Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Samizdat

Samizdat

režie: Jan Ságl
originální název: Samizdat
země: Československo
rok: 1972
délka filmu: 11 min.

synopse

V průběhu zapomenuté cesty kamsi s Ivanem M. Jirousem narazil Jan Ságl na krajinu s desítkami volně visících reprodukčních kovolistů. V okruhu samizdatu zásadně nedostatkové zboží plnilo funkci plašičky ptáků. Film zaznamenává prosluněnou krajinu posetou stříbřitými body v různých prostorových konstelacích jako formu nalezeného land-artu. Práce volně navazuje na sérii krajinných intervencí Zorky Ságlové, které Ságl pravidelně spoluvytvářel a dokumentoval a v nichž hraje klíčovou roli právě konfrontace krajinných prvků s objekty geometrické povahy.

biografie

Jan Ságl (1942) je považován za dvorního fotografa undergroundu 60. a 70. let. Jeho práce s filmovou kamerou je ohraničena lety 1971–74, během nichž natočil celkem 12 krátkých filmů. Na počátku byla Super-8 kamera pořízená s přispěním Jiřího Koláře. Tu chápal jako extenzi své tehdejší fotografické praxe. Jistou dobu pak fotografoval a točil zároveň výjevy ze života undergroundu, koncerty, happeningy. Jeho dokumentaristický přístup nese silné stopy fotografické praxe, natáčí a komponuje s jistotou, téměř bez výjimky střihá přímo v kameře. Díky pohybu v uzavřené komunitě je jeho přístup důvěrný, často proniká objektivem a ručním reflektorem do bezprostřední blízkosti aktérů událostí a strhujícím způsobem tak zachycuje atmosféru podzemní kultury. Druhou polohou jsou jeho filmy autorské, v nichž volně navazuje na formy land artu a strukturální tendence amerického filmu.

více o filmu

režie: Jan Ságl
kamera: Jan Ságl
střih: Jan Ságl

další filmy v sekci

Tomáš Etzler: Nebe
Nebe je vznikající celovečerní dokument Tomáše Etzlera, který vypráví příběh Číny 21. století prostřednictvím sirotčince v malé severočínské vesnici. Sirotčinec, který byl založen a provozován katolickými jeptiškami, formálně v Číně nelegálními, pojme přes 100 dětí. Všichni trpí mentálním nebo fyzickým postižením. Film přímo a nepřímo řeší některá z největších témat moderní Číny: politika jednoho dítěte, lidská práva, nedostatek svobody náboženského vyznání, korupce nebo zhoršení lidských hodnot v komunistickém režimu, je ale také příběhem o lásce. 

Tomáš Etzler: Nebe

Tomáš Etzler
Česká republika, Čína / 80 min.
sekce: Dílny
Work in Progress
Skála u Humpolce
V záznamu z červencového koncertu Plastic People ve Skále u Humpolce Ságl zachycuje téměř apokalyptický rozměr vystoupení Plastiků. Snímá tanečníky ve velkých expresivních detailech s přímým ručním osvětlením a doplňuje klidnějšími záběry soustředění hrajících hudebníků. Stejně jako v jeho ostatních filmech se jedná o čistý kamerový střih. Film obsahuje veškerý, chronologicky natočený materiál, což vypovídá o Ságlově nebývale intuitivní a soustředěné práci s kamerou. Koncert se odehrál nedaleko Humpolce, kde na začátku 70. let Plastic People pracovali jako dřevorubci.

Skála u Humpolce

Jan Ságl
Československo / 1971 / 7 min.
sekce: Dílny
Wilsonova svatba
Svatební film zpěváka Plastic People Paula Wilsona. Film zachycuje situaci před a po obřadu na městském úřadě v Praze 5, shromáždění přátel a v závěru odjezd novomanželů Wilsonových.

Wilsonova svatba

Jan Ságl
Československo / 1972 / 3 min.
sekce: Dílny
Underground
Jeden z mála Ságlových filmů mimo dokumentární souvislosti podzemní scény zachycuje v jediném statickém záběru nekončící výstup cestujících z prvního pojízdného schodiště ve stanici metra Můstek. Do zřejmého kontextu strukturálního filmu – fixní kompozice v několika rovinách pohybu – však Ságl exponuje i téma společenské. Dav cestujících je unášen zdánlivě nezastavitelnou silou vpřed bez možnosti vybočení z proudu, představuje obraz počínající normalizace 70. let. Film byl opakovaně promítán jako vizuální doprovod koncertů Plastic People.

Underground

Jan Ságl
Československo / 1972 / 22 min.
sekce: Dílny
Hanibalova svatba
U příležitosti svatby manželů Hanibalových v září 1974 uspořádal Jirous v Postupicích za pasivní přítomnosti policie 1. festival druhé kultury. Vystoupili Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, Dg 307, Svatopluk Karásek, Charlie Soukup a Plastic People, během večera se promítaly i Ságlovy starší filmy. Dokument začíná shromážděním v Praze u Rudolfina a dále zachycuje části jednotlivých vystoupení. Za zmínku stojí v záběrech patrná přítomnost několika dalších kameramanů s 16mm formátem, což z této akce činí jednu z nejlépe zdokumentovaných událostí undergroundu.

