Fascinace

Vizualizace funkčnosti vysokofrekvenčních oscilátorů kdysi používaných pro testování vojenských a zdravotnických sonarů se potkává s abstraktními ilustracemi diferenciálních rovnic čínského matematika a ve zviditelnění pomocí analogových výpočetních procesů vytváří subtilní exaktnost proměnlivých textur.  "Technologie je deformující zrcadlo, jež nám ukazuje, jak lidé myslí a co dělají. Proto své dílo tvořím v dialogu se stroji, které sám vyvíjím, ve snaze zjistit, co nám říkají." J. Rekveld

Součástí filmového materiálu je želatina, která se vyrábí ze zvířecích kostí a kůží – i koňských. Světelné otisky, audiovizuální sny, se vepisují do částeček zvířecích těl. Subtilní zvukové detaily vybírají subjektivní důrazy z obrazů ukazujících koně jako atrakci, užitek i mýtus v precizní found footage koláži.  "V roce 1900 bylo na Manhattanu zapojeno do různých prací na 130 000 koní. Koně byli středobodem našeho života. Jak říká Jeremy Bentham: ,Otázka nezní, zda jsou koně schopny uvažování, nebo zda mohou mluvit. Ale spíše, zda jsou schopni trpět?' " M. Hoolboom  

Rekonstrukce nelegálního převozu rodičů s dítětem přes hranici z východního do západního Berlína v roce 1988. Vyprávění ve fotografiích ukazuje mrazivý příběh útěku v kufru auta a setkání s agenty východoněmecké tajné policie. Neznámý původ obrazů přidává příběhu možnost univerzálnosti i znejistění o průběhu události.  "Když jsem dělal průzkum pro svůj první celovečerní film, narazil jsem na tyhle fotky z archivů Stasi a rozhodl jsem se, že podle nich vymyslím příběh. Když jsem poznal skutečnou totožnost těch lidí, byl jsem v šoku." S. Calonico  

Pomocí animátorské techniky se podsvícené fotografie prošívají do vzpomínek režisérovy tety na hory, výhledy a uspořádání věcí v bytě, odkud odjela do nuceného exilu. Kousky vzpomínek aktualizují diasporickou perspektivu skrze architektonické projekty, jimiž zpřítomňovala rodný Tádžikistán ve svém bytě v Darmstadtu.   "Film vychází z nalezeného materiálu a prostřednictvím fotografií vytváří montáž fragmentů z exilu. Zaměřil jsem se na barvy, textury a materii v obrazu i zvuku a pomocí zpomalené animace." K. Friesen  

Touha zbavená svého objektu je souznačná s obrazy znejasňovanými vykrajováním jejich kusů; seškrábání části viditelného pole se stává zářezem do strádajícího těla, tápajícího v mezeře po zmizelém blízkém a v chybění fyzického prolnutí, ve vrstvení hmatatelného důkazu spolubytí.  "‚Exhumace‘ je moje interpretace nedávných zpráv o Dalího posmrtné masce. Snažil jsem se fyzicky sloupnout vrstvy reprezentace, abych odhalil rozpadlé vzpomínky na osobnosti, které kdysi existovaly." D. McIntyre  

Valivým pohybem se přibližuje obraz města rozložený na posloupnost zorných plánů, jejichž ozvěny umožňují doplnit imaginární celek místa. Velkoměstská symfonie minimalismu buduje panoramatický výhled do dálky, přičemž znejišťuje skutečnost zviditelňováním urbánní přeplněnosti.  "Život je překvapivě prostý. Všechny lidské bytosti totiž opakují nezvratný osud přírody. Všechno je jen stopa a mizí." M. Yi  

Ironická found footage koláž vytvořená z hrubého materiálu původně natočeného pro reklamu řetězce Közért (v překladu „pro veřejnost“), státní sítě obchodů v Maďarsku během komunistické diktatury, ukazuje problematičnost přístupu ke stravování a výživě ve státem řízených ekonomikách, životech a obrazech. "35milimetrové filmové pásy s reklamami na potraviny z dob socialismu byly zakopány do země a ponechány napospas hnilobě a rozpadu." P. Lichter  

Konceptuální zážitek, v němž jsou barevné rozdíly přeloženy do tónů piána, sleduje okolí marseillského přístavu a umožňuje vznik hudební kompozice skrze zabstraktněný odraz charakteru, vzhledu a vizuální rozrůzněnosti místa vyplouvajících a čekajících lodí. "Prostřednictvím videa přemítám o pojetí časovosti i o dualitě digitálního umění – o vzájemné interakci mezi zvukem a obrazem – s cílem vytvořit pro svět kolem nás nové reality." J.-M. Rolland  

Miniatura inspirovaná osobností předního současného francouzského filozofa. Křehkost nahlížení na možnosti jedinečnosti a podřízení ve vztahu k odlišnému. Předměty zde nefungují jako symboly; kyvadla z krystalů a anonymní postavy zdůrazňují mnohost průhledů a zásadní nediskurzivnost vyjádření jemných subjektivit. "Film vypráví o duálním charakteru pátrání člověka po vlastní identitě v protikladu s touhou někam patřit." A. Zwirchmayr  

Obrazy zaznamenané na lomografický supersampler, který zachytí čtyři po sobě následující okamžiky vedle sebe v jednom rámu 35mm filmu, kupí iluze rytmického pohybu a vytváří obraznou melodii řítící se vpřed, zatímco obtisk momentu zůstává pěvně na místě. Bubenická performance zdůrazňuje minimalistickou prudkost vzorů. "Kam půjdeme v době, kdy se znovu chystá uzavření hranic? Pocit svobody je tentam. Snažím se zbořit vizuální hranice, abych je znovu postavil základy pro ducha svobody." S. A. Fruhauf

Žánrové konvence důmyslně rozkládané animovanými náznaky, vstupujícími do scenérií venkovského Mexika, kde v okolí režisérovy rodinné farmy náznaky příběhů tělesné touhy překrývají vrstvu idylických vzpomínek z dětství, polemizují s tradičním pojetím maskulinity a s vyjádřením identity.   "V rámci příběhu o své mexicko-americké rodině jsem se zaměřil na queer touhu, abych tak ukázal smysluplnost své vlastní žité zkušenosti a zároveň zpochybnil populární reprezentaci mužnosti, síly a zranitelnost." A. G. Gomez  

Found footage připomínka začátků ukrajinské televize v roce 1957 a prvních 20 let jejího fungování, kdy ve Lvovu pracovala první fabrika na výrobu ukrajinských televizorů, ukazuje nejen v té době vysílané pořady, ale i způsoby, jak televize proměnila domácnost a uspořádání rodiny. "Náš film navzdory své archivní podobě není o sovětské minulosti, ale o dnešní virtualitě – jde o dramatický příběh o zírání a otupělosti novodobého televizního diváka, které je skutečností i dnes." A. Onufrienko, S. Menzelevskyi, E. Parvulesco  

Přísně v kameře se odehrávající práce s filmovým materiálem aktualizuje pomalu zapomínané postupy v koláži architektonických geometrií. Jednolitost obrazu čeří obrysy staveb, políčko se rozpadá do mřížek rozřezávajících vrstvy obrazu ve víceexpozicích. Charakter ukazovaných objektů odkazuje ke kulturám třech národů v Malajsii. "Tento film je věnován Paulu Clipsonovi a Robertu Toddovi, na jejichž díla jsem myslel při jeho natáčení v Malajsii roku 2016." R. Tuohy  

Melancholie bloumání krajinou rozbíjená místy kýčovitými disko-duhami a barevnými ilustracemi otevírá možné světy mimoplanetárního vědomí sdělujícího zprávu, v níž odkazy na termodynamické zákony či mayskou symboliku narážejí na kritické interpretace očekávání konfrontace lidského a vesmírného.   "‚ONO‘ ví." Yin-Ju Chen  

Vizuální kompozice vycházející ze studie rytmu spánkových cyklů během fází rychlého pohybu očí. Plynoucí obrazy se roztékají do překrývajících se barevných skvrn a formulují tvarosloví unikavých sněných výjevů střídajících se v proměnlivých rychlostech a nemožnostech zachycení konkrétních motivů.   "Kombinuji vlastní pozorování s intuitivním způsobem natáčení. Snažím se dokumentovat jevy v přírodě s cílem odhalit sugestivní vizuální rytmus za pomoci extatického střetu barvy a tvaru." M. Szlam  

Odpady vhozené do oceánu a pak vyplavené na japonském pobřeží se stávají předmětem stovek fotografií, které autor technikou fotogrammetrie proměňuje ve skulptury, natočené pak ve virtuálním prostoru filmovou kamerou, jako mementa ekologické bezohlednosti a objekty přepadávající přes okraj blahobytné každodennosti. "Díky novým technologiím můžeme získat nečekané a neuvěřitelné pