aktivismus

Afričtí studenti filmové školy se rozhodnou natočit film o sexuálním obtěžování na pracovišti. Chtějí z toho mít komedii, protože humor podle jejich názoru lépe prodává závažné sdělení. Svůj záměr konzultují se sestrou jednoho ze členů štábu. A mladá feministka s nimi začne vytvářet úplně jiný příběh…„Členové redakční rady Cinergie, kteří se sešli, aby vybrali vítězný film v kategorii Young Belgian Talents, vyzdvihli originalitu tématu, jeho aktuálnost ve světě, kde ženy stále musí bojovat o respekt, a nápaditost jeho zpracování, a cenu udělili filmu Citlivé téma od Niny Hamzeh a Mathise Albeta.“ — The Millenium Festival

Násilí páchané na ženách je samo o sobě citlivé téma, především s ohledem na psychiku obětí těchto otřesných činů. Tři filmařky se přesto rozhodnou pro radikální tvůrčí a občanské gesto. Záznamy anonymních výpovědí znásilněných žen se stávají textovým podkladem pro scény, ve kterých přehrávají fatální čin z perspektivy oběti. S absentujícím násilníkem a v stupňující se imerzi se inscenovaný prožitek začíná až děsivě blížit tomu skutečnému. Zkušenost, které nejde porozumět ani ji simulovat, k nám prostřednictvím aktérek filmu promlouvá řečí svíravých tělesných reakcí a upřímných lidských emocí. „Vždycky jsem v sobě nosila touhu prolomit mlčení.“ — Mariia Lapidus, Rephrase Mag Zdroj citátu

Šaty se oblékají do otisků protestu: pohyby performerky střídavě skrývají a odhalují tváře muslimských žen, které na odpor proti novele zákona o občanství obsadily ulice v dillíské čtvrti Šáhín Bágh. Jediné tělo tak nese kolektivní vzdor. Zatímco hlas geografky Srilaty Sircar rozebírá vládní výklady událostí, oděv vrací znevažovanému shromáždění žen váhu tělesné přítomnosti. „Jak mohou protestující sladit potřebu být vidět s potřebou zůstat v anonymitě?“ — Manu Luksch Zdroj citátu: Manu Luksch.

Přímo z útrob redakcí sleduje režisérka Sára Prokopová zprvu absurdní, postupně čím dál tragičtější pokus o politické ovládnutí slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu. Zatímco v zákulisí probíhají vzrušené debaty o stávce, na obrazovkách dochází k postupnému omezování nezávislé žurnalistiky a umlčování opozičních hlasů. Kulturní politiku i samotnou instituci začínají řídit lidé bez potřebných kompetencí, kteří navážno spekulují, zda Země není plochá. Počáteční entuziasmus novinářů a novinářek nahrazuje bezmoc a frustrace z vývoje, který v sobě nese řadu varovných paralel se situací v jiných středoevropských zemích. „Chcela som ukázať dôležitosť činov jednotlivcov, ktorí sa rozhodli bojovať proti valcu s rizikom, že buď prídu o zamestnanie, alebo im budú zasahovať do ich práce.“ — Sára Prokopová, SME

Götz Kubitschek je německý novinář, aktivista a zástupce ultrapravicového hnutí Neue Rechte. Je to také bývalý spolužák režiséra Gregora Centnera, který sám sebe charakterizuje jako liberálního levičáka. Centner na začátku autorského dokumentu Kubitscheka kontaktoval s nabídkou, že by o něm natočil film. Po dobu šesti let se pak scházeli a sdíleli vzpomínky na dětství a společné studium, ale především aby se bavili o Kubitschekově názorovém obratu k extrémní pravici. Výsledný snímek spoléhá na sílu bezprostředních záznamů společných rozhovorů a nahrávek, které si oba muži vzájemně posílali.„Nevím, jestli si uvědomuješ, co znamená natočit o mně film. Znamená to natočit film o nás a o hnutí, které zastupuji. Zvlášť za veřejné peníze. Už jen mluvit s námi, se mnou, znamená překro-čit určitou hranici.“ 

Šepot z dálky začíná nepřítomností: chybějícími historickými a obrazovými záznamy ženských protestů z 8. března 1979 v Íránu. Tři umělkyně různých generací, žijící v různých zemích, pátrají prostřednictvím fotografií, nahrávek, svědectví a archivních fragmentů po tom, co se dochovalo a co zmizelo. Archiv se stává zdrojem i prostorem pro kladení otázek. Krátký dokument Iranian Women’s Liberation Movement: Year Zero (1979) nabízí jednu z mála dochovaných vizuálních stop protestů, zatímco osobní svědectví vnášejí jiné podoby paměti. Film neusiluje o úplnou rekonstrukci dějin, ale zůstává u těchto fragmentů a ptá se, jak archiv utváří to, co si lze pamatovat, co lze spatřit a co lze chápat jako historii. „Film Šepot z dálky není jen aktem uchovávání paměti, ale také výzvou k novému promýšlení budoucnosti utvářené kolektivní odvahou.“Zdroj citátu

Každou první sobotu v měsíci se na chorvatských náměstích schází členové ultrakonzervativního náboženského hnutí Rytíři neposkvrněného srdce Panny Marie. Pokaždé je tam i umělkyně a aktivistka Arijana Lekić-Fridrih, dokud ji nevykáže policie, protože ženám je vstup zakázán. Fascinující observace zachycuje střet protichůdných sil ve veřejném prostoru, i koexistenci dvou ženských archetypů – svaté rodičky, která se tiše usmívá ze svatého obrázku, a bohyně v rudých šatech, která svou performancí bojuje proti patriarchálnímu násilí na ženách.„Veškeré umění je politickým vyjádřením.“ — Arijana Lekić-Fridrih Zdroj citátu