Bình

Performativní film skládá detaily výrazů soustředěných tváří s abstraktními kompozicemi, které ubíhají k výrazným světelným bodům, i geometrizujícími záběry tančících figur, aby tak asociativně ztvárnil motiv světlušek, jež v kubánské mytologii představují strašidýlka, dozvuky ohňů či duše putující nocí. „Prostřednictvím společně vytvářených procesů a experimentování točím filmy, jež umožňují smyslový zážitek a rozšiřují vnímání diváka o zachycený sociální/politický/kulturní/osobní jev.“ C. Claremi 

Pomocí animátorské techniky se podsvícené fotografie prošívají do vzpomínek režisérovy tety na hory, výhledy a uspořádání věcí v bytě, odkud odjela do nuceného exilu. Kousky vzpomínek aktualizují diasporickou perspektivu skrze architektonické projekty, jimiž zpřítomňovala rodný Tádžikistán ve svém bytě v Darmstadtu.   "Film vychází z nalezeného materiálu a prostřednictvím fotografií vytváří montáž fragmentů z exilu. Zaměřil jsem se na barvy, textury a materii v obrazu i zvuku a pomocí zpomalené animace." K. Friesen  

Pohyb hlavy sovy se stal návodem pro pohyb kamery v přírodě, ukazující prostředí puštíka pruhovaného – nočního ptáka s typickým zbarvením, které zkoumáme ve velkých detailech a mnoha přiblíženích. Provždy platná pravidla přežití, navázaná na úbytek slepoty za tmy, se promítají do precizního pozorování sovího chování a pohybů v okolí, vždy potenciálně nepřátelském.  

Meditativní evokace tzv. svíčkové revoluce v zimě let 2016/17 v Jižní Koreji. Hybridní mozaikou, kde jsou archivní i současné dokumentace narušovány zásahy do obrazu i performativními momenty, zobrazuje artefakty, situace a gesta nesoucí étos touhy po politické obměně.  "Pocit křehkosti tváří v tvář nepředstavitelné změně vedl výhradně k výpůjčkám citátů z doby minulé a budoucí." S. Kim, J. Cho  

Ironická koláž rozvíjí úvahu nad vládci a vůdci, jejich gesty, atributy, vlastnostmi a činy. Obrazy, lavírující mezi věrohodností archivní- ho záznamu a umělostí kašírovaných inscenací s kostýmy, které se stávají hyperbolami typických rysů chování či příznaků moci, jsou radikálně buřičskou hříčkou punkového výrazu. Khavn De la Cruz (1973), filipínský filmař, hudebník a spisovatel, je přední postavou mladé generace filipínské kinematografie. Podílel se na vzniku 47 celovečerních a 112 krátkých filmů a založil Mezinárodní filmový, hudební a literární festival MOV v Quezon City. Kromě několika celovečerních snímků (Kamias: Paměť zapomínání, 1999, MFDF Ji.hlava 2006; Manila ve spárech světla, 2008, MFDF Ji.hlava 2008) byl v roce 2006 na jihlavském festivalu prezentován průřez jeho krátkými filmy v sekci Průhledná bytost. „Přeskupit, přepsat, znovu přečíst hybridní dějiny mé domoviny pomocí poničených ikon a scénografií, které stvrzují, stejně jako vyvracejí zažitou mytologii.“

FilmLIST vytváří herbář fotogenie zahrady uprostřed města přikrytého sněhem. Drobnohledem na jednotlivé rostliny provádí precizní průzkum stavby, tvarů a barev a v romantizujícím naladění připomíná tradici filmů pracujících s objekty nalepenými přímo na filmový pás.

FilmUSÍNÁNÍ navozuje fázi upadání do spánku v pomalu se rozpouštějících obrazech, z nichž zůstávají jen nejasné skvrny zářící nepravidelnými pohyby, které vstupují do zorného pole a v rámu snění vedou až k hypnoticky pulzující ploše hlubokého spánku.

Melancholie bloumání krajinou rozbíjená místy kýčovitými disko-duhami a barevnými ilustracemi otevírá možné světy mimoplanetárního vědomí sdělujícího zprávu, v níž odkazy na termodynamické zákony či mayskou symboliku narážejí na kritické interpretace očekávání konfrontace lidského a vesmírného.   "‚ONO‘ ví." Yin-Ju Chen  

FilmSTÉBLO provádí mikrostudii růstu, formování přírodních tvarů i umělých vystřihovánek. Blízké pozorování nepředvídatelného pohybu umožňuje nahlédnout průběh tvarování nepravidelných vzorů a nesouměrných příběhů jednotlivých rostlin.

Sám autor se představuje ve snímku, v němž využívá pohybů svého těla a jejich prolínáním vytváří abstraktní obrazce, které postupně prostupují celým prostorem rámu a zároveň kontrastují s pozadím bílého plátna. Celé video umocňuje výrazný zvukový podkres, který graduje společně s obrazem.

Setkání s Lindou Christanellovou, umělkyní rakouské feministické  avantgardy 70. let 20. století, zachytila autorka na dvojitý 8mm film, který pak paralelní projekcí utváří spojení obrazů vzájemného pohledu, aby zpřítomněním natáčejícího a natáčeného uvažovala nad viděním a býti viděnou. „Jakákoli interakce s obrazem si hledá vlastní formu. Filmuji-li někoho, nejde o jednostranné setkání, je to způsob seznámení se s tím druhým. Já se na vás jen nedívám. Já vidím, že mě vidíte.“ Ch. Perschonová

FilmPOZICE vytváří v až pochodovém rytmu iluzi pohybu člověka a jeho kroků. Činí tak postprodukčním spojením fotografií z míst, kde se obvykle konají vojenské přehlídky, ale kde se většinu roku procházejí turisté. Zaměření na cíl a správnou pozici je hlavním pravidlem při průzkumu základních vlastností filmu.