Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Suchá u Nejdku

Suchá u Nejdku

režie: Jan Ságl
originální název: Suchá u Nejdku
země: Československo
rok: 1972
délka filmu: 3 min.

synopse

Přípravy společného koncertu Plastic People a Aktual v Suché u Nejdku. Film zaznamenává příjezdy účinkujících, stěhování aparatury a exteriéry kolem místa konání. Ne však samotný koncert. Ten se odehrával v naprosté tmě a ve filmu je z něj čitelný pouze několika okénkový záběr plivání ohně, které bylo jedním z mnoha pyrotechnických efektů využívaných na koncertech Plastiků. V tomto případě jde o mžikavou vzpomínku na technika, plivače ohně a pozdějšího bubeníka Dg307 Vladimír Vyšína.

biografie

Jan Ságl (1942) je považován za dvorního fotografa undergroundu 60. a 70. let. Jeho práce s filmovou kamerou je ohraničena lety 1971–74, během nichž natočil celkem 12 krátkých filmů. Na počátku byla Super-8 kamera pořízená s přispěním Jiřího Koláře. Tu chápal jako extenzi své tehdejší fotografické praxe. Jistou dobu pak fotografoval a točil zároveň výjevy ze života undergroundu, koncerty, happeningy. Jeho dokumentaristický přístup nese silné stopy fotografické praxe, natáčí a komponuje s jistotou, téměř bez výjimky střihá přímo v kameře. Díky pohybu v uzavřené komunitě je jeho přístup důvěrný, často proniká objektivem a ručním reflektorem do bezprostřední blízkosti aktérů událostí a strhujícím způsobem tak zachycuje atmosféru podzemní kultury. Druhou polohou jsou jeho filmy autorské, v nichž volně navazuje na formy land artu a strukturální tendence amerického filmu.

více o filmu

režie: Jan Ságl

další filmy v sekci

Karel Thein: Filmový esej a próza obrazů
Cílem literární eseje je zachytit pohyblivé a nestabilní „já“, jehož součástí jsou věci i jiné osoby. Cílem dílny je prozkoumat způsoby, jimiž lze (a nelze) převést tuto volnou prozaickou formu do filmové podoby. Zajímat nás bude i to, jak filmovou esej chápou ve svých textech sami filmaři, počínaje Hansem Richterem a jeho úvahou-manifestem „Filmová esej: Nová forma dokumentárního filmu“ (1940). Součástí dílny budou komentované ukázky z filmů Dzigy Vertova, Hanse Richtera a Terence Daviese.

Karel Thein: Filmový esej a próza obrazů

90 min.
sekce: Dílny
Hanibalova svatba
U příležitosti svatby manželů Hanibalových v září 1974 uspořádal Jirous v Postupicích za pasivní přítomnosti policie 1. festival druhé kultury. Vystoupili Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, Dg 307, Svatopluk Karásek, Charlie Soukup a Plastic People, během večera se promítaly i Ságlovy starší filmy. Dokument začíná shromážděním v Praze u Rudolfina a dále zachycuje části jednotlivých vystoupení. Za zmínku stojí v záběrech patrná přítomnost několika dalších kameramanů s 16mm formátem, což z této akce činí jednu z nejlépe zdokumentovaných událostí undergroundu.

Hanibalova svatba

Jan Ságl
Československo / 1974 / 15 min.
sekce: Dílny
Den videa 1989/2018
Výstava Den videa, první kolektivní prezentace videoartu v Čechách, proběhla 11. července 1989 v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v rámci výroční výstavy Svazu českých výtvarných umělců.    Výstava Den videa 1989/2018 rekonstruovala výstavu z roku 1989 a proběhla 4. září roku 2018. Kurátorským cílem Martina Mazance bylo otevřít diskuzi o historických formách prezentace, ale i možné prezervace pohyblivých obrazů. Důvody, proč je videoart opomíjen institucemi i tvůrci, mohou být popsány v oblastech, které vystihují střet sociokulturních a ekonomických okolností vzniku a existence děl.   Debatu s přizvanými hosty doplní ukázky z děl umělců, kteří vystavovali v roce 1989: Věra Geislerová & René Slauka, Václav Hodan, Roman Milerský, 5D studio (Tomáš Kepka, Michal Pacina, Marta Karoliová), Radek Pilař, Pavel Scheufler, Petr Skala, Lucie Svobodová, Ivan Tatíček, Jaroslav Vančát.  
osobní program

Den videa 1989/2018

Česká republika / 90 min.
sekce: Dílny
Světová premiéra
noimage
Vizuálně vytříbený film o odlévání zvonů je zároveň meditací o rytmu a čase, hmotě i možnostech filmového vyprávění. Vědomě navazuje na odkaz Jiřího Lehovce.

Odlévání času

Dobroslav Zborník
Československo / 1970 / 9 min.
sekce: Dílny
Skrytá uvítání. Pravda v čínské nezávislé kinematografii
Gertjan Zuilhof je bývalý dramaturg rotterdamského filmového festivalu. Ačkoli není žádným sinologem a neovládá ani čínský jazyk, spřátelil se s mnoha tamními nezávislými filmovými tvůrci. K vykreslení současné situace nezávislých čínských filmařů vybral Zuilhof dva nedávno natočené snímky – Mužský svět umělce a filmového tvůrce Chana Tchaa a film Vítejte producenta a režiséra Ču Z’-kchuna. Oba snímky se zabývají policejní brutalitou, každý však svým, stylově výrazným způsobem. V obou filmech se klade důraz na mluvené slovo – ať už jsou to lži či pravda.

Skrytá uvítání. Pravda v čínské nezávislé kinematografii

sekce: Dílny
noimage
Období československé normalizace vnímáme nejvíce skrze dokumenty o disidentech nebo televizní retro seriály. Dilemata nastolená totalitním režimem se přitom nevyhnula nikomu. Šestnáctidílný cyklus Příběhy 20. století mapuje, jak a proč jednali různí lidé (studenti, novináři, havíři, spolupracovníci StB, vojáci, řadoví členové KSČ, homosexuálové a mnozí další) nejen pod tlakem normalizačního aparátu, ale i svého okolí. ---The project was made by Czech Television in collaboration with the Post Bellum non-profit organization. Projekt vzniká ve spolupráci České televize a Post Bellum, o. p. s.

Příběhy 20. století

sekce: Dílny
Adult Contemporary: Experimentální hudební video 016
Hudební dramaturg a kurátor Pavel Klusák představí abstraktní a experimentální filmy jako vhled do radikalizace pojmu „hudební video“. Noise, hudba dronů a prodlev, zvukové koláže, terénní nahrávky, hlubinná elektronika, improvizovaná interakce, posttechnologický svět: experimentální hudba jako inspirace a provokace pro současné vizuální tvůrce. Matthew Revert a Vanessa Rossetto, Franck Vigroux a Mika Vainio, Jon Rafman a Oneohtrix Point Never a další spolupráce.---Dílnu vede Pavel Klusák

Adult Contemporary: Experimentální hudební video 016

90 min.
sekce: Dílny
Žlutý cirkus versus Rudá Čína
Cestovatel a režisér Dan Přibáň křižuje svět se svou posádkou ve žlutých trabantech a podává neotřelé informace z různých koutů světa. Jeho poslední cesta nás zavede mimo jiné do Číny, o které bude jeho dílna. Řeč bude o absurditách, které pro pozorovatele z venku vypadají komicky, avšak pro běžné obyvatele jsou realitou. 
osobní program

Žlutý cirkus versus Rudá Čína

Česká republika / 90 min.
sekce: Dílny
Předpoklady a vznik samostatné katedry dokumentární tvorby na FAMU. 1963-1970.
Jaká jsou ideová východiska založení samostatného studijního oboru dokumentární tvorby na FAMU? V čem spočívala nezastupitelnost a specifičnost dokumentárního přístupu k filmu? Jak se měla tato specifika odrazit ve výuce a odlišit se od tvorby publicistické? Na tyto otázky se pokusí odpovědět dokumentaristka Viola Ježková. Dílnu doplní ukázkami studentských filmových cvičení. Uvítá též podněty účastníků a diskuzi k tématu.

Předpoklady a vznik samostatné katedry dokumentární tvorby na FAMU. 1963-1970.

sekce: Dílny
Samizdat
V průběhu zapomenuté cesty kamsi s Ivanem M. Jirousem narazil Jan Ságl na krajinu s desítkami volně visících reprodukčních kovolistů. V okruhu samizdatu zásadně nedostatkové zboží plnilo funkci plašičky ptáků. Film zaznamenává prosluněnou krajinu posetou stříbřitými body v různých prostorových konstelacích jako formu nalezeného land-artu. Práce volně navazuje na sérii krajinných intervencí Zorky Ságlové, které Ságl pravidelně spoluvytvářel a dokumentoval a v nichž hraje klíčovou roli právě konfrontace krajinných prvků s objekty geometrické povahy.

Samizdat

Jan Ságl
Československo / 1972 / 11 min.
sekce: Dílny
Pavol Sýkora
Dramaturg, scenárista a režisér Pavol Sýkora (1931–1970) je klíčovou osobností slovenského dokumentu 60. let. Po začátcích v ČST Bratislava působil jako dramaturg dokumentárních filmů v ateliérech Koliba. Výběr představuje sérii jeho nejvýraznějších autorských portrétů. Kromě příklonu k flahertyovské rekonstrukci Sýkoru charakterizuje snaha o maximální přiblížení a porozumění bez příkras a akademismu, bez patosu a poučování. Výsledkem jsou hluboce procítěné obrazy člověka, často beze slov, sondy do vnitřního prožívání.

Pavol Sýkora

sekce: Dílny
Skála u Humpolce
V záznamu z červencového koncertu Plastic People ve Skále u Humpolce Ságl zachycuje téměř apokalyptický rozměr vystoupení Plastiků. Snímá tanečníky ve velkých expresivních detailech s přímým ručním osvětlením a doplňuje klidnějšími záběry soustředění hrajících hudebníků. Stejně jako v jeho ostatních filmech se jedná o čistý kamerový střih. Film obsahuje veškerý, chronologicky natočený materiál, což vypovídá o Ságlově nebývale intuitivní a soustředěné práci s kamerou. Koncert se odehrál nedaleko Humpolce, kde na začátku 70. let Plastic People pracovali jako dřevorubci.

Skála u Humpolce

Jan Ságl
Československo / 1971 / 7 min.
sekce: Dílny
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt