Zloděj

Společensko-kritická úvaha vychází ze vzpomínek na období konce války a budování válkou zničené země. Meditativní komentář o stavu a budoucnosti světa doplňují vzpomínky pamětníků různých profesí a koláž archivních materiálů z továren, veřejných shromáždění, divadla i organizací pečujících o děti.

Meditativní krajina litevské vesnice naplněná tichou modlitbou. Koruny stromů, střecha kostela nebo venkovská usedlost představují ztišené útočiště odolávající tlakům totalitního režimu.  Svým režijním debutem Stonys předznamenal svoji kinematografickou liturgii všednosti.

Filmový záznam performance uměleckého hnutí OHO, které do projektu zapojilo i obyvatele Lublaně, přirovnává mrknutí lidského oka k fungování objektů (např. semaforů či světlometů). Vytváří tak dojem, že slovinská metropole je žijící bytostí, která interaguje s člověkem a na mrkání mu stejným způsobem odpovídá prostřednictvím zdánlivě neživých objektů.

Clapper je krátký dokument s rychlým střihem kombinující záznamy politických protestů z období před druhou světovou válkou a po ní. Je považován za jeden z prvních polských „found footage“ snímků. Jako soundtrack ke scénám plným chaosu zní v pozadí píseň „Summertime“ v podání Janis Joplin.

Technika rozdělené obrazovky jako jedna z možností práce s médiem videa dominuje dvouminutovému filmu, jehož provedení přesvědčivě mate divákovy smysly. Záběry na hráče stolního tenisu ze tří různých uhlů pohledu se stávají prostorovými paradoxy navazujícími na sebe tak, aby vytvářely kontinuální zápas v reálném čase.

Strukturální a poetická variace na existenciální témata, jakými jsou život, smrt, úzkost, osamělost, pomíjivost či věčnost. Poetiku filmu tvoří kontemplativní potenciál, mozaikovitá struktura a repetitivní střihové vzorce záběrů, které sugerují plynutí času a pomíjivost lidské existence v pohledech na kamenité zdi, okna, lodě, střechy, městská panoramata, vlaky či hřbitov.

Propast mezi mikrosvětem lidí a makropohledem času všehomíra ukazuje asociativní montáž, která využívá rytmus a tempo jako významotvorný prvek. Na pozadí plynutí a zastavení v přírodě se freneticky hemží lidské mraveniště, které pulzuje v cyklu probuzení a usínání, zrodu a smrti, úsvitu a soumraku.

Posledních 5 let se věnuje divadlu a performancím v absolutní tmě s cílem aktivovat ostatní smysly a představivost diváka. Phantom Limb je jeho první film z tohoto cyklu, který se zabývá právě převážně temnotou.  Sledujeme Madse, kterak zahajuje svou první regresivní terapii a je uveden do hypnózy. Veškeré záznamy jsou skutečné.

Prosluněné obrazy kolchozníků při sklizni se mísí s komentářem oslavujícím kolektivizaci a modernizaci venkova. Přesto se do ideologicky podbarveného snímku dostávají silně lyrické tóny mizejícího světa, stáří a samoty. Staří vesničané a polozbořená stavení symbolizují mizející vesnice, zakořeněnost a lásku k půdě.

Společensko-politická realita lotyšské republiky před tím, než se osvobodila od sovětské nadvlády. Černobílá koláž podvrací symboly totalitní moci, tříští a rozkládá propagandistické obrazy dělníků a někdejší politické reprezentace a zpřítomňuje tak prázdno jejich ideologické křeče.

V Prostorové deformaci Petr Skala rozvíjí principy abstraktního expresionismu a přenáší metodu akční malby na bezkamerový experimentální film. Speciálního prostorového efektu dosahuje využitím optické kopírky ve smyčkách a víceexpozicích kreseb, maleb a rytin škrábaných přímo na filmovou surovinu.

Havran je krátký strukturalistický film, který sleduje pohyb letícího ptáka. Đurić staví paralelu mezi temný symbol havrana a poetický koncept svobodně se vznášejícího ptáka.