Ta, která vstupuje do moře

Informácia o rukách a ľuďoch je krátký experimentální černobílý film zachycující ruce na stole, které zkoumají okolí a interagují s jiným párem rukou naproti u stolu.

V Prostorové deformaci Petr Skala rozvíjí principy abstraktního expresionismu a přenáší metodu akční malby na bezkamerový experimentální film. Speciálního prostorového efektu dosahuje využitím optické kopírky ve smyčkách a víceexpozicích kreseb, maleb a rytin škrábaných přímo na filmovou surovinu.

Film oceněný roku 1968 na Mezinárodním festivalu krátkých filmů Oberhausen se pokouší zprostředkovat zkušenost srdeční zástavy. Rytmus filmu udává nejen dynamický střih či vychýlená kompozice záběrů, ale také zvukové efekty a hudba vyjadřující překotnost pulsu nemocného srdce. Paradoxem prvního studentského filmu režiséra Wojciecha Wiszniewského je ironický fakt, že autor zemřel ve 34 letech právě na zástavu srdce.

Havran je krátký strukturalistický film, který sleduje pohyb letícího ptáka. Đurić staví paralelu mezi temný symbol havrana a poetický koncept svobodně se vznášejícího ptáka.

Strukturální a poetická variace na existenciální témata, jakými jsou život, smrt, úzkost, osamělost, pomíjivost či věčnost. Poetiku filmu tvoří kontemplativní potenciál, mozaikovitá struktura a repetitivní střihové vzorce záběrů, které sugerují plynutí času a pomíjivost lidské existence v pohledech na kamenité zdi, okna, lodě, střechy, městská panoramata, vlaky či hřbitov.

Městská symfonie skládá obrazovou koláž estonského hlavního města. S důrazem na rytmus dává do pohybu proud kompozic zobrazujících městská zákoutí a stavby. Soustředí se však především na lidský element jako nositele akce a vitality a zachycuje dobu politického tání, bezstarostné zábavy a radosti ze života.

Společensko-politická realita lotyšské republiky před tím, než se osvobodila od sovětské nadvlády. Černobílá koláž podvrací symboly totalitní moci, tříští a rozkládá propagandistické obrazy dělníků a někdejší politické reprezentace a zpřítomňuje tak prázdno jejich ideologické křeče.

Minutový autoportrét ukazuje archivní fotografii Milenka Jovanoviće z jeho dětství, relativizuje důvěryhodnost historických artefaktů ve vztahu k nespolehlivé lidské paměti. Pomocí flicker efektu jako by se statická fotografie rozpohybovala v čase. Autor upozorňuje na strukturální kvality obou médií, stálost fotografie a schopnost filmu zachytit pohyb, a jejich vliv na vnímání zobrazeného.

Twist-Twist  je snímek sestavený ze statických záběrů odrazů stěžňů, jež na mořské hladině tančí do rytmu hudby. Tento černobílý film se silně kontrastními obrazy, které nejsou podkresleny žádným dalším příběhem, či tématem, se od ostatních Verzottiho filmů liší jednoduchostí a hravostí. Natočen, vyvolán a sestříhán byl v jediném dni. Přestože je kvůli dojmu, který zanechává v divákovi, často srovnáván s  posledním autorovým klubovým filmem Fluorescences (1967), výrazně se od něj liší. Zatímco z filmu Twist-Twist je cítit svěží přístup začínajícího filmaře, ve snímku Fluorescences se odráží výsledek uměleckého i osobního vývoje autora, co se techniky i námětu filmu týče.

Poetické zachycení průzkumu jeskynního systému Podillya v regionu Termopil má vedle environmentálního apelu výsadní postavení mezi filmy ze Studia populárně-vědeckých filmů pro svoji poutavou vypravěčskou stavbu, montážní rytmus a výraznou vizualitu.

Konceptuální černobílý film bez zvuku ukazuje dvě ženy, které se vznášejí nad zemí nad čarami tenisového kurtu. Jejich trhané pohyby připomínají tanec loutkových panenek. Specifický efekt vzbuzující dojem levitace vytvořil režisér tak, že nechal dívky skákat a otáčet se ve vzduchu a přitom snímal jen jejich pohyb nad zemí.

Hledání rovnováhy je němý experimentální videoartový projekt. Skala využívá siluetu ženského těla, kterým rámuje rychle se měnící barevnou výplň a pomocí proměnlivé rychlosti záběrů dosahuje svého osobitého stylu.