díl trilogie strukturalistických filmů věnovaných jazzmanovi Duku Ellingtonovi a režisérovi Georgi Stevensovi zachycuje pomocí kamery umístěné v čele jedoucí tramvaje městskou scenerii. Jednoduchá kompozice ubíhající tratě, okolních ulic a náhodných kolemjdoucích vrací diváka v čase o padesát let zpět, ten se tak stává jedním z pasažérů.

Krátký experimentální film rané tvorby jednoho z průkopníků českého videoartu Radka Pilaře kombinuje černobílé amatérské záběry performance básníka Václava Fischera s barevnými obrazci, které autor ručně domaloval na vyvolaný filmový pás. Abstraktní tvary hravě interagují s pohyby zachycených osob.

Básnivý portrét sochařů, kteří vytvářejí svá díla na hrnčířském kruhu z hlíny a dalších přírodních materiálů. Motiv kruhu prostupuje poetickými výjevy, v nichž jsou sochaři zachyceni při práci, s rodinou, v sepětí s přírodou a také v živých obrazech, kdy jsou do všedních prostředí instalováni jak tvůrci, tak jejich artefakty.

Poetické zachycení průzkumu jeskynního systému Podillya v regionu Termopil má vedle environmentálního apelu výsadní postavení mezi filmy ze Studia populárně-vědeckých filmů pro svoji poutavou vypravěčskou stavbu, montážní rytmus a výraznou vizualitu.

Strukturalistický film převádí známý Rimbaudův sonet na filmové plátno a zasazuje jej do kontextu filmového výrazu. Samohlásky jsou zbaveny básníkových asociací s barvami, místo nich jsou symbolizovány různorodými postupy úpravy videa či práce s kamerou – samohláska I tak například představuje skokový střih.

Guten Tag, Berlin! je krátký snímek, který staví na kombinaci propagandistických záběrů ze socialistického Berlína a found footage agresivního prvního rande. Werner využívá barevné snímky éterického socialistického Berlína prolínající se se záběry pokaženého rande jako sarkasmus, jenž vyplývá z kontroverzního a chřadnoucího vztahu Východního Německa k socialistickým hodnotám.

Vizuálně podmanivý statický pohled do podbarvené krajiny reflektuje vnitřní dimenze snů, vzpomínek a představ. Důraz na niternou náladu je podpořen minimalistickým akustickým projevem charakterizovaným táhlými poetickými tóny.

Zamořená mluvící studánka, bezradný slepec a bloudící lidstvo, tři sudičky a velkolepý pohanský rituál. Temně poetickou vizuálně uhrančivou estonskou baladu lze vnímat jako oslavu archaického světa, ekologickou moralitu i jako politickou alegorii o rituální očistě k zániku spějící společnosti.