Sen o železe

Slova přicházejí a odcházejí stejně jako voda. Tok mluvené francouzštiny a angličtiny na hranici srozumitelnosti rezonuje ve statických záběrech, naplněných jednoduchými obrazovými symboly. Řeč zde není nositelem významu, ale poetickým prvkem, symbolem cykličnosti, nositelem vykořeněnosti a exilu   „Mají-li být slova vyřčena, měla by být za dělící stěnou. Nevysvětlitelná je vzdálenost, čas, který uplyne od této minuty.“ Theresa Hak Kyung Cha Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Tento film má limit zhlédnutí 500. Ryun-hee se touží vrátit do rodné Severní Koreje, odkud v roce 2011 vycestovala kvůli léčbě. Netušila, že překročením hranic s Jižní Koreou se z ní stane nepřítel státu a ona se na mnoho let ocitne ve vynuceném exilu. Pouští se do nekonečného boje s úřady, které jí brání v návratu domů k manželovi, dceři a stárnoucím rodičům. Podobným problémům jsou vystaveny další rodiny, které roztrhla hranice protínající korejský poloostrov. Seungjun Lee vypráví příběh kafkovského světa úředníků i vysoké politiky, která po desítky let rozbíjí rodinné vazby a zanechává v lidských srdcích prázdnotu a stíny vzpomínek na jejich blízké.   „Chtěl bych, aby diváci zapomněli na stereotypy o uprchlících nebo Severní Koreji. Tento příběh není o tom, který systém je lepší, nebo horší, ale o člověku.“ Seung-jun Lee   Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Romance ženy a mrtvého muže z jejího snu promlouvá v náznacích a poetické vizuální zkratce. Okna, zdi, dveře nebo koleje značí nemožnost prolnutí reality a podvědomí. Jedině filmové médium dokáže postavit most mezi říší živých a mrtvých a umožňuje setkání milenců v lyrickém prolnutí jejich obrazů.Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Cyklicky se probouzející postava či přehlídka obrazových a zvukových chyb představují způsob, jakým Im ve svém experimentálním snímku dekonstruuje předkamerovou realitu. Objektem jeho zájmu není hmotný svět, ale síla samotného média. Film vystupuje jako živá bytost, která svými mechanickými končetinami kráčí mezi tvůrcem a divákem. Médium coby božský algoritmus rozkládá realitu a znovu ji skládá. Rozpouští původní významy a zaplavuje věci, místa a lidi novým, kolektivním bytím.   „Stopy skrytých časů a snů se donekonečna přehrávají.“ PRIZMA Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Klíčové dílo videoartu z předinternetové éry vizionářsky přejímá smyslovými podněty přehlcenou současnost i její globální rozměr. Strhující psychedelický proud protéká mezi avantgardou a masmédii, i mezi kulturami. Na stejné vlně pluje Allen Ginsberg, John Cage nebo navažští, korejští či nigerijští umělci.   „Kdyby televize po celém světě zdarma vysílaly přenosy hudby a tance všech zemí, mělo by to fenomenální dopad na vzdělávání a zábavu.“ Nam June Paik Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Během příprav na letní olympijské hry roku 1988 korejská vláda vystěhovala sto šedesát rodin na ulici. Zbourala jejich domy v chudinské čtvrti Sanggyedong v Soulu a nechala místo nich postavit luxusní byty. Dongwon Kim žil s vystěhovanými tři roky a natáčel jejich boj proti státním autoritám. Alarmující snímek odhaluje odvrácenou tvář sportovní události, zneužívané k ideologickým účelům. Odstartoval novou éru korejského sociálního dokumentu, jenž odkrývá odvrácenou tvář Jižní Koreje, vnímané jako země pohádkového bohatství, štěstí a ekonomického růstu   „Situace vyžaduje, abychom natáčeli filmy o sociálních tématech.“ Dongwon Kim Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Energická mozaika s monumentálním orchestrálním doprovodem zobrazuje Jižní Koreu sedmdesátých let jako jednu z nejsilnějších ekonomik regionu. Obrazy civilizačního pokroku a moderního životního stylu, prokládané odkazy na silnou kulturní a náboženskou tradici, zároveň apelují na sjednocení rozděleného národa.Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Poetická studie ze série snímků o měsících Jupitera zachycuje, jak se pozemský svět koupe ve svitu největší luny naší sluneční soustavy. Světelné paprsky proměňují organické struktury v rozpixelované abstraktní obrazy. Když přimhouříme oči, tak v této rozmlžené krajině spatříme kosmický rozměr našeho vědomí.   „Má tvorba vychází z tradičního korejského malířství a ze zkušenosti s abstraktní malbou.“ Youjin Moon  Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Archivní procházka Busanem a Soulem z roku 1923 hrdě poukazuje na pozemní a lodní dopravu, bankovní domy a paláce, na všednodenní život v ulicích i sváteční okamžiky. Pouze zmínky o národní bance řízené Japonci nebo o bývalém korejském panovníkovi prozrazují, že za obrazy prosperity, ekonomické síly a technologického pokroku se odehrává drama anektované země.

Jsme Robinsony ve vlastní mysli. Vypadá jako místnost, mezi jejímiž stěnami bloudí lidská duše a topí se v bezbřehosti. Dokud neobjeví pevnou půdu v podobě každodenních rituálů, ve vodě tekoucí ze sprchy nebo v čajovém sáčku na dně hrnku. Banální detail, doprovázený úpravou básní Karla Krolowa a alikvótními zpěvy, se napájí duchovnem.   „Choova videa a instalace představují formalistické, téměř malířské studie subjektivity a podvědomí.“ Seoungho Cho Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Voyeuristická evokace třídenního pohřebního rituálu zpřítomňuje smrt jako poetickou i politickou záležitost. Fantasmagorické detaily mrtvého těla, vlasů či lidské kůže se eroticky protínají s intimitou, tajemstvím a fascinací. Mokrý sen je haptickým „zvnějšněním“ vnitřního umírání v opresivní společnosti. „Film byl natočen bez scénáře, nedodržuji v něm kontinuitu času a prostoru, postav ani příběhu. Výsledkem jsou vnitřní obrazy, které vznikly kombinací fantazie a filmového experimentu.“ Kim Yun-taeCelý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Ironická koláž propojuje árii z Pucciniho opery Madam Butterfly, koncert americké hudebnice Laurie Anderson a symbol motýla. Konceptuální dílo vedle sebe klade klasické umění a současnou avantgardu, východ a západ, přírodu a civilizaci a tyto kontrastní motivy prostřednictvím vizuálních efektů spojuje v rozmanitý a poetický celek.    „Chci tvarovat plátno televizní obrazovky tak přesně jako Leonardo, tak svobodně jako Picasso, tak barevně jako Renoir, tak důkladně jako Mondrian, tak divoce jako Pollock a tak lyricky jako Jasper Johns.“J. P. Nam Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: