studentský film

Zatímco se na Kubu řítí mohutný hurikán a společnost kolem nich se hroutí, kovboj a jeho klisna truchlí nad ztrátou jejího mrtvě narozeného hříběte. Zatímco se stádo rozprchává do divokého křoví a obloha se ztemňuje zuřivostí, oni se drží křehkého rytmu péče a rutiny. Ve spánku se bouře a smutek slévají dohromady, kde násilí přírody odráží rozpadající se svět a tlačí je k nejisté, roztříštěné budoucnosti.

Julito každý den odpoledne vyklouzne z kubánského města San Tranquilino. Hodiny pomalu ubíhají, až přijde čas vrátit se domů. Na ostrově, který jako by zamrzl v čase, je jediný, kdo se drží.

Ve stínu režimu, který jako by zamrzl v čase, nacházejí dva mladí Kubánci útočiště v doupěti železa a ozubených kol. Tam se rodí podivné soupeření s neviditelnou přítomností, která svým tichem ovlivňuje každý aspekt jejich existence.

Miguel a jeho rodina se připravují na emigraci z Kuby do Itálie, kde již žije jeho matka. Zatímco čekají, začínají podnikat první kroky v životě každého migranta: učí se jazyk země, do které chtějí odejít.

Během jedné z nejtěžších krizí v historii Kuby musí matka se synem čelit další výzvě: příchodu hurikánu Rafael.

Každý rok opouští svou zemi téměř 450 000 Kubánců. Překračují moře, aby unikli vyčerpanému politickému režimu, nedostatku a hurikánům. V Havaně někteří truchlí pro ty, kteří odcházejí, kdežto ti, kteří zůstávají, hledají jiné způsoby, jak uniknout.

V roce 1987 byla vedle dělnického města na západě Kuby založena filmová škola. Po více než tři desetiletí stovky studentů filmové školy dokumentovaly životy jeho obyvatel. Film Qué tiempos aquellos nás zavede do Pueblo Textil, abychom prozkoumali, co tyto vzpomínky znamenají dnes, jaké emoce vyvolávají a jak se v průběhu času mění. Dokument o paměti jako osobní i kolektivní zkušenosti.

Zatímco před pár lety byly sociální sítě a silná vizuální identita vítaným doplňkem, dnes představují nezbytnou součást politického úspěchu. Příkladem politika, který dokázal efektivně spojit tradiční hodnoty s moderními marketingovými nástroji, je jihomoravský lidovecký hejtman Jan Grolich. Oblibu si získal bezprostředností a nadhledem. Stejně vystupuje v observačním dokumentu Jakuba Ondráčka. Ten nabízí autentický vhled do zákulisí Grolichovy kampaně před krajskými volbami v roce 2024, jejichž průběh narušily povodně. Kamera nezaujatě sleduje živé diskuze o podobě volebních plakátů, rozdávání koláčů potenciálním voličům a voličkám i povolební dilema, jak naložit s dosaženým výsledkem a přitom neztratit pracně vytvořenou image člověka, který chce dělat věci po svém. „Jenom v tom případě, že budeme mít extrémně dobrý výsledek, tak se ve mně možná probudí spasitelský komplex, a v tom případě přichází v úvahu, že bych kandidoval na předsedu, ale já doufám, že se ve mně neprobudí.“ — citace z filmu

Padá večer a děti si hrají v městečku, které jako by viselo mezi ruinami minulosti a nejistou budoucností.