Fascinace

Dokumentární záběry, hollywoodská kinematografie i videohry se střetávají, překrývají a noří do sebe v dadaistické koláži, inspirované poezií maďarského básníka Mária Z. Nemese. Hypermediální podstata současnosti je zvýrazněna pomocí fragmentů osvobozených od zpřehledňujících narativních rámců.    

Zpočátku klidný, až snový snímek unáší diváka do ticha přímořské a podmořské krajiny někde v Itálii. Z těchto až romantických představ je však záhy probuzen záběry na stopy současného, globálně průmyslového světa, neboť stále větší část moře je znečišťována odpadní vodou z továren, jež špiní tu krásu. „To místo, které v sobě snoubí nesrozumitelný paradox, jsem objevil náhodou. Zdá se, že nikdo nevnímá všudypřítomné znečištění, jako by se všichni nechali oslepit jeho krásou. Nebo to všechno byl jenom sen?“ S. Mez

Návštěvník z kosmu přicestoval na Zemi, kde na sebe bere podobu vietnamského chlapce. Stává se svědkem stavby velkého chrámu a setkává se s různými postavami, které stejně jako on hledají místo, jež by mohly nazývat domovem. Mysteriózní snímek těží svou tajuplnou atmosféru z autentických vietnamských lokací.    Q&A - Ostin Fam:  

Filmová pocta druhé vlně feminismu a ženám, které v šedesátých a sedmdesátých letech sváděly boj o právo na vlastní tělo. Unikátní historické záběry z italského Audiovizuálního archivu dělnického a demokratického hnutí nacházejí dialektický kontrapunkt samy v sobě i v použité instrumentální a elektronické hudbě.   „Zamýšleli jsme ohledávat hranice mezi dokumentárním obrazem a experimentální filmovou tvorbou. Zvuk a obraz v našem filmu prahnou po vyváženosti, které není nikdy dosaženo v plné míře, a tak tu stále visí nevyřešené napětí.“ A. Laudante, S. Biagioni   Q&A - Silvia Biagioni, Andrea Laudante:

Úzkost zakoušenou během prvních měsíců covidové pandemie proměnil Guli Silberstein ve filmový experiment o třech aktech. Ideální výrazový prostředek k vyjádření strachu a paranoie nalezl v kolorované verzi zombie hororu Noc oživlých mrtvol, který proměnil v asociativní proud abstraktivních obrazů.     „Zpracovaná hybridní forma filmu, kombinující video a digitalizaci, se stala proudem vědomí působícím přímo na smyslové vnímání, odrážející dopad koronavirové pandemie, vyjadřující strach, paranoiu a podezřívavost.“ G. Silberstein Guli Silberstein and other authors from the Fascinations section talk film:

Dovolená ve Španělsku roku 2019 přinesla režisérovi místo vytouženého odpočinku obrazy imigrantů vytahovaných z moře i protestů katalánských separatistů v metropoli Barceloně, které ve svém filmu formou bolestné vzpomínky klade v záběrech home videa i found footage jeden přes druhý.

Trojdimenzionální animace minimalistickým způsobem vypráví příběh lásky a zrady mezi člověkem a technologií, který funguje jako metafora děsivé infiltrace chytrých strojů do naší stále více digitalizované společnosti. Temný vizuál, ambientní ruchy a odcizený narativ budí dojem až kyberpunkové estetiky.      „Když jsem rozbíjel počítač na kusy, trápily mě výčitky svědomí: ‚Nejsem brutální vrah?‘ A ten bizarní pocit mě přivedl na myšlenku natočit tento film.“ Y. NishimuraQ&A s režisérem Yoshiki Nishimura: 

Sám autor se představuje ve snímku, v němž využívá pohybů svého těla a jejich prolínáním vytváří abstraktní obrazce, které postupně prostupují celým prostorem rámu a zároveň kontrastují s pozadím bílého plátna. Celé video umocňuje výrazný zvukový podkres, který graduje společně s obrazem.

Neznámá entita prochází konstruovanou realitou až na okraj ničeho – městys je v mlze. Snímek evokuje stíny černobíle zrnité dystopické krajiny, z níž však můžeme vidět pouhé fragmenty, prolínající se se záběry na detaily mužských rukou. Ramirovy filmy se vyznačují jedinečným stylem, vytvářeným s pomocí speciálních filtrů objektivu.    „We Are Without je vizuální reakcí na život, smrt a sebeklam.“ – SJ Ramir  

Experimentální snímek sleduje několik nelineárních trajektorií, které se neustále rozvíjejí do různých dimenzí a odhalují přechodové prostory. Prvky jako voda, ptáci a vlaky provázejí diváka na snové cestě mezi malířskými kompozicemi oceánské krajiny a kosmického prostoru.

Koláž záběrů fragmentů bytu, natočená na 16mm film, by se na první pohled mohla zdát všední, ale v naléhavé hustotě světla, materiálu a pohybu navozuje zvláštní emocionální rytmus, který podtrhuje také sférický zvukový podkres Davida M. Shuha, jenž se z prostoru vypařuje, ale nikdy se neztratí.     „K natočení analogového filmu SHIMMER mě přivedl můj zájem o materiálnost a o hru světla a tmy spolu s mým vášnivým zaujetím pro pozorování věcí, které nejsou patrné na první pohled.“ B. Blitz        Q&A - Betty Blitz:  

Prozaický záznam výletu k moři jako podmanivá série abstraktních výjevů, připomínajících rozpohybované impresionistické obrazy. Kamera neslouží k reprezentaci reality, ale k jejímu překreslení. Záběry slunících se lidí nebo koní cválajících po pláži tak vyjevují jinak utajené obrazové kvality všednodennosti.   

