Masterclass

Němá road movie zachycuje v lyricky aranžovaných výjevech muže zahnaného časem do vnitřní krajiny bezčasí. Protagonista, režisérův bratr, se rozhodl naložit s odpočtem dnů do nebezpečné operace svérázně a vydat se na cestu „nikam“. Minimalistická ambientní poema plná jemného obrazového humoru měla premiéru na MFF v Rotterdamu 2016. "Tento film je detailní analýzou strachu a pokusů o smíření s vnitřním já. Záběry krajiny pomalu navozují náladu. Tento druh vyprávění vzdává hold filmu jako médiu, které promlouvá obrazem."

Ve filmech oceňovaného rakouského režiséra Andrease Horvatha (1968) to vypadá, že na obrazovce vždy dominují nevšední postavy. Jeho poslední film Helmut Berger, herec není výjimkou. Je to nekonvenční a kontroverzní portrét herce Helmuta Bergera a jeho bouřlivého vztahu k režisérovi. Film sám o sobě je věrohodným komentářem dokumentárního díla odhalujícím dynamickou sílu a občasný boj mezi filmařem a postavou. Po projekci filmu Helmut Berger, herec se Andreas Horvath zúčastní diskuze s diváky.Organizováno s podporou Institutu dokumentárního filmu

Poslední celovečerní dokument ruského režiséra Dmitrije Kalashnikova The Road Movie ukazuje portrét Ruska z jedinečné a neobvyklé perspektivy. Film se skládá z nalezených záběrů kamer na palubní desce natočených Rusy. Z meditativního filmu se stává snímek naprosto děsivý. Po projekci filmu The Road Movie přijde Dmitrij Kalashnikov diskutovat s diváky nejen o procesu svého skládání těchto materiálů.Organizováno s podporou Institutu dokumentárního filmu.

Dvanáctiletý Samuel žije na ostrově Lampedusa, cílové stanici tisíců Afričanů, kteří se snaží dostat do Evropy. Přestože jsou obyvatelé ostrova denně vystaveni syrové realitě humanitární krize, ke sblížení dvou světů dochází jen zřídka. Dokument obdržel Zlatého medvěda za nejlepší film letošního Berlinále.

Gustav Deutsch (1952) patří k předním rakouským režisérům. Nezabývá se jenom filmem, ale je také architektem a fotografem. Při příležitosti uvedení svého nejnovějšího filmu tak žijeme – poselství rodiny divákům přiblíží termín „home movie“ a podrobí jej zevrubnému zkoumání. V masterclass prezentuje analýzu vlastních, ale i nalezených záběrů na filmových pásech a provede diváky celým vývojem technologie „home movie“ filmu až do digitální formy. Neočekávejte suchou teorii, nýbrž přednášku postavenou na vizuálním a smyslovém požitku. 

Herec Helmut Berger byl hvězdou evropského filmu a zářil ve snímcích italského režiséra Viscontiho. Dokumentární portrét nahlíží do života starého excentrického muže žijícího v panelovém bytě přeplněném cetkami minulosti. Skrze rozhovory se režisér snažil objevit Helmuta – a ten díky nim mohl opět hrát.„Tento film mimo jiné uvažuje nad tím, jak nemožné je někoho skutečně poznat a pomocí jakých metod se můžeme dobrat pravého já nějakého člověka. Interview není, myslím, to pravé.“ A. Horvath

Portrét vlivného islandského krajináře Georg Gudni (1961–2011) představuje jeho vývoj, inspirační zdroje i úvahy o malbě a otevírá otázku vztahů mezi umělcem, dílem, realitou a divákem. Malby se prolínají s krajinou a archivní záběry, v nichž Guðni osvětluje svou filozofii tvorby, jsou protkány rozhovory s historiky umění a bývalými kolegy."Georga Gudni chtěl především zachytit islandskou přírodu. Horizont je osobní výpovědí o myšlenkovém světě současného malíře krajin, kterého jsme osobně znali. Také pro nás to byla velmi osobní cesta."

