Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum

Black Cinema Matters

Cílem sekce je představit divákům radikální změnu úhlu pohledu ve výpovědích černých Američanů, které již dlouho rozdělují nejen americkou veřejnost a současně jsou poznamenány velkou dávkou předsudků, ignorancí a nedostatkem empatie. Sekci tvoří výlučně díla amerických filmařů černé pleti, která jsou dokladem jejich přímé zkušenosti s rasismem a násilím. Paradoxem je, že tato autentická svědectví byla odsouvána do pozadí nebo je povětšinou prezentovali filmaři jiní, nikoliv černí Američané.

výpis filmů

Ego za ego
Násilí páchané na Afroameričanech není fenoménem samo o sobě, ale souvisí s celou řadou patologií zjevných v globálním měřítku, ať už jde o ničení životního prostředí, společenské nerovnosti, nebo ekonomickou nespravedlnost. Video brikoláž přes sebe radikálně překládá zvukové stopy, psané texty a „ukradené“ i různě upravené obrazy – zpřítomňuje tak fyzický a emocionální prožitek z pozice oběti podléhající hrubé síle spolu se záměrným vyprazdňováním obsahu mediální reprezentace. Zobrazování násilí se totiž stává neoddělitelným, pochmurným leitmotivem tragické existence na této planetě.
osobní program

Ego za ego

Lawrence Andrews
Spojené státy / 1987 / 19 min.
sekce: Black Cinema Matters
noimage
Dovětek ke zkoumání různých forem rituálů, které autorka prováděla v dlouhometrážním dokumentu Shopping Bag Spirits and Freeway Fetishes: Reflections on Ritual Space z roku 1981. Konkrétně jde o juxtapozici scén z filmu spolu s nikdy nepoužitými záběry a dodělávkami. Losangeleští afroameričtí umělci se zde verbálně i v performanci vztahují k procesu improvizace a opakovanému symbolickému aktu uvolňujícímu skryté síly kreativity a podvědomí. Až psychedelický, surreálný zážitek vtěluje prostřednictvím filmové montáže, grafických prvků a užité hudby ducha rituálu do samotného média filmu.     “Líbí se mi, jak moje filmy odrážejí rozmanitost prostředí černochů, ze kterého pocházím, stejně jako ostatní okolnosti, které mě ovlivnily. Vždy když na něčem pracuji, snažím se tím ukázat univerzálnost “černé zkušenosti”.” B. McCullough
osobní program

Fragmenty Barbary McCullough

Barbara McCullough
Spojené státy / 1980 / 11 min.
sekce: Black Cinema Matters
Konečně nové zprávy
Tento film má limit zhlédnutí 500. Exploataci dělníků v americkém průmyslu lze nahlížet jako přenesenou formu otroctví. V některých z klíčových segmentů výroby totiž výrazně převažují černí Američané. Jsou nuceni k přesčasům a zaměstnavatelé neberou ohled na jejich zdraví. Kolem událostí následujících po zformování odborové Ligy revolučních černých dělníků  se odvíjí film, který mohl být natočen i včera: vidíme protesty po zastřelení černošského dítěte policistou, projevy společenských potíží sublimující v rasovou nenávist, ale hlavně tu zazní různými hlasy vytyčené vykořisťování práce, které nebere ohledy na barvu pleti.„[Liga revolučních černých dělníků] byla jedním z nejvýznamnějších radikálních hnutí našeho století – hnutím, které vedli černí revolucionáři, jejichž představy o emancipaci pro všechny dnes zoufale potřebujeme.“ Dr. Robin D. G. Kelley, Newyorská univerzita  
osobní program

Konečně nové zprávy

Peter Gessner, Rene Lichtman, Stewart Bird
Spojené státy / 1970 / 55 min.
sekce: Black Cinema Matters
Oslava černé
Filmová reflexe násilných nepokojů, které v šedesátých letech propukaly v afroamerických komunitách velkých amerických měst, je výrazně ovlivněna situacionismem Guye Deborda. Klipovitá struktura snímku, v němž hraje důležitou roli hudební produkce interpretů osmdesátých let jako Morrissey a kapela Skinny Puppy, v sobě spojuje obrazy ze zpravodajských relací a poetizované texty při specifickém čtení protestních bouří jako odmítnutí logiky kapitálu a komodifikace našich životů. Destrukce městského prostoru nebyla jen výrazem vzteku, ale radikálním politickým gestem, vrženým v tvář establishmentu.   "Pouze Afro-Američané mohou mluvit o rasových problémech. Mluví z pozice určité zkušenosti. I když jsou jejich zkušenosti specifické, nejsou výhradní ani ojedinělé." T. Cokes
osobní program

Oslava černé

Tony Cokes
Spojené státy / 1988 / 17 min.
sekce: Black Cinema Matters
Pocta Malcomu X - díl Černého žurnálu

Pocta Malcomu X - díl Černého žurnálu

Madeline Anderson
Spojené státy / 1969 / 15 min.
sekce: Black Cinema Matters
Poznej svého nepřítele
Od počátku své existence musela kapela Public Enemy i celá rapová scéna čelit politicky motivovaným stereotypům, které rozšiřovala ve společnosti hlavně předsudečná média. Experimentální dokument, skládaný z dobových záznamů, výpovědí aktérů a úryvků z textů rapového kolektivu, je radikální dekonstrukcí ideologického rozměru populární mašinérie, která s oblibou převrací a přepisuje příběhy hudebních interpretů tak, aby vyhovovaly perspektivě většinové společnosti. Film lze tedy vnímat jako ironický audiovizuální apel přesně v duchu hesla z titulu: Poznej svého nepřítele!     „Má tvorba zahrnuje dokumentární postupy s přesahem na území experimentu. Mimořádně mě zajímá práce s obrazem, možnosti obrazu vyjádřit cosi osobnějšího, než je objektivní idea, kterou máme obvykle na mysli při uvahách o dokumentárním filmu.“ A. Jones
osobní program

Poznej svého nepřítele

Art Jones
Spojené státy / 1990 / 30 min.
sekce: Black Cinema Matters
Rozvázané jazyky
Filmová báseň a voiceband v jednom je audiovizuálním výrazem oněch „rozvázaných jazyků“ z titulu, symbolickým prolomením mlčení, které halilo afroamerickou homosexuální komunitu dlouhou dobu. Stává se až manifestačním vyjádřením identity, která si je vědoma vnucované odlišnosti od silně černé heterosexuální většiny a jež se straní bílé gay minority. Otázka rasy nerozděluje totiž jen společnost jako celek, ale i samotné menšiny napříč. Silně poetizovaný text filmu v občasném rapovém rytmu mísících se hlasů je hlavně sebevědomým přihlášením se k prožívané zkušenosti, jež je proti vlastní vůli výjimečná.
osobní program

Rozvázané jazyky

Marlon Riggs
Spojené státy / 1989 / 55 min.
sekce: Black Cinema Matters
Sen je to, z čeho se probudíte
Při líčení každodenního života tří afroamerických rodin na sklonku sedmdesátých let minulého století kombinuje film, který bychom dnes označili jako dokudrama, dokumentární záběry s inscenovanými scénami. Rozvíjí širokou spleť historických, politických i sociálních souvislostí předurčujících dynamiku vztahů uvnitř i vně základních společenských jednotek v konfrontaci se světem určovaným hodnotami, stereotypy a ideály bílé většiny. Není to totiž jen rasa, co protagonisty snímky determinuje, ale i sociální role nebo ekonomické standardy, které přejímají.
osobní program

