životopisy

Dokument se vydává po stopách kontroverzní osobnosti MUDr. Františka Kriegla, který se narodil v židovské rodině v Haliči, zachraňoval životy jako frontový lékař ve Španělsku, Číně, Barmě a Indii a po druhé světové válce se dal do služeb KSČ a Lidových milic. V roce 1968 se stal jedním z hlavních představitelů našeho státu a jako jediný člen unesené delegace si zachoval tvář a oficiálně neodsouhlasil „bratrskou pomoc“, což pro něj mělo citelné profesní i společenské následky.

Konceptuální vizuální umělec Ján Mančuška zemřel v roce 2011. Za krátkých 39 let své existence však stihl stvořit celou řadu pozoruhodných děl, z nichž mnohá byla vystavena v renomovaných galeriích po celém světě – včetně pařížského Centre Pompidou nebo newyorského MoMA. Ve své domovině se však jeho tvorba reflektující každodennost, sociální realitu nebo smysl jazyka nikdy srovnatelného věhlasu nedočkala. Společně s dětmi výtvarníka, jenž se nebál konfrontovat veřejnost s otázkou, co je významem umění, se režisér vydává na cestu, jež si klade za cíl nejen se Mančuškovi přiblížit, ale také ho odhalit v dosud nepoznaných odstínech, a zaplnit tak mezery, kterých se v souvislosti s blednoucí vzpomínkou na jeho osobnost objevuje čím dál tím více.„Snažíme se [Mančuškovy] práce zpřítomnit, znovu se s nimi konfrontovat. Nebýt odkázáni jenom na vzpomínání, na paměť, ale vlastně mít tu možnost to znova prožít, znova ty věci vidět.“ — Štěpán PechCitát z časopisu Artalk.

Elena Lacková (1921–2003) byla významná romská spisovatelka, dramatička a sociální pracovnice. Její pravnučka Alžběta Ferencová alias Zea je zpěvačkou, tanečnicí a herečkou. Snímek vytváří paralely mezi dvěma rodinně spřízněnými ženami, které navzdory společenským předsudkům věnují svůj život umělecké tvorbě. Skrze archivní materiály a povídání pamětníků se odhaluje nelehký osud Eleny Lackové: od vyrůstání v romské osadě přes období romského holokaustu až po emancipační práci za komunismu. V poetickém vyprávění se přitom vyjevuje, jak může v naší společnosti osobní nabývat politických rozměrů. „Celkově mi v mediálním prostoru chybí prostor k tomu, abychom se my Romové mohli vyjadřovat. Proto je potřebné, abychom se o ten prostor hlásili.“Citát z časopisu A2larm.

Film o přátelství hudebníka Miroslava Waneka a výtvarníka Martina Velíška, které propojuje spolupráce a zejména kapela Už jsme doma. Režisérem je Václav Kučera, který zemřel v roce 2019 a po letech ho dokončil Radim Špaček. Stejně tak zemřel v roce 2019 i producent Romek Hanzlík a film dokončil Petr Koza ve své společnosti KOZA Film, s.r.o.

Skupina The Plastic People of the Universe vznikla v roce 1968. Soudní proces se členy kapely roku 1976 inicioval vznik Charty 77. V čase takzvané normalizace byla kapela zakázána. Hudebníci spolu začali znovu vystupovat v roce 1997. Poslední koncert skupiny The Plastic People of the Universe spolu s Filharmonií Brno se konal 20. listopadu 2021 v Broumově. Jak prožívali členové legendární kapely The Plastic People of the Universe poslední koncert své kariéry?