Intenzivní portrét malé izraelské lidskoprávní organizace The Hotline for Refugees and Migrants, která se zaměřuje na nepoměrně větší a náročnější úkol: pomoc ilegálním africkým uprchlíkům. Režisérka se spíše než na imigranty soustředila na pracovníky neziskovky, jejichž hodnoty a každodenní boj s byrokracií sama zaznamenala na ruční kameru.„Sledoval jsem pracovníky organizace Hotline pro uprchlíky a migranty při jejich každodenní práci. Mladé ženy informující žadatele o azyl o jejich právech, právníky pokoušející se dostat je z vězení, koordinátora tvorby veřejné politiky pracujícího v parlamentním výboru pro vnitřní vztahy atd.“ S. Landsmann

Důmyslná alegorie hry na kočku a myš, v níž je mladá žena toulající se ulicemi Lublaně za doprovodu jazzové hudby kořistí a kamera v neustálém pohybu vytrvalým lovcem, ležela dlouhých padesát let ukryta pod postelí jednoho z dvojice autorů. Poprvé byl film veřejně promítán až na setkání slovinských amatérských filmařů.„Všechny mé filmy obsahují jisté sdělení. Nejdůležitější však pro mne vždy bylo zachycení ducha času.“ K. Godina

Významný představitel jugoslávského černého filmu, slovinský kameraman a režisér Karpo Godina (1943) začal jako amatér tvořit krátké filmy v druhé polovině 60. let. Jejich poetika oslovila Želimira Žilnika a po Zlatým mědvědem oceněných Raných dílech (1969) s Godinou jako kameramanem spolupracovali i mnozí další, včetně Lordana Zafranoviće či Bata Čengiće. Ve své přednášce se Godina zaměří na vlastní ranou tvorbu, kterou charakterizuje živelné zkoumání prostředků vyjadřování, vytříbená práce s filmovým prostorem a, v duchu nejlepších tradic jugoslávské nové vlny, neustálá snaha zachytit tep doby.

Krzysztof Zanussi (1939) patří k pilířům polské kinematografie. Společně s Kieślowskim a Wajdou tvoří trojici nejuznávanějších polských režisérů, kteří sklízeli úspěchy doma i v zahraničí. Ve své masterclass představí divákům práci s mladými debutanty a studentskými filmy, na kterých se jako pedagog několika prestižních filmových škol podílí, a podělí se o zkušenosti, které má například z Lodže, New Yorku nebo z Moskvy. Poodhalí i závoj tajemna, který zakrývá polský film, a představí možnosti, jak se v Polsku jako mladý filmař prosadit. 

Dokumentární film věnovaný památce italského divadelního herce a režiséra Lucy Ronconiho (1933–2015) vykresluje jeho charismatickou a inspirativní osobnost. Zaznamenává průběh letního kurzu Ronconiho školy experimentálního dramatu, fascinující proces nácviku divadelních her a předávání zkušeností skupině mladých ambiciózních herců.„Rozhodl jsem se přiblížit Ronconiho bez pochlebování, s rozvahou a jednoduchostí. Tiše vstupujeme do života školy, stáváme se její součástí a spolu se studenty objevujeme hodnotu studia, koncentrace a odvahy jít se svou kůží na trh.“

Rumunská producentka Ada Solomonová (1968), generální ředitelka společnosti HiFilm Production, spolupracuje s režiséry jako Radu Jude či Calin Peter Netzer. Podílí se na mezinárodních koprodukcích, například snímku Toni Erdmann (Maren Ade, 2016). Je držitelkou Evropské koprodukční ceny. Svou přednášku pojme jako diskuzi se svým manželem a spolupracovníkem, dokumentaristou Alexandru Solomonem, autorem filmů Kapitalismus: Naše vylepšená receptura (2010) či Tarzanova varlata (2017). Bude se věnovat výhodám i úskalím plynoucím z použití dokumentárního přístupu při tvorbě hraných filmů. Jak takový přístup ovlivňuje organizaci natáčení a strukturu filmu? A jaké náklady představuje z hlediska rozpočtu?

Americký experimentální filmař a dokumentarista Bill Morrison pro své filmy využívá různě poškozené celuloidové pásy, nejčastěji však ty poničené zubem času. Na základě ukázek z vlastních filmů představí, jak se archivní materiál dá transformovat do velmi odlišných filmových děl, ať už těch založených na obraze, dokumentárních, nebo narativních. Poukáže také na to, jak může být význam originálního zdrojového materiálu pozměněn umístěním jeho fragmentů do nového kontextu.

