A state of mind: Free fall

V krátkém emotivním filmu o životě po ztrátě milované osoby autorka podmanivě zpracovává těžké téma pomocí technik hraného i animovaného filmu. Reálné zážitky vypravěčů doplněné o animované rekonstrukce bolestných situací vytváří truchlivý náhled do myšlenek trojice mladých lidí, kteří jsou předčasně vystaveni problematice smrti.

Melancholická metafora zobrazuje transportní řetězec a logistické konstrukce futuristického vzhledu v temném sterilním prostředí. Světélkující stroje a vozidla sloužící člověku žijí svým životem až do posledního momentu, kdy se rozpadnou v kusy materiálu, z něhož byly stvořeny.  

Ve světě, kde živá příroda ztrácí místo, vzniká potřeba její náhrady. Aluze na reklamní upoutávku na hebkou zelenou řasokouli rozbíjí vzdálenost mezi sterilním životním prostorem člověka a mořskou rostlinou, která je popularizována coby organický prvek do každé domácnosti.  

Civilizace na rozcestí: Vědeckotechnická revoluce a budoucnost socialismu v naučných filmech 60. let   Projekce předchází výstavě Sebeuvědomění vědy: Vědeckotechnická revoluce a limity emancipace, která proběhne od prosince 2018 v pražských galeriích Display a FUTURA. Výstava se zabývá působením interdisciplinárního výzkumného týmu, který měl v šedesátých letech dvacátého století pod vedením filozofa Radovana Richty předložit vizi „nového československého modelu socialismu”. Vzestup kybernetiky a automatizace měl pomoci vytvořit humánnější socialistickou společnost osvobozenou od manuální práce, stejně jako od mnoha dosavadních ideologických autorit a šablon. Výstava, kterou připravuje tým historiků, kurátorů a umělců, stopuje křehkou hranici, která odděluje emancipační potenciál vědy a technologie od jejich využití při ustavování a udržování technokratické moci nebo autoritářských režimů. Cílem je rekonstrukce interdisciplinárního dialogu 60. let, který v současnosti nabyl znovu na svém významu, zejména v souvislosti s tématy automatizace, společnost bez práce nebo klimatické změny.    Projekce je výstupem z projektu „Ztvárněte budoucnost! Koncept vědeckotechnické revoluce“ v rámci programu „Strategie AV21: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“ (Akademie věd České republiky, 2018). Partnerem projektu je Národní filmový archiv.  

Metaforická předpověď počasí zpodobňuje lidské city a smýšlení v konfrontaci se současnými společenskými debatami. Lehce satirický tón přednesu televizního moderátora doprovází videokoláže s ústředním motivem Země, na nichž Afriku zahalují oblaka existenciálních otázek a Evropu sužují fronty spirituální krize.

Pozvolný pohyb různých druhů hmyzu v abstraktním, kontrastně světlém prostředí vytváří sugestivní aluzi neovladatelného chaosu, apatie a rozpadu sociálních struktur. Minimalistické obrazové ztvárnění doplňuje ambientní hudební kompozice pracující i s realistickými ruchy a šumy. 

Archeologicky významné místo rozprostírá svoji paměť rovinami mýtů, rituálů a lidových vyprávění v esejistickém pojednání o podobách historické kontinuity. Absence kontaktního zvuku a minimalistická hudby zdůrazňuje vizuální motivy živoucích i neživých stop v krajině. 

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Metakomentář filmu o filmu, ve kterém režisérka a kameramanka natáčejí zprávu o vymírání motýlů a kolapsu ekosystému, přičemž ve střižně polemizují o způsobech srozumitelnosti sdělení a komentují dramaturgická rozhodnutí, vyjadřuje také frustraci z obtížnosti oslovit dnešní publikum komplexnějším sdělením.

Filmová esej postavená na střetu dekorativních záběrů z ptačí perspektivy a tří mechanických, lineárně propojených monologů rozpitvává podvědomí jedince přesyceného množstvím rozličných voleb, názorů a možností v čísly poháněném věku digitálních médií.

Osobní esej vztahuje vnímání prostoru k mentálnímu vesmíru scenáristy a režiséra Pavla Juráčka, který v Příbrami našel „opravdu ideální místo“. V citlivém propojení deníkových zápisků, intimních poznámek a útržků filmů zkouší rozkládat konvenční vyprávěcí postupy a zbudovat svébytný svět nadčasového myšlení.

Technologie jako tichý svědek permanentního pohybu vesmírných těles. Světelná instalace zpřítomňuje příchod a odchod denního světla jako kontemplaci i dramatický proces. Časovým zhuštěním jednoho dne do několika minut tematizuje plynutí času a cykličnost přírodních procesů.