Přívod vody

Informácia o rukách a ľuďoch je krátký experimentální černobílý film zachycující ruce na stole, které zkoumají okolí a interagují s jiným párem rukou naproti u stolu.

Městská symfonie skládá obrazovou koláž estonského hlavního města. S důrazem na rytmus dává do pohybu proud kompozic zobrazujících městská zákoutí a stavby. Soustředí se však především na lidský element jako nositele akce a vitality a zachycuje dobu politického tání, bezstarostné zábavy a radosti ze života.

Hledání rovnováhy je němý experimentální videoartový projekt. Skala využívá siluetu ženského těla, kterým rámuje rychle se měnící barevnou výplň a pomocí proměnlivé rychlosti záběrů dosahuje svého osobitého stylu.

Autorka kombinací záběru postupného prostřihování punčochy přetažené přes svoji hlavu a televizního vysílání konfrontuje sociální stereotypy a propagandu v Titově Jugoslávii s osobní identitou. Společně s úryvky televizního archivu přibývají další vystřižené otvory až do chvíle, kdy je tvář protagonistky odhalena.

Guten Tag, Berlin! je krátký snímek, který staví na kombinaci propagandistických záběrů ze socialistického Berlína a found footage agresivního prvního rande. Werner využívá barevné snímky éterického socialistického Berlína prolínající se se záběry pokaženého rande jako sarkasmus, jenž vyplývá z kontroverzního a chřadnoucího vztahu Východního Německa k socialistickým hodnotám.

Dokumentární črta je v koláži obrazů sídlišť a polí, univerzity či zábavy mládeže a inscenovaných výjevů společensky kritickou úvahou, která s humorem a nadsázkou využívá komentáře s dikcí připomínající oslavné dobové dokumenty. Film se promítal na několika zahraničních festivalech, ale v Sovětském svazu byl zakázaný.

Režisér se objevuje jako hlavní protagonista filmu ve dvojí roli – v televizní obrazovce ve své mladé, a v natáčecím studiu ve své současné podobě. Zodpovídáním otázek, které sám sobě položil před více než třiceti lety, překonává časovou propast a pomocí dialogu se svým mladším já před publikem diskutuje způsob, jakým se formuje osobní identita.

Meditativní krajina litevské vesnice naplněná tichou modlitbou. Koruny stromů, střecha kostela nebo venkovská usedlost představují ztišené útočiště odolávající tlakům totalitního režimu.  Svým režijním debutem Stonys předznamenal svoji kinematografickou liturgii všednosti.

Poetické zachycení průzkumu jeskynního systému Podillya v regionu Termopil má vedle environmentálního apelu výsadní postavení mezi filmy ze Studia populárně-vědeckých filmů pro svoji poutavou vypravěčskou stavbu, montážní rytmus a výraznou vizualitu.

Film Domov byl natočený v duchu využívání prostředků minimální výpovědi. Představuje záznam akce uskutečněné v okruhu přátel a známých na bratislavské Železnej studničke. Čtyři losem vybraní aktéři jsou autorem zašiti do připravené plachtoviny, která po napnutí získá tvar bílé kočky s rozměry 2x2x2 metry. Snímek kombinuje černo-bílé snímání objektu, který se pohybuje interiérem lesa s barevnými záběry zachycenými paralelně z vnitřku kočky.

Film oceněný roku 1968 na Mezinárodním festivalu krátkých filmů Oberhausen se pokouší zprostředkovat zkušenost srdeční zástavy. Rytmus filmu udává nejen dynamický střih či vychýlená kompozice záběrů, ale také zvukové efekty a hudba vyjadřující překotnost pulsu nemocného srdce. Paradoxem prvního studentského filmu režiséra Wojciecha Wiszniewského je ironický fakt, že autor zemřel ve 34 letech právě na zástavu srdce.

Dva miliony lidí se chytly za ruce a dne 23. 8. 1989 vytvořily skoro 700 kilometrů dlouhý lidský řetěz, který se pnul přes Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Poklidný protest proti paktu Ribbentrop–Molotov, který byl uzavřen o padesát let dříve, přerostl v monumentální gesto a projev morální síly okupovaných pobaltských národů.