V tvorbě francouzské střihačky Claire Athertonové, jež úzce spolupracovala s Chantal Akermanovou, se odráží přesvědčení, že narativním elementem a základním prostředkem filmového média je kromě obrazu a zvuku také čas. Střih podle ní dává filmu tvar – činí jej viditelným, ztělesňuje jej – intuitivně myšlenkovým procesem. Na masterclass se s diváky podělí o bohaté zkušenosti, přiblíží jim vlastní pojetí střihu a zodpoví základní otázky: Jakou roli hraje střih ve filmové tvorbě? Jak dokáže střih spojit materiál a režisérovu vizi v jedno?

Islandský hudební skladatel Hilmar Örn Hilmarsson komponuje jak k dokumentárním i fikčním filmům, tak pro známé islandské kapely jako MÖK či Sigur Rós. V roce 1991 získal Evropskou filmovou cenu za hudbu k filmu Děti přírody Friðrika Þóra Friðrikssona, s nímž spolupracoval na mnoha dalších filmech. Na své masterclass vysvětlí, jaké jsou rozdíly v komponování hudby pro dokumentární a fikční film. Společně se svými posluchači bude uvažovat o autenticitě dobových hudebních nástrojů pro historické dokumentární filmy. 

Islandský skladatel, experimentátor a autor ji.hlavské festivalové znělky 2017 Jóhann Jóhannsson (1969) píše elektro-akustickou, minimalismem ovlivněnou filmovou hudbu, která pro svou originalitu a vnímavost k vnitřnímu rytmu filmového obrazu získala mnohá ocenění. Spolupracuje jak s hollywoodskými režisérskými hvězdami, tak s nezávislými filmaři. Vytvořil fantastický žesťový doprovod pro film Hornický hymnus (2011) Billa Morrisona, který byl uveden na MFDF Ji.hlava v roce 2016. Během své přednášky bude mluvit o způsobech tvorby filmové hudby a vlastní autorské metodě. 

Doyen českých dokumentaristů, poslední aktivní tvůrce generace nové vlny, profesor Karel Vachek (1940) natáčí svůj nový filmový román s pracovním názvem Komunismus. Konstatuje v něm, že po revoluci vždy přichází restaurace předchozích poměrů a moc i bohatství stále ještě drží v rukou pár vyvolených. Vachek provází diváka koláží složenou z vlastních vzpomínek, které rámují scény z jeho filmů, kostýmní výjevy i zpravodajské archivy. V rámci své přednášky uvede asi hodinovou ukázku z aktuálně sestříhaných scén a bude diskutovat s diváky. A možná prozradí, zda už přesvědčil herečku Jiřinu Bohdalovou k účasti na tomto projektu.

Mistr rozhovoru, jemný pozorovatel a tvůrce komplexních dokumentů Marcel Ophuls (1927) je synem režiséra Maxe Ophulse. Francouz s americkým občanstvím narozený v Německu natočil většinu filmů na televizní zakázku. Ve svých dokumentech splétá mnohohlasé svědectví válečných událostí 20. století. Jeho práci charakterizuje cit pro okamžik a sofistikovaná skladba materiálu, která diváky morálně i intelektuálně angažuje. Dokument považuje za úzce profilovaný žánr a během přednášky se zaměří na otázku, co má být jeho součástí a co má naopak zůstat ležet na podlaze střižny.

Producentka Rebecca O’Brienová již dlouhá léta spolupracuje s britským režisérem a dokumentaristou Kenem Loachem. Na producentské masterclass představí O’Brienová nový biografický film Versus: Život a dílo Kena Loache. Podělí se o zkušenosti s třicetiletou spoluprací s Kenem Loachem. Důležitou roli tu bude hrát téma tenké hranice mezi dokumentaristikou a fikcí a také specifičnost tvorby filmu, jehož protagonista je váš přítel a blízký spolupracovník.