Hanibalova svatba

Jan Ságl
Československo / 1974 / 15 min.
sekce: Dílny
Mužský svět
Po vraždě starosty vesnice v regionu Šan-si byl policií vybrán jeden z vesničanů jako obětní beránek. Svědectví policejní brutality v regionu Šan-si muž podává prostřednictvím kreseb mučení, jimž byl vystaven, aby se doznal k vraždě, kterou neprovedl, a za niž strávil pět let ve vězení.

Mužský svět

Han Tao
Čína / 2016 / 73 min.
sekce: Dílny
Světová premiéra
ABCD
Portrét mladé venkovské učitelky prvního stupně základní školy téměř bez komentáře ukazuje houževnatost ženy, která musí den co den do své práce absolvovat náročnou cestu na lyžích přes závěje sněhu. Záběry jejích všedních úkonů autor propojuje do poetických kompozic s lyrikou pohledů na krajinu. „Sýkorova témata oscilují okolo drobných lidí, kteří se ocitli v sociálně či psychologicky extrémní situaci. Své hrdiny si pokaždé lidsky zamiloval.“ Rudolf Urc

ABCD

Pavol Sýkora
Československo / 1969 / 16 min.
sekce: Dílny
DÍLNA Americká kultura v současné dokumentární kinematografii
Dílna bude věnována zachycení lidského pohybu jako výrazu, jenž je rovnocenný vyjádření mluvenému či psanému. Zvláště nás bude zajímat spontánní i řízený vstup rukou do jazyka a také zvláštnosti, spojené s filmovým záznamem jejich rytmu a pohybu. Dvěma uváděnými dokumenty budou Země hluchých (režie Nicolas Philibert, 1993) a Tančící sny. Po stopách Piny Bausch (režie Anne Linsel a Rainer Hoffmann, 2010). První z nich (od autora filmu Být a mít) vstupuje do světa hluchoněmých, druhý předvádí nácvik choreografie Piny Bausch Kontakthof skupinou mladých, neprofesionálních tanečníků.  

DÍLNA Americká kultura v současné dokumentární kinematografii

90 min.
sekce: Dílny
Bosákové hody
Bosákové hody byla akce privátního charakteru uspořádaná v bytě manželů Němcových v Ječné ulici. Iniciátorem byl Ivan M. Jirous, držitel rodinného receptu na přípravu knedlíků. Krom společného vaření a improvizovaného koncertu filmu dominuje happening přeměřování jídla členy Křižovnické školy – Janem Steklíkem a Karlem Neprašem.

Bosákové hody

Jan Ságl
Československo / 1972 / 9 min.
sekce: Dílny
noimage
Absolventský film indického studenta katedry dokumentární tvorby se zaměřuje na problém rasismu v Československu. Konkrétní příběh lásky i nenávisti, předsudků i dobré vůle je ve filmu rozšířen o další zážitky cizinců v Česku. Vedle výpovědí protagonistů je film provázen komentářem Antonína Navrátila.

Black and White

Krishna Wiswanath
Československo / 1968 / 20 min.
sekce: Dílny
Příběhy 20. století: Život s cejchem
Jak se před revolucí žilo lidem s odlišnou sexuální orientací? Museli své zaměření tajit? Byli nějak postihováni? Své příběhy vypráví bývalá reprezentantka ve stolním tenisu Jana Kociánová, státní úředník František Bloudek a absolventka FAMU Libuše Jarcovjáková, autorka unikátní série fotografií z legendárního pražského T-clubu.

Příběhy 20. století: Život s cejchem

Radim Špaček
Česká republika / 2016 / 26 min.
sekce: Dílny
Den videa 1989/2018
Výstava Den videa, první kolektivní prezentace videoartu v Čechách, proběhla 11. července 1989 v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v rámci výroční výstavy Svazu českých výtvarných umělců.    Výstava Den videa 1989/2018 rekonstruovala výstavu z roku 1989 a proběhla 4. září roku 2018. Kurátorským cílem Martina Mazance bylo otevřít diskuzi o historických formách prezentace, ale i možné prezervace pohyblivých obrazů. Důvody, proč je videoart opomíjen institucemi i tvůrci, mohou být popsány v oblastech, které vystihují střet sociokulturních a ekonomických okolností vzniku a existence děl.   Debatu s přizvanými hosty doplní ukázky z děl umělců, kteří vystavovali v roce 1989: Věra Geislerová & René Slauka, Václav Hodan, Roman Milerský, 5D studio (Tomáš Kepka, Michal Pacina, Marta Karoliová), Radek Pilař, Pavel Scheufler, Petr Skala, Lucie Svobodová, Ivan Tatíček, Jaroslav Vančát.  
osobní program

Den videa 1989/2018

Česká republika / 90 min.
sekce: Dílny
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt