Edward Frumkin (zdroj: IDA)
Brett a Stephen, filmografie vás obou se zaměřuje na lidská práva. Jak vzniklo toto partnerství?
BRETT STORY: Se Stevem se známe už několik let díky dokumentární komunitě. V dokumentární komunitě se seznámíte s lidmi, kteří pracují na projektech, které podle vás souzní s vašimi vlastními. Steve a já jsme to tak vnímali u práce toho druhého. Když jsme začali s tímto projektem, bylo jasné, že by to měl být společný projekt, a já jsem na něm pracoval už několik měsíců. Odborová kampaň začala a Martin DiCicco, náš kameraman, ji dokumentoval přímo na místě. Obrátil jsem se na Steva a řekl mu: „To by byla úžasná spolupráce. Miluju tvoji práci.“ A on se okamžitě přidal.
V Union je scéna, kdy člen štábu se ptá dělníka, jestli je v pořádku, když staví stan za špatného počasí. Jak jste se o sebe navzájem starali během natáčení?
STEPHEN MAING: Byla to legrační situace, protože jsem přijel ke skladu. Bylo to po sérii dlouhých nocí, kdy jsem je sledoval, jak agitují na autobusové zastávce, a zavřel jsem oči. Potřeboval jsem si na chvíli odpočinout. Probudil jsem se za zvuku křiku a větru. Byl to hurikán a stan byl asi 30 metrů ve vzduchu, kovové tyče kolem něj řinčely. Byl jsem rozespalý, popadl jsem kameru a vyběhl ven. Chris a Josiah [Morgan] se tam zoufale snažili udržet stan, aby doslova neodletěl. Byl to dobrý příklad toho, jak je představa objektivity, filmování a žurnalistiky falešná, protože pokud se s lidmi sbližujete a budujete s nimi hluboké vztahy, není možné, abyste se nedostali do jejich světa.
Po 15 sekundách natáčení jsem musel přiběhnout, protože jsem se rychle začal obávat, jestli jsou v pořádku a jestli nepotřebují moji pomoc. Zdálo se, že mají situaci pod kontrolou, ale byl to dramatický moment, který mi ukázal další rozměr nátlakové kampaně, pod kterou byli vystaveni, a nad kterou jako filmaři hluboce přemýšlíme. Existujeme vedle nich, aniž bychom měnili směr jejich práce, ale také aniž bychom předstírali, že naše přítomnost není důležitá. Naše vztahy byly založeny na velké důvěře, péči a soucitu. Nyní se navzájem považujeme za přátele, i když je to trochu zvláštní, protože jsme prošli touto cestou se společnými, podobnými cíli.
CHRIS SMALLS: Během naší kampaně jsme se museli vypořádat s mnoha příležitostmi, kdy jsme čelili bezprecedentním překážkám. Jednou z nich byla zejména jedna noc, kdy zuřila bouře. Ale bylo i mnoho dalších dní, kdy jsme museli na místě překonávat spoustu různých věcí za pochodu. Naštěstí náš kamerový tým chápal obtíže, kterým jsme jako pracovníci Amazonu čelili, a to, čeho jsme se snažili dosáhnout. Měli jsme štěstí, že jsme měli takový vztah, že kdyby museli odložit kameru, aby nám pomohli v nouzové situaci, rozhodně by to udělali. Vážíme si všech lidí, kteří se na tom podíleli, ať už v zákulisí, nebo před kamerou.
Celý text v původním znění si můžete přečíst na IDA.
