Přívod vody

Prosluněné obrazy kolchozníků při sklizni se mísí s komentářem oslavujícím kolektivizaci a modernizaci venkova. Přesto se do ideologicky podbarveného snímku dostávají silně lyrické tóny mizejícího světa, stáří a samoty. Staří vesničané a polozbořená stavení symbolizují mizející vesnice, zakořeněnost a lásku k půdě.

Kolem zborceného elektrického sloupu připomínajícího kosterní pozůstatky obrovského zvířete projížděl autor pravidelně tramvají. Film ovlivněný konstruktivismem a industriální hudbou je zároveň analogií rozpadající se Jugoslávie. Širšímu publiku byl zpřístupněn až poté, co získal cenu za nejlepší amatérský film na festivalu v Baden-Badenu (1989).

Poetické zachycení průzkumu jeskynního systému Podillya v regionu Termopil má vedle environmentálního apelu výsadní postavení mezi filmy ze Studia populárně-vědeckých filmů pro svoji poutavou vypravěčskou stavbu, montážní rytmus a výraznou vizualitu.

Fluktuace je pohyb, který se rozbíhá do čtyř kapitol 1. Prostor mysli, 2. Pohyblivé myšlenky, 3. Rozpuštění 4. Skvrny. Forma pohyblivého obrazu vychází ze Sonáty 2 polského skladatele Chopina (1810–1849). Fluktuace však s touto sonátou jiným způsobem nesouvisí. Byla prezentována ve formě videoinstalace na jedné obrazovce zavěšené v černém prostoru.

Režisér se objevuje jako hlavní protagonista filmu ve dvojí roli – v televizní obrazovce ve své mladé, a v natáčecím studiu ve své současné podobě. Zodpovídáním otázek, které sám sobě položil před více než třiceti lety, překonává časovou propast a pomocí dialogu se svým mladším já před publikem diskutuje způsob, jakým se formuje osobní identita.

Oceňovaný studentský snímek v animovaných a humorem prostoupených kolážích rozehrává motivy postav, herců a tvorby velkých filmových studií. Za doprovodu dialogického komentáře a hudby rozvíjí v evokaci různých filmových žánrů kritickou úvahu o hvězdném systému v kinematografii.

Propast mezi mikrosvětem lidí a makropohledem času všehomíra ukazuje asociativní montáž, která využívá rytmus a tempo jako významotvorný prvek. Na pozadí plynutí a zastavení v přírodě se freneticky hemží lidské mraveniště, které pulzuje v cyklu probuzení a usínání, zrodu a smrti, úsvitu a soumraku.

Dva miliony lidí se chytly za ruce a dne 23. 8. 1989 vytvořily skoro 700 kilometrů dlouhý lidský řetěz, který se pnul přes Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Poklidný protest proti paktu Ribbentrop–Molotov, který byl uzavřen o padesát let dříve, přerostl v monumentální gesto a projev morální síly okupovaných pobaltských národů.

První fotografický film v historii lotyšské kinematografie oživuje prostřednictvím dynamické střihové koláže černobílých fotografií a mnohovrstevnaté zvukové stopy portrét Moskvy poloviny 60. let. Pod symboly moci, které se děsivě tyčí v ulicích města, bezstarostně a vítězně proudí všední každodennost.

Důmyslná alegorie hry na kočku a myš, v níž je mladá žena toulající se ulicemi Lublaně za doprovodu jazzové hudby kořistí a kamera v neustálém pohybu vytrvalým lovcem, ležela dlouhých padesát let ukryta pod postelí jednoho z dvojice autorů. Poprvé byl film veřejně promítán až na setkání slovinských amatérských filmařů.„Všechny mé filmy obsahují jisté sdělení. Nejdůležitější však pro mne vždy bylo zachycení ducha času.“ K. Godina

Rynek je observační dokument zachycující rušné tržiště v Lodži v roce 1970. Jedná se o krátký snímek sestávající z fotografií pořizovaných v pětiminutových intervalech po dobu devíti hodin, který nám umožňuje pozorovat ruch tržiště jako nepřetržitý pohyb a shon.

Dokumentární črta je v koláži obrazů sídlišť a polí, univerzity či zábavy mládeže a inscenovaných výjevů společensky kritickou úvahou, která s humorem a nadsázkou využívá komentáře s dikcí připomínající oslavné dobové dokumenty. Film se promítal na několika zahraničních festivalech, ale v Sovětském svazu byl zakázaný.