Masterclass

Vít Klusák a Barbora Chalupová natáčeli dokumentární film, který v českém kontextu nemá obdoby. Tvůrci se zaměřili na zneužívání dětí na internetu, na sexuální predátory, kteří hledají svou kořist v útrobách sociálních sítí. Cílem psychosociálního experimentu bylo lovit a ulovit samotné predátory a zjistit jejich motivace. V masterclass nás autoři snímku provedou materiálem, který se do filmu nedostal, ale stále je důležité o něm mluvit. Řeč bude o střihu, dramaturgii a uchopení dané látky tak, aby výsledný dokument byl soudržný po všech stránkách a aby dostáli vysokým etickým nárokům. 

Masterclass Atanase Georgieva, producenta ze společnosti Trice Films a střihače ze Severní Makedonie. Když se ponoříte do tvorby nefikčního filmu, je nalezení jeho předmětu a postav už tak dost těžké. Ale pocit odpovědnosti zůstat věrný příběhu a přitom balancovat mezi morálkou, etikou a estetikou není o nic lehčí. Ve spolupráci s Institutem dokumentárního filmu.  

Cristi Puiu je považován za průkopníka „rumunské nové vlny“. V roce 2005 získal za snímek Smrt pana Lazaresca (2005) cenu v canneské sekci Un certain regard. Film Aurora (2010) byl také uveden v Cannes a získal cenu Na východ od Západu na festivalu v Karlových Varech. Drama Sieranevada (2016) bylo na festivalu v Cannes nominováno na Zlatou palmu. Puiu ve svých hraných filmech často používá dokumentárních postupů. Jeho masterclass odpoví na otázky, zda toho využívá s cílem dosáhnout „pravdy“ a větší autenticity, zda je dokument pravdivější než hraný film a jestli existuje vůbec pravda ve filmu, nebo platí Godardovo „každý střih je lež“.

Ve filmech Sergeje Dvorcevoje jako by nebyly hranice mezi dokumentárním a hraným filmem. Jeho doménou jsou pomalé a dlouhé ruční záběry, které určují obraznost všech jeho filmů, stejně jako hluboký zájem o důstojnost lidí na okraji společnosti. Soustředěně realisticky zobrazuje sociální a ekonomickou situaci svých hrdinů, žijících v Kazachstánu a v Rusku. Ve své masterclass režisér poodhalí způsoby vidění světa a principy, podle kterých tvoří svá díla.

Pro pana Lazaresca to měl být jeden z běžných večerů, avšak jeho náhlá nevolnost se stane začátkem tragikomické odysey. Road movie, charakteristická svou bezprostřední realistickou formou, trpce nahlíží sociálně nepřívětivý systém zdravotní péče, který stojí a padá na lidech zatížených byrokracií. Režisér dokázal svým osobitým přístupem rozmazat hranice mezi reálným a fikčním světem, přičemž dokumentaristická ruční kamera tento pocit umocňuje a dotváří už tak funkční koncept práce s hercem. Snímek pozoruhodně vystihl stav tehdejší společnosti, který se nápadně podobal Kafkovým románům.