Ve snímku PAMĚŤ doteku (VIETNAM) se prolínají dvě linie, zobrazující Vietnam. První se věnuje mladé Evropance v současném Vietnamu, druhá zachycuje vzpomínky na zemi po válce. Obě linie jsou spojené voiceoverem, který příběh umocňuje. Jeden z nejvýznamnějších kanadských experimentálních filmařů rozvíjí dál kinematografii zvrstvených obrazů, posílených komentáři a překrývajícími se texty, v níž plná vizualita a slovní asociace mají vždy politický význam.  

Režisér svůj snímek věnovaný masivu Mont Blanc provází otázkou, zda nejsme náhodou ti úplně poslední, kdo mají možnost jeho vrcholek spatřit. Reaguje tak na zvyšující se oteplování země, které vede k tání ledovců. Perconteho práce je jedinečná v tom, že v odhalování vnitřní síly a pulzace viděného spojuje plastičnost, navazující na obrazovou tradici zděděnou z malířství a experimentálního filmu, s dokumentárním filmem ukotveným v konkrétním prostoru.     „Percote ve svých dílech dosahuje syntézy, v níž nachází odezvu dialektického napětí mezi moderní koncepcí techne a physis. Číslice algoritmu jsou součástí uměleckého prostředí, které je sice napjaté, ale zároveň vyrovnané.“ J. Sarmiento HinojosaTento film není součástí soutěže. Záznam Q&A s režisérem Jacquesem Perconté:

Experimentální snímek kombinuje černobílé záběry silnice se záběry kol, které společně rozpracovává do abstraktních koláží, doplněných o hudební podkres, jenž je podobně dynamický jako videostopy jízdy. Kombinací obojího vytváří intenzivní fyzičnost, působící na divákovy smysly. „Při prvním tónu jsem se rozhodl, jakým směrem by se mělo video ubírat – až na hranici akcelerace, odstředivé síly, která se geometricky uzavírá po prvním výtrysku, nespoutaném a neomezeném.“ S. Cho

Mexické uskupení nezávislých audiovizuálních umělců Los Ingrávidos vzniklo v roce 2011 v reakci na zmizení 43 studentů ve městě Iguala. V novém filmu s vědomím dědictví dávných mýtů tvůrci ukazují, jak by to vypadalo, kdyby Měsíc uměl tančit. Díky použití řady barevných filtrů a s dynamickým hudebním podkresem evokují jedinečný měsíční tanec.      „‚Coyolxauhqui‘, aztécká bohyně Měsíce, je kinematografický trans na pomezí mytologie a politiky. Film je ovlivněn násilím páchaným na mexických ženách v běhu dějin.“ Colectivo Ingrávidos 

Filmová báseň, ve které se prolíná lidské vědomí s elementem vody. Leitmotivem protékajícím celým dílem je paměť, věčný střet puzení ohlížet se zpět s vědomím prostoru a času před sebou. Řeka zaplavující film mu nejen dává temporytmickou strukturu, ale je i připomínkou věkovitého přírodního řádu.   „Tento film jsem natočila, abych se vyrovnala s minulostí, kdy jsem po mnoho let nemohla být úplně a beze zbytku sama sebou. Ráda bych ho věnovala všem, kdo mají stejnou zkušenost.“ Ji-Yoon Park

Světelné body, těkající obrazy interiéru i obrazovky počítače, tváře skryté za brýlemi na virtuální realitu, hlasy ve fragmentech zpřítomňující minulost Kuby, její kolonizaci i revoluci. To vše evokuje hru ve virtuální realitě Utopia 360, kterou testují dva mladí kubánští hráči a jejíž průběh si na základě záblesků a útržků skládá sám divák.  

Slovo 間 (Ma) vyjadřuje v japonštině uvědomění si intervalu/prostoru nikoli v tradičním pojetí uzavřené, trojdimenzionální entity, ale spíš jako formu i ne-formu prostředkovanou zesílenými smysly. Na ty útočí experimentální snímek přibližující nám materii filmu jako kinematografický ekvivalent skutečnosti.   „SHASHIN NO MA znamená doslova MA (間, „plnou prázdnotu“) fotografie. Film je poctou mému otci, všem otcům, kteří natáčejí své děti, a dějinám amatérského filmu.“ T. Maruyama      Záznam Q&A s režisérem Tetsuya Maruyama:

Filmový portrét dvou současných hongkongských umělkyň, snímaných přes led a dým, ve kterých se způsobem těmto látkám vlastním zrcadlí aktuální pohnuté události ve Zvláštní administrativní oblasti ČLR. Poezie slov a introspekce se tu v několika vrstvách překrývá s tepající neodbytnou prózou dokumentované skutečnosti.     „Abstraktní pojetí skutečné události rozvíjí představivost a emoce v jiném časoprostoru a podrobuje je sebezpytu.“ E. Wendi