Islandský tvůrce Fridrik Thór Fridriksson, jenž za svůj hraný film Děti přírody (1991) získal nominaci na Oscara, ve své domovině založil v 80. letech nyní nejvýznamnější islandskou produkční společnost The Icelandic Film Corporation, která úzce spolupracuje s dánskou Zentropou. Na své režisérské masterclass představí svůj nejnovější dokumentární film Horizont. Jde o portrét islandského krajináře Georga Guðniho, v němž Fridriksson otevírá otázku vztahů mezi umělcem, dílem, realitou a divákem.

Italský střihač Jacopo Quadri spolupracoval s dokumentaristou Gianfrancem Rosim na úspěšném snímku Fuocoammare (Požár na moři), který letos získal Zlatého medvěda na Berlinale. Na své střihačské masterclass také promítne svůj autorský snímek Letní škola (2014). Podle Quadriho je filmový střih „něčím fyzickým a tekutým, je jako řeka, jež se prodírá neznámou krajinou. Divák je jako plavec nebo námořník. Každý prvek souvisí s jiným, ať už jsou v kontrastu, nebo jsou si podobné tak, jako by byl film cestou.“

Slovenský filmař Martin Kollár vystudoval VŠMU v Bratislavě a věnuje se především práci fotografa a kameramana. Podílel se mj. na dokumentech 66 sezón, Sametoví teroristé či festivalově úspěšném díle Koza. Svá díla vystavoval v Paříži, Číně, Soluni, Krakově a dalších. Na režisérské masterclass představí svůj celovečerní režijní debut 5 October (2016), jehož protagonistou je jeho vlastní bratr. Před bratrovou náročnou a nebezpečnou operací se spolu vydávají na několikaměsíční cyklotúru.

Mike Bonanno z dvojice Yes Men zaměří svoji masterclass na to, jak správné strategie videotvorby mohou přispět ke zviditelnění aktivistických akcí. Yes Meni již dvě desítky let zkoumají způsoby jak nejlépe pracovat s médii a dostat své příběhy k novinářům. Masterclass přiblíží některé z taktik a poznatků, kterým se při své práci naučili. Masterclass bude předcházet projekce zatím posledního filmu dvojice - Yesmeni se bouří (2014).

Andy Bichlbaum a Mike Bonanno (1960) tvoří dvojici aktivistů známou jako The Yes Men, která již po dvě desetiletí plní stránky amerických novin. Natočili několik hraných filmů. Založili internetovou stránku Action Switchboard, která byla nedávno spuštěna, aby sloužila jako platforma pro participativní přímou akci. Vnášením humoru do smrtelně vážných témat vyvolávají mezi diváky smích a diskuzi.   

Chantal Akermanová věnovala film své matce, jež se po vysvobození z Osvětimi uzavřela v domácnosti. Svůj hyperrealistický styl ozvláštňuje digitální technikou (od levné DV kamery po smartphone) a zachycuje tak nejen blízkost domova, nýbrž i distanci mezi matčiným životem a moderní nomádskou existencí.

Francouzský producent Pierre-Olivier Bardet (1953) je spoluzakladatelem společnosti Idéale Audience. Mezi filmy, které koprodukoval, patří filmy La Danse (2009) a National Gallery (2014) Fredericka Wisemana, Francofonia (2015) Alexndra Sokurova nebo letošní vítěz Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu, dokument Mrs. Fang (2017) Wanga Binga. Jako název své přednášky zvolil Bardet otázku, kterou formuloval G. W. Leibniz na konci 17. století a jež podle něj pregnantně zachycuje výchozí dilema každého producenta. Ve své přednášce, kterou zahájí příkladem z praxe – popisem vlastních aktivit při produkování izraelsko-francouzského filmu Hotline (Silvina Landsmann, 2015) – se Bardet bude ptát, co vlastně znamená aktivita zvaná „produkování“ a jaký je její smysl.

Rumunský režisér Radu Jude (1977) patří k nejpozoruhodnějším filmařům naší doby. Vítěz Stříbrného medvěda za režii z Berlinale vás během své masterclass seznámí s pozoruhodnou prací v archivech, v nichž provádí důkladné výzkumy, které se stávají předpoklady jeho filmových děl. Pro dnešní dobu není tento přístup nic neobvyklého, ale právě Jude ho dovedl až k mistrovské dokonalosti. Jeho brilantní práci s archivy můžete na letošním ročníku vidět hned dvakrát, a to ve filmu Mrtvý národ a v krátkém snímku Generál dvakrát popravený.

Videa z ruských silnic jsou fenoménem internetu. Palubní kamery zaznamenávají své okolí bez jakýchkoliv příkras. Dima Kalašnikov vytvořil z padesáti takových videí daleko víc než jen další youtubovou kompilaci. Díky hudbě a promyšlenému střihu se mu podařilo vykreslit mnohovrstevnatý portrét současného Ruska. „Jsme tu svědky jak humorných, tak tragických situací. Tento film zachycuje esenci ruského života a ruský přístup k němu. Je to do morku ruský film.“ D. Kalašnikov

Sean McAllister (1965) obdržel za své dokumentární filmy řadu ocenění a je považován za jednoho z nejvýraznějších současných britských talentů. Ve své masterclass nám autor představí svůj jedinečný přístup k režii a natáčení dokumentárních filmů. Dozvíme se, jaké to je, natáčet ve své rodné zemi a domovském městě po tolika letech věnovaných tématům a protagonistům z jiných částí světa. Rovněž nám poví o svém nejnovějším filmu. 

Tato přednáška je věnována nedávno zavražděnému režiséru Alexandru Rastorguevovi (1971-2018), který se proslavil především svým dokumentárním snímkem Období (2014), jenž mapuje ruskou opozici proti Putinovi. Alexander byl zavražděn společně s dalšími dvěma ruskými novináři ve Středoafrické republice, kde podle zpráv předních mediálních agentur sledoval ruskou soukromou vojenskou společnost s vazbami na Kreml. 

Poutavé zhodnocení díla i osobního života britského režiséra a vyznavače takzvaného dřezového realismu Kena Loache. Dokumentární esej BBC o celoživotní tvorbě a ideových kořenech významného autora sociálních dramat a příběhů obyčejných lidí z anglického předměstí je protkána záběry z jeho filmů.

Dokumentární snímek Svědkové Putinovi (2018) z dílny tohoto ruského autora je portrétem Ruska z jedinečné a netradiční perspektivy. Skládá se výlučně z archivních záběrů natočených režisérem Vitalijem Manským (1963) na samém počátku Putinovy prezidentské éry. Režisér nás seznámí s postupem, jakým tyto materiály skládal jako díly mozaiky, aby v této detailní filmové případové studii vytvořil širší obraz celku. 

Dvojice občanských aktivistů se bezhlavě pouští do donkichotské mise za lepší svět. Pro Andyho Bichlbauma a Mikea Bonnana jsou pověstnými větrnými mlýny zejména velké korporace, které bezohledně sledují vlastní profit a nezodpovídají za důsledky svého jednání. Zbraní svérázného dua jsou rafinované veřejné akce. „Myslím, že to je cesta, která nás zajímá. Snaha vidět, kam až můžeme zajít a pomoci tak mnoha lidem vystavovat se různým rizikům, která jsou nezbytná k dosažení změny.“ (Mike Bonnano)

Dokumentární komedie dokazuje, že i environmentální aktivismus se dá dělat s nadhledem a humorem. Dvojice protřelých buřičů proniká na konference a pomocí hoaxů, falešných tiskových zpráv a různých prohlášení na sebe strhává pozornost a poukazuje na bezohlednost a aroganci velkých korporací a vládních organizací. „Všechny ty akce jsme prostě mohli jen nahrát na YouTube, ale my jsme chtěli vyprávět složitější příběh, jak jsme se jako aktivisté vyvíjeli a co to pro nás vlastně znamená.“ (Andy Bichlbaum)

Původně cenzurovaný hudební film satiricky vyobrazuje obyvatele Vojvodiny, rurální oblasti v Srbsku charakteristické svým mnohonárodnostním složením. Ačkoliv získal dvě festivalová ocenění v Oberhausenu, v Jugoslávii byl zakázán a autorovi byla po dlouhou dobu znemožněna experimentální filmová tvorba. „Vždy jsem se snažil najít nový jazyk, či novou formu, které bych do filmu mohl vtělit.“ K. Godina