Zloděj

Krátký film pojmenovaný podle písně Rolling Stones ukazuje improvizované performance, v nichž členové slovinské umělecké skupiny OHO čmárají na betonovou zeď stojící uprostřed pole, spontánně běhají, tančí a nakonec odcházejí ze záběru navlečeni do kartonové krabice, z které jim čouhají jen nohy. Film podporuje umělecký a filosofický přístup kolektivu OHO v konceptu tzv. reismu, tj. vidění světa, v němž jsou předměty rovnocenné lidem a nejsou vnímány pouze skrze utilitární hodnotu.

Poetické zpodobnění práce muže z přímořského města v Abcházii, který pečuje o přilehlé lesy a stráně. Rozlehlé kopčité pastviny, hory, zvířata a řeky jsou prostředím krajinné lyriky i symbolistních výjevů, kdy muž v noci vysvobodí vlka chyceného do pasti nebo čistí koryto potoka.

Hravá groteska o jednom dobrodružném dni v Estonsku 70. let svou spontánností, živelností a neotřelým filmovým jazykem vyděsila dobové cenzurní orgány natolik, že snímek nejen zakázaly, ale nařídily jej rovnou zničit. Tuto „hrozbu režimu“ se však podařilo ukrýt a po roce 1990 vypustit do světa.

Původně cenzurovaný hudební film satiricky vyobrazuje obyvatele Vojvodiny, rurální oblasti v Srbsku charakteristické svým mnohonárodnostním složením. Ačkoliv získal dvě festivalová ocenění v Oberhausenu, v Jugoslávii byl zakázán a autorovi byla po dlouhou dobu znemožněna experimentální filmová tvorba. „Vždy jsem se snažil najít nový jazyk, či novou formu, které bych do filmu mohl vtělit.“ K. Godina

Městská symfonie skládá obrazovou koláž estonského hlavního města. S důrazem na rytmus dává do pohybu proud kompozic zobrazujících městská zákoutí a stavby. Soustředí se však především na lidský element jako nositele akce a vitality a zachycuje dobu politického tání, bezstarostné zábavy a radosti ze života.

Básnivý portrét sochařů, kteří vytvářejí svá díla na hrnčířském kruhu z hlíny a dalších přírodních materiálů. Motiv kruhu prostupuje poetickými výjevy, v nichž jsou sochaři zachyceni při práci, s rodinou, v sepětí s přírodou a také v živých obrazech, kdy jsou do všedních prostředí instalováni jak tvůrci, tak jejich artefakty.

Hledání rovnováhy je němý experimentální videoartový projekt. Skala využívá siluetu ženského těla, kterým rámuje rychle se měnící barevnou výplň a pomocí proměnlivé rychlosti záběrů dosahuje svého osobitého stylu.

Propast mezi mikrosvětem lidí a makropohledem času všehomíra ukazuje asociativní montáž, která využívá rytmus a tempo jako významotvorný prvek. Na pozadí plynutí a zastavení v přírodě se freneticky hemží lidské mraveniště, které pulzuje v cyklu probuzení a usínání, zrodu a smrti, úsvitu a soumraku.

V konceptuálním filmu Iona Grigorescua svádí autor v dvojexpozici sám se sebou boxerský souboj. Zápas se odehrává v nahotě, bez ringu, bez diváků, bez možnosti vysvobození. Izolace se stává nejen zdrojem utrpení, ale také vnitřní síly. Obraz úspěšnějšího z boxerů se v průběhu boje vytrácí a nechává vyniknout poraženého.

Konceptuální černobílý film bez zvuku ukazuje dvě ženy, které se vznášejí nad zemí nad čarami tenisového kurtu. Jejich trhané pohyby připomínají tanec loutkových panenek. Specifický efekt vzbuzující dojem levitace vytvořil režisér tak, že nechal dívky skákat a otáčet se ve vzduchu a přitom snímal jen jejich pohyb nad zemí.

Dvojitá expozice kombinující záběry prostředí a obyvatel Bělehradu 70. let s křiklavými výňatky z televizních pořadů s prvky pornografie vytváří iluzivní snímek, jenž spojuje situace z každodenního života s autorovou zálibou v erotice. Autorský debut, který vznikal pět let, optickými hrami zkoumá hranice schopností divákova vnímání.

Osobní rozměr příběhu o lotyšské metropoli a jejích obyvatelích v době svého vzniku radikálně překračoval ideologickou rétoriku dobových děl. Představoval jeden z prvních projevů proudu poetického dokumentárního filmu, který se svými stylistickými experimenty bouřil proti režimu.