aktivismus

Příběh zasazený do období pandemie a let následujících sleduje dvojici protagonistů, kteří se rozhodnou proměnit svou ulici v první komunitu poháněnou výhradně solární energií. Z vlastního domova v londýnské čtvrti Walthamstow rozvíjejí myšlenku propojující uměleckou praxi, aktivismus a každodenní život. Projekt vychází z přesvědčení, že i malé kolektivy mohou pomocí přímé akce a konkrétních činů ovlivnit podobu našeho světa. Zpočátku jde o snahu přesvědčit sousedy, že společný energetický systém je reálným řešením rostoucích cen i závislosti na korporacích. V době ekonomické nejistoty se iniciativa stává symbolem naděje a solidarity pro celé sousedství, které si pomalu ani nemůže dovolit zatopit. Tvůrčí dvojice zároveň pokračuje ve své tradici protestního umění – během nejtužší zimy v Británii tráví téměř měsíc na střeše domu, aby akcí získali prostředky i mediální pozornost. Vyprávění spojuje lehkost a humor s hlubším poselstvím o síle komunity, empatie a představivosti proměnit lokální sen v univerzální výzvu ke změně.„Snažíme se – prostřednictvím vyprávění příběhu jedné ulice, všech různých postav a historie tohoto místa – ukázat, že ve skutečnosti máme sílu měnit svět.“ — Hilary PowellZdroj citátu: BBC News.

Během 80. let byly v New Yorku stovky opuštěných domů, které jejich majitelé nedokázali udržovat. Převzali je squatteři, kteří v nich vlastníma rukama budovali domovy, ale i utopickou komunitu založenou na antikapitalistických principech. Archivní záběry a výpovědi mapují jejich příběh až po nucené vystěhování v 90. letech. „Jak přežít bez nájmu: Kniha o tom, jak si vzít zpět domovy, které vám vzala vláda a korporace.“

V lednu 2009 zažili diváci a divačky nejdrastičtější přímý vstup do živého vysílání v dějinách izraelské televize. V telefonátu z Gazy se ozýval pláč palestinského doktora Izzeldina Abuelaishe, kterému právě izraelská armáda při bombardování jeho domu zabila tři dcery. Otcovo zoufalství pohnulo dějinami a izraelský premiér bezprostředně po medializaci tragédie vyhlásil příměří mezi Izraelem a Palestinou. To však netrvalo dlouho, a tak si Abuelaish, známý jako Nelson Mandela Středního východu a pětkrát nominovaný na Nobelovu cenu za mír, uložil za cíl ukončit konflikt mezi oběma zeměmi. Jedině tak by smrt jeho dcer získala smysl, říká doktor, který odmítá nenávist a léčí jak Palestince, tak Izraelce. Přímočarý a emotivní portrét, jehož název odkazuje na Abuelaishovu knihu I Shall Not Hate, ukazuje, jak vyléčit celou společnost. „Potřebujeme odvážné vůdce s morální odvahou. Lidi, co riskují a myslí na lidské cíle a budoucnost, ne na to, jak se udržet u moci. Protože dějiny na ně nikdy nezapomenou.“ — citát z filmu

Sonda do fungování falešných zpráv v předvolebním Bulharsku odhaluje, jací lidé stojí za jejich vytvářením a šířením, a zároveň ukazuje ty, co se je snaží odstraňovat z veřejného diskurzu. Dokument sleduje dva protichůdné protagonisty. Zkušená investigativní novinářka s dvacetiletou praxí, jejíž život byl opakovaně ohrožen a vozidlo dvakrát zapáleno, dlouhodobě osvětluje bulharské veřejnosti nebezpečí dezinformací. V kontrastu k jejím snahám stojí mladý muž vstupující do politiky, aby bojoval proti „genderové ideologii“, přistěhovalcům, očkování a západním vlivům, aktivně kupuje ruské trolly a šíří propagandu přes sociální sítě. Dokument zobrazuje absurditu některých zpráv a strategií, ale i jejich konkrétní dopady na volební výsledky a životy obyčejných lidí. Současně poukazuje na sílu internetových lobby krajně pravicových proudů a na mechanismy, jimiž pronikají do každodenního života. Snímek zkoumá rozpory mezi právními normami a morálními hodnotami a nutí publikum čelit situaci, kdy je něco legálně přípustné, ale eticky sporné. „Auto Genky Shikerové, novinářky známé svými průbojně vedenými rozhovory s bulharskými politiky, bylo zapáleno před jejím domem v Sofii v noci 16. září, což znovu vyvolalo obavy o svobodu informací a bezpečí novinářů a novinářek v Bulharsku.“ — Reportéři bez hranic Zdroj citátu: Interview with Genka Shikerova on media freedom in Bulgaria.