Sen je to, z čeho se probudíte

Carolyn Johnson, Larry Bullard
Spojené státy / 1978 / 50 min.
sekce: Black Cinema Matters
Suzanne Suzanne
Intimní portrét mladé afroamerické ženy vyrovnávající se s drogovou závislostí i dlouhodobým fyzickým a psychickým terorem ze strany otce. Až po tyranově smrti se mohou ona a celá její rodina postavit následkům života pod tlakem, který se pro ně stal nekonečnou přirozeností. Velmi na tělo natáčený dokument – osobní i pro samotnou režisérku, která je Suzanninou tetou – evokuje estetiku home videa, kdy se z rozhovorů, uskutečňovaných uprostřed všednodenních aktivit, skládá obraz záměrně nereflektované sociální patologie v momentě počínající léčby a obnovy vzájemné i osobní důvěry.„Nazvala jsem to tak, protože když mi vyprávěla o svých zkušenostech, pořád jsem říkala: ‚Ach, Suzanne! Suzanne!‘“ C. Billops
osobní program

Suzanne Suzanne

Camille Billops
Spojené státy / 1977 / 25 min.
sekce: Black Cinema Matters
Symbiopsychotaxiplasmóza, scéna 1
Dokument dokumentující dokumentární natáčení dokumentu – i tímhle krkolomným, paradoxním výčtem se někdy charakterizuje experimentální film Williama Greavese ve stylu cinema verité a velká pocta Heisenbergovu principu neurčitosti. Konkurz na fiktivní film, probíhající v newyorském Central Parku, se mění díky paralelnímu snímání tří nezávislých štábů ve strhující zážitek z procesu vzniku filmového díla, v jehož centru stojí záměrně zmatený režisér, manipulující s děním kolem sebe. Hlavními aktéry se stává štáb filmu i náhodní kolemjdoucí, spojovaní díky nápaditému střihu v jeden multiplikovaný celek.„Když dnes děláte reality show v televizi, víte, že jste součástí pořadu a že vám začnou vymýšlet překážky nebo se vám budou snažit záměrně a vědomě komplikovat situaci. V tomto případě jako moucha na stěně sledujete situaci, kdy jsou lidé naprosto přesvědčeni, že se to Billovi vymklo z rukou a neví, co dělá.“ W. Greaves
osobní program

Symbiopsychotaxiplasmóza, scéna 1

William Greaves
Spojené státy / 1968 / 75 min.
sekce: Black Cinema Matters
Také známa jako Paní George Gilbert
V roce 1970 musela afroamerická aktivistka Angela Davis přejít do ilegality a skrývat se před stíháním policií a FBI. V síti silových složek následně neprávem uvízly desítky žen, které se Angele podobaly, byť jen vzdáleně, většinou nosily na hlavě pro ni příznačné afro. S kritikou netečného sledovacího aparátu a zneužívání tajných služeb k represi minorit přichází dokument spojující dobové záběry s filmovou rekonstrukcí. Prvek autenticity ještě umocňuje fikcionalizovaná výpověď bývalého agenta FBI, který měl sledování Angely Davis na starost a zpětně výkon svého povolání reflektuje.   „Neřekl bych, že Spojené státy nutně garantují uměleckou svobodu. Ve 20. století se objevily slavné případy cenzury literárních děl.” C. Fusco  
osobní program

Také známa jako Paní George Gilbert

Coco Fusco
Spojené státy / 32 min.
sekce: Black Cinema Matters
Vezmi si to kladivo

Vezmi si to kladivo

Thirteen Production
Spojené státy / 1963 / 44 min.
sekce: Black Cinema Matters
Vintage: Hodnotné rodiny
Filmové „rodinné album, vzniklé v průběhu pěti let“, jak své dílo označuje sám autor, je intimním portrétem tří queer sourozeneckých skupin. Každý z protagonistů reflektuje po svém, ale i v dialogu s příbuznými svůj společenský status a osobní prožívání vnucené odlišnosti. Spíše než na rodinnou anamnézu a psychologické profily zúčastněných se režisér filmu zaměřuje na vzájemnou interakci a naprosto samozřejmou solidaritu blízkých lidí v malých sociálních skupinách, kde homosexualita není vybočením z arbitrární normy, ale naopak určující zkušeností, která je v mnoha směrech neoddiskutovatelná.
osobní program

Vintage: Hodnotné rodiny

Thomas Allen Harris
Spojené státy / 1995 / 72 min.
sekce: Black Cinema Matters
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt