Suchá u Nejdku

Absolventský film pomocí zoomu do hlubin krajiny přibližuje kouřící komín a velká těžební kolesa. Zapuštěnost do krajiny, kterou pozvolna zabydluje armáda, je barevnou vizuální poémou o hloubkách pohledu na život netečné přírody, v níž kontrastují ikonické civilizační motivy.

Ivan Tatíček patřil v 80. letech k nejvýraznějším postavám českého alternativního dokumentu. Pro jeho filmy je typická spontaneita, improvizace a využití postupů rodinného filmu. Autenticky vypovídá o atmosféře života pozdního socialismu, v němž mimo všedních situací zachycuje i řadu osobností alternativní kulturní scény. Jeho filmy vznikaly v privátních podmínkách, po uvedení v soukromí a na amatérských festivalech a později zcela upadly v zapomnění. V nové digitalizované verzi, kterou připravil Národní filmový archiv, budou představeny v obnovené premiéře za účasti autora.Dílnu vede Martin Blažíček   Kruh D, 1982, 27 min   O ničem jiném, 1983, 23 min   Metrofilm, 1984, 9 min   Všude doma dobře nejlíp, 1986, 19 min  

Jak se před revolucí žilo lidem s odlišnou sexuální orientací? Museli své zaměření tajit? Byli nějak postihováni? Své příběhy vypráví bývalá reprezentantka ve stolním tenisu Jana Kociánová, státní úředník František Bloudek a absolventka FAMU Libuše Jarcovjáková, autorka unikátní série fotografií z legendárního pražského T-clubu.

Portrét chlapce vyslaného do služeb hospodáře, kde bude pomáhat na statku a chodit do místní školy. Ukazuje jej při těžké práci, ale i při hrátkách se psem či jeho častých kuřáckých přestávkách. Dokument vypráví skrze observační výjevy činností, a vytváří tak místy až idylizovaný obraz člověka ve spojení s přírodou.„(...) malý hospodář Jano touží po jediném – ze společnosti, které nerozumí a je mu cizí, vrátit se k samotě, zpět do přírody.“ Rudolf Urc

Období československé normalizace vnímáme nejvíce skrze dokumenty o disidentech nebo televizní retro seriály. Dilemata nastolená totalitním režimem se přitom nevyhnula nikomu. Šestnáctidílný cyklus Příběhy 20. století mapuje, jak a proč jednali různí lidé (studenti, novináři, havíři, spolupracovníci StB, vojáci, řadoví členové KSČ, homosexuálové a mnozí další) nejen pod tlakem normalizačního aparátu, ale i svého okolí. ---The project was made by Czech Television in collaboration with the Post Bellum non-profit organization. Projekt vzniká ve spolupráci České televize a Post Bellum, o. p. s.

Jaká jsou ideová východiska založení samostatného studijního oboru dokumentární tvorby na FAMU? V čem spočívala nezastupitelnost a specifičnost dokumentárního přístupu k filmu? Jak se měla tato specifika odrazit ve výuce a odlišit se od tvorby publicistické? Na tyto otázky se pokusí odpovědět dokumentaristka Viola Ježková. Dílnu doplní ukázkami studentských filmových cvičení. Uvítá též podněty účastníků a diskuzi k tématu.

Politikům přikresloval tykadla a pod to psal, že jsou to lháři, zloději, korupčníci a prostitutky. Nakonec ho udal jeden z kolegů, taky řidič autobusu. Byl souzen manželkou počmáraného politika. Poškodil soukromý majetek! Zaplatil škodu 15 tisíc korun. Další trest odmítl. „Moje náprava je naprosto vyloučena!“ zvolal Roman Smetana u soudu. Vyfasoval 100 natvrdo. Autoři filmu už nedokázali jeho příběh jen dokumentárně zaznamenávat – nakoupili spreje a vyrazili do ulic... (Directors Cut jednoho z dílů Českého žurnálu, nového dokumentárního cyklu České televize, který originálním, autorským pohledem ukáže život české společnosti v roce 2012. ČT jej uvede v lednu 2013.)  

Mladá vězeňkyně, která se chce vymanit z osudu, k němuž ji předurčil matčin nezájem, vzpomíná na dětství a důvody, proč utekla z domova. Vyprávění doprovázejí básně, které začala skládat, když jí do věznice nepřicházely dopisy od blízkých. Portrét se tak noří do vnitřních prožitků psychicky zraněné dívky.„Režiséru Sýkorovi ‚zpověď‘ postavy, představující mnohorozměrný a působivý individuální portrét, splývá s autorským postojem v díle, které má dobrou filmařinu, náladu a atmosféru.“ Pavel Branko

U příležitosti svatby manželů Hanibalových v září 1974 uspořádal Jirous v Postupicích za pasivní přítomnosti policie 1. festival druhé kultury. Vystoupili Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, Dg 307, Svatopluk Karásek, Charlie Soukup a Plastic People, během večera se promítaly i Ságlovy starší filmy. Dokument začíná shromážděním v Praze u Rudolfina a dále zachycuje části jednotlivých vystoupení. Za zmínku stojí v záběrech patrná přítomnost několika dalších kameramanů s 16mm formátem, což z této akce činí jednu z nejlépe zdokumentovaných událostí undergroundu.

Čínský spisovatel, dramatik a literární kritik osobně představí svou tvorbu nejen literární, ale i filmovou. Gao uvede své dva dokončené snímky: Silueta, ne-li stín (2003) je jemný a poetický obraz osamělého umělce, který spojují scény z tvůrcových divadelních her, zatímco filmová freska Po potopě (2008) nese název Gaovy výstavy, která sklidila úspěch po celém světě, se odehrává beze slov v interakci mezi jeho tušemi a šesti tanečníky. Po promítání bude v témže sále následovat čtení z Gaovy knihy oceněné v roce 2000 Nobelovou cenou za literaturu: Hora duše.  

Po vraždě starosty vesnice v regionu Šan-si byl policií vybrán jeden z vesničanů jako obětní beránek. Svědectví policejní brutality v regionu Šan-si muž podává prostřednictvím kreseb mučení, jimž byl vystaven, aby se doznal k vraždě, kterou neprovedl, a za niž strávil pět let ve vězení.

Film sleduje dění na brněnské Masarykově univerzitě v průběhu jednoho roku na pozadí výročí historických událostí, které spoluvytvářely její současné směřování. Skrze mnohé roční události a rituály, vrcholící magisterskými promocemi, se táže, zda jsou stále udržovány univerzitní tradice, které odkazují k jejímu původnímu poslání, tedy hledání pravdy ve svobodném světě žáků a učitelů. Film bude promítán společně s filmem Univerzity a svoboda. Po projekci proběhne debata s hosty.