Swing Diary

Japonsko se, v návaznosti na modernizaci a industrializaci země a přejímání západního vzoru, obracelo na anektované území, aby vykrylo nedostatek zdrojů na vlastní půdě. Korea se tak pod nadvládou japonského císařství stala zásobárnou lidské pracovní síly i hospodářských zvířat.Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Cyklicky se probouzející postava či přehlídka obrazových a zvukových chyb představují způsob, jakým Im ve svém experimentálním snímku dekonstruuje předkamerovou realitu. Objektem jeho zájmu není hmotný svět, ale síla samotného média. Film vystupuje jako živá bytost, která svými mechanickými končetinami kráčí mezi tvůrcem a divákem. Médium coby božský algoritmus rozkládá realitu a znovu ji skládá. Rozpouští původní významy a zaplavuje věci, místa a lidi novým, kolektivním bytím.   „Stopy skrytých časů a snů se donekonečna přehrávají.“ PRIZMA Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Energická mozaika s monumentálním orchestrálním doprovodem zobrazuje Jižní Koreu sedmdesátých let jako jednu z nejsilnějších ekonomik regionu. Obrazy civilizačního pokroku a moderního životního stylu, prokládané odkazy na silnou kulturní a náboženskou tradici, zároveň apelují na sjednocení rozděleného národa.Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Jsme Robinsony ve vlastní mysli. Vypadá jako místnost, mezi jejímiž stěnami bloudí lidská duše a topí se v bezbřehosti. Dokud neobjeví pevnou půdu v podobě každodenních rituálů, ve vodě tekoucí ze sprchy nebo v čajovém sáčku na dně hrnku. Banální detail, doprovázený úpravou básní Karla Krolowa a alikvótními zpěvy, se napájí duchovnem.   „Choova videa a instalace představují formalistické, téměř malířské studie subjektivity a podvědomí.“ Seoungho Cho Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Zenová meditace, inspirovaná sérií deseti buddhistických básní, se zamýšlí nad osudem dvou kdoulí. V pronikavém detailu, zarámovaném červeno-bílou poetickou zkratkou, se dva plody jednoho stromu vydávají na fascinující rozdílnou cestu. Každý se v jiném tempu a v jiném prostoru stává součástí rozjímavých zátiší. Proměňuje se v abstraktní součást obrazové kompozice a nezaujatě, za tichého padání sněhu, šumění deště a hromobití, zpřítomňuje koloběh smrti a zrození, odchodu a návratu.   „Tento film se snaží odpovědět na otázku, co je osvícení a jak k němu dospět.“ Ji-sang Lee  Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Střihová esej, sestavená z propagandistických filmů a zpráv, se kriticky vyjadřuje k vývoji americko-korejských vztahů po druhé světové válce. Kyungman Kim podvratně vyzdvihuje rétoriku oslavných dokumentů a převrací ji naruby. Plejáda korejských i amerických státníků vytváří mediální obraz Jižní Koreje jako válkou zničené země, která jako bájný pták Fénix vstává z popela a za pomoci svého zachránce USA se proměňuje v ekonomickou velmoc. Oslavné ceremoniály, vojenské přehlídky nebo řečnické výstupy Reagana, Clintona a Bushe jsou však jen loutkovým divadlem pro poslušné občany země zatížené diktátorskými a autokratickými režimy.   „Ironické střetávání mezi vírou a světem, které dělí nepřekonatelná propast.“  Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Hluchoslepý básník poznává realitu pouze po hmatu, stejně jako šnek. Jeho pomalý haptický svět temnoty a ticha je tak vzdálený běžné realitě jako život na cizí planetě. Hojivý snímek však nepředstavuje existenci v izolaci a samotě jako tísnivé existenciální drama, ale jako celoživotní terapii tmou. Young-Chan nepřebývá na jiné planetě, to my jsme se v přemíře obrazových a zvukových vjemů vzdálili od vlastního nitra. Meditace o bariérách a svobodě očišťuje od civilizačního nánosu a otevírá dveře do elementárního světa tvarů, povrchů, pohybu a plynutí času.   „Hendikepovaní jsou většinou vyobrazováni stereotypně, jako lidé, kteří potřebují naši pomoc a soucit. Můj film je jiný.“ Seungjun Lee Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Klíčové dílo videoartu z předinternetové éry vizionářsky přejímá smyslovými podněty přehlcenou současnost i její globální rozměr. Strhující psychedelický proud protéká mezi avantgardou a masmédii, i mezi kulturami. Na stejné vlně pluje Allen Ginsberg, John Cage nebo navažští, korejští či nigerijští umělci.   „Kdyby televize po celém světě zdarma vysílaly přenosy hudby a tance všech zemí, mělo by to fenomenální dopad na vzdělávání a zábavu.“ Nam June Paik Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Dělnice v asijských textilních továrnách, letušky nebo pracovnice call center zastupují generace matek a dcer, které od sedmdesátých let na vlastní kůži zažívají nástup neoliberalismu. V područí gigantů jako Samsung nebo Daewoo poznávají odvrácenou stranu snu o prosperitě, kterou vystihuje i obraz surrealisty Reného Magritta Polibek milenců. Dvojice má hlavy zamotané do látky podobně jako hrdinky snímku, který líčí globální slepotu a klade otázku, zda jsou slepými jen vykořisťovaní dělníci třetího světa, nebo i zákazníci e-shopů a značkových prodejen na Západě.   „Na počátku své kariéry jsem se cítil jako badatel, aktivista, sociální pracovník nebo pedagog. Nyní se cítím spíš jako pracovník pohřebního ústavu.“ Im Heung-soon  Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

V přístavním městě Ulsanu se rybáři kdysi klaněli velrybám jako vznešenému božstvu. Nyní zde stojí ocelárny a loděnice společnosti Hyundai. Uhrančivá esej zachycuje, jak se v mechanických útrobách továren rodí kovové kolosy. Hřídele, ramena a jeřáby nadlidských rozměrů formují ladné křivky mechanických bohů industriálního věku. Ve svém druhém celovečerním filmu, založeném na videoinstalaci, Park rekontextualizuje průmyslové produkty. Levitující masy železa se za zvuku Mahlera, tibetských zpěvů a zvuku velryb proměňují na umělecké a náboženské artefakty.   „Filmy spíše komponuji, než stříhám, je to pro mě, jako bych vytvářel hudební skladbu.“  Kelvin Kyung Kun Park Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Během příprav na letní olympijské hry roku 1988 korejská vláda vystěhovala sto šedesát rodin na ulici. Zbourala jejich domy v chudinské čtvrti Sanggyedong v Soulu a nechala místo nich postavit luxusní byty. Dongwon Kim žil s vystěhovanými tři roky a natáčel jejich boj proti státním autoritám. Alarmující snímek odhaluje odvrácenou tvář sportovní události, zneužívané k ideologickým účelům. Odstartoval novou éru korejského sociálního dokumentu, jenž odkrývá odvrácenou tvář Jižní Koreje, vnímané jako země pohádkového bohatství, štěstí a ekonomického růstu   „Situace vyžaduje, abychom natáčeli filmy o sociálních tématech.“ Dongwon Kim Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Tento film má limit zhlédnutí 500. Ryun-hee se touží vrátit do rodné Severní Koreje, odkud v roce 2011 vycestovala kvůli léčbě. Netušila, že překročením hranic s Jižní Koreou se z ní stane nepřítel státu a ona se na mnoho let ocitne ve vynuceném exilu. Pouští se do nekonečného boje s úřady, které jí brání v návratu domů k manželovi, dceři a stárnoucím rodičům. Podobným problémům jsou vystaveny další rodiny, které roztrhla hranice protínající korejský poloostrov. Seungjun Lee vypráví příběh kafkovského světa úředníků i vysoké politiky, která po desítky let rozbíjí rodinné vazby a zanechává v lidských srdcích prázdnotu a stíny vzpomínek na jejich blízké.   „Chtěl bych, aby diváci zapomněli na stereotypy o uprchlících nebo Severní Koreji. Tento příběh není o tom, který systém je lepší, nebo horší, ale o člověku.“ Seung-jun Lee   Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: