Zkouška sirén

Film klade existenciální otázky vlivným jazzovým hráčům, jako jsou Bill Frisell, Lee Konitz, Midori Takada. Co znamená hrát hudbu a co znamená naslouchat? Jaké to je, strávit celý život snahou vyjádřit něco prostřednictvím zvuků? Postavy se probouzejí, zkoušejí, nahrávají, hrají a mluví o hudbě. Poslouchají. Vytvářejí prostor pro setkání s něčím větším, než jsou oni sami. Posledních 14 let sledovali filmaři dánského autora a kytaristu Jakoba Bro a jeho setkání s velkými, excentrickými osobnostmi napříč generacemi a národnostmi. Na některé otázky nakonec poeticky a vitálně odpovídá sama hudba.

Mezi roky 1955 až 1973 existoval v Západním Německu pracovní program, v němž byli dočasně najímáni pracovníci z jižní a východní Evropy. Mezi nejpočetnější skupinu z nich patřili Turci. Fyzicky náročná práce za často nuzných podmínek, rasistické a xenofobní prostředí a stesk po domově dal vzniknout specifické hudební scéně, kdy náměty písní plynou ze života nájemných migrantů-pracovníků. Film mapuje dějiny a hudbu této subkultury na pozadí politického dění – od folkových balad po rockové protest-songy.„Povolali pracovníky, dorazily však lidské bytosti, povolali pracovníky, dorazily však lidské bytosti. Potřebovali naši práci, pracovní sílu, která obstará montážní linku, my lidé jsme nebyli zajímaví, proto jsme pro vás zůstali neznámí.“

Dokument ve stylu cinéma vérité sleduje Dakh Daughters – kabaretní soubor, sedm hereček operujících v rámci kyjevského experimentálního divadla Dakh. Videodeník trvá téměř pět let a sleduje Dakh Daughters od první populární písně „Rozy / Donbas“, napsané dlouho předtím, než se region Donbas stal válkou zničenou zónou takzvaného Ruského jara. Jak být umělcem v extrémních podmínkách, v čase bolesti a ztráty? Stává se během války přirozenou sebeobranou tvorba, ve smyslu umění i mateřství? Film byl dokončen před vpádem Ruska na Ukrajinu, přesto jeho ženský pohled silně komentuje i dnešní situaci.

Karlheinz Stockhausen byl německý avantgardní komponista, průkopník elektronické hudby, vizionář, megaloman a autor zdánlivě nerealizovatelného projektu. V roce 1977 začal připravovat operní cyklus Licht. Zahrnoval sedm oper, stovky umělců*kyň a čtyři vrtulníky. Dokončil jej o 26 let později, pár let před svou smrtí. K inscenaci celého 29 hodin dlouhého představení za skladatelova života nedošlo. Teprve v roce 2019 se této výzvy chopila Nizozemská národní opera. Film je současně dobrodružnou kronikou vzniku jedné z nejvelkorysejších hudebních produkcí historie i intimním portrétem samotného Stockhausena.„Jako umělkyně jsem se do jeho hudby ponořila hlouběji, než tomu bylo před natáčením. Ne vždy se mi sice jeho tvorba zamlouvala, nicméně člověk vycítí, že se za ní skrývá obrovský duch.“ (Oeke Hoogendijk)---Zdroj citátu: https://businessdoceurope.com/cphdox-interview-licht-stockhausens-legacy-by-oeke-hoegendijk/