Vlado, Marienka, Jojo a starý otec

Vizuálně vytříbený film o odlévání zvonů je zároveň meditací o rytmu a čase, hmotě i možnostech filmového vyprávění. Vědomě navazuje na odkaz Jiřího Lehovce.

Mezi miliony obětí totality v SSSR bylo v letech 1917–1960 i 25 tisíc Čechů a československých občanů. Jim je věnován třídílný dokumentární cyklus Čechoslováci v gulagu, který vzniká v České televizi ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů. Jeho tvůrci poodhalí, co dokumentu předcházelo: expedice k opuštěným táborům na Sibiři (v rámci sdružení Gulag.cz) a roky výzkumu převážně v ukrajinských archivech. Kromě ukázek z filmu předvedou další způsoby prezentace tématu, mj. virtuální muzeum Gulag Online.---Dílnu vede Štěpán Černoušek a Marta Nováková---Čechoslováci v GulaguVýtvarník: Anna KrtičkováDramaturgie: Lucie Králová Téma: Štěpán Černoušek

Mladá vězeňkyně, která se chce vymanit z osudu, k němuž ji předurčil matčin nezájem, vzpomíná na dětství a důvody, proč utekla z domova. Vyprávění doprovázejí básně, které začala skládat, když jí do věznice nepřicházely dopisy od blízkých. Portrét se tak noří do vnitřních prožitků psychicky zraněné dívky.„Režiséru Sýkorovi ‚zpověď‘ postavy, představující mnohorozměrný a působivý individuální portrét, splývá s autorským postojem v díle, které má dobrou filmařinu, náladu a atmosféru.“ Pavel Branko

V záznamu z červencového koncertu Plastic People ve Skále u Humpolce Ságl zachycuje téměř apokalyptický rozměr vystoupení Plastiků. Snímá tanečníky ve velkých expresivních detailech s přímým ručním osvětlením a doplňuje klidnějšími záběry soustředění hrajících hudebníků. Stejně jako v jeho ostatních filmech se jedná o čistý kamerový střih. Film obsahuje veškerý, chronologicky natočený materiál, což vypovídá o Ságlově nebývale intuitivní a soustředěné práci s kamerou. Koncert se odehrál nedaleko Humpolce, kde na začátku 70. let Plastic People pracovali jako dřevorubci.

Jak se před revolucí žilo lidem s odlišnou sexuální orientací? Museli své zaměření tajit? Byli nějak postihováni? Své příběhy vypráví bývalá reprezentantka ve stolním tenisu Jana Kociánová, státní úředník František Bloudek a absolventka FAMU Libuše Jarcovjáková, autorka unikátní série fotografií z legendárního pražského T-clubu.

Gertjan Zuilhof je bývalý dramaturg rotterdamského filmového festivalu. Ačkoli není žádným sinologem a neovládá ani čínský jazyk, spřátelil se s mnoha tamními nezávislými filmovými tvůrci. K vykreslení současné situace nezávislých čínských filmařů vybral Zuilhof dva nedávno natočené snímky – Mužský svět umělce a filmového tvůrce Chana Tchaa a film Vítejte producenta a režiséra Ču Z’-kchuna. Oba snímky se zabývají policejní brutalitou, každý však svým, stylově výrazným způsobem. V obou filmech se klade důraz na mluvené slovo – ať už jsou to lži či pravda.

Julius Varga byl ateista náhle stižený strašnou, absurdní chorobou. Po dvě desetiletí se pak, upoután na lůžko a uvězněný v nepohyblivém, znetvořeném těle, vydával na vnitřní duchovní cestu za poznáním a přijetím Krista. V normalizačním Československu, pod neustálým dohledem StB, kolem sebe vytvořil společenství mladých lidí, kterým se stal průvodcem a učitelem ve věcech života a smrti.

Záznam společného vystoupení Plastic People a Aktual v Music F Clubu 26. února 1971 bývá označován za jednu z klíčových událostí českého undergroundu. Film autenticky zachycuje přípravu a samotný koncert, včetně industriálních prvků hudby Knížákova Aktualu, využití vrtaček, kovových perkusí, objektů a házení rýže do publika. V druhé části filmu jsou na několika místech rozeznatelné kostýmy a scénografické intervence, které pro koncerty Plastic People realizovali v 70. letech manželé Ságlovi.

Politikům přikresloval tykadla a pod to psal, že jsou to lháři, zloději, korupčníci a prostitutky. Nakonec ho udal jeden z kolegů, taky řidič autobusu. Byl souzen manželkou počmáraného politika. Poškodil soukromý majetek! Zaplatil škodu 15 tisíc korun. Další trest odmítl. „Moje náprava je naprosto vyloučena!“ zvolal Roman Smetana u soudu. Vyfasoval 100 natvrdo. Autoři filmu už nedokázali jeho příběh jen dokumentárně zaznamenávat – nakoupili spreje a vyrazili do ulic... (Directors Cut jednoho z dílů Českého žurnálu, nového dokumentárního cyklu České televize, který originálním, autorským pohledem ukáže život české společnosti v roce 2012. ČT jej uvede v lednu 2013.)  

Jeden z mála Ságlových filmů mimo dokumentární souvislosti podzemní scény zachycuje v jediném statickém záběru nekončící výstup cestujících z prvního pojízdného schodiště ve stanici metra Můstek. Do zřejmého kontextu strukturálního filmu – fixní kompozice v několika rovinách pohybu – však Ságl exponuje i téma společenské. Dav cestujících je unášen zdánlivě nezastavitelnou silou vpřed bez možnosti vybočení z proudu, představuje obraz počínající normalizace 70. let. Film byl opakovaně promítán jako vizuální doprovod koncertů Plastic People.

Práce Miloše Šejna ze 70. let zastupují u nás neobvyklou formu krajinného filmu. Vychází ze spojení land artu a tělesné performance, lze je vnímat jako lyrické, spontánní, avšak zároveň ztišené a koncentrované. Používá kameru jako extenzi vidění a těla i jako nástroj zachycení fyzického kontaktu s přírodou, často ve spojení s extrémními tělesnými prožitky. Jeho filmy vypovídají o vlastním prožívání, stejně jako o roli člověka v okolním ekosystému. Národní filmový archiv představí s osobní účastí autora výběr nově digitalizovaných filmů, z nichž některé budou uvedeny vůbec poprvé. Dílnu vede Martin Blažíček Javorovým dolem, 1977, 7 min   Mumlava, 1978, 7 min   Zívrovy Prachovské skály, 1978, 7 min   Cesta, 1979, 7 min   Rokle, 1979, 23 min   Braunův betlém, 1985, 3 min

Dramaturg, scenárista a režisér Pavol Sýkora (1931–1970) je klíčovou osobností slovenského dokumentu 60. let. Po začátcích v ČST Bratislava působil jako dramaturg dokumentárních filmů v ateliérech Koliba. Výběr představuje sérii jeho nejvýraznějších autorských portrétů. Kromě příklonu k flahertyovské rekonstrukci Sýkoru charakterizuje snaha o maximální přiblížení a porozumění bez příkras a akademismu, bez patosu a poučování. Výsledkem jsou hluboce procítěné obrazy člověka, často beze slov, sondy do vnitřního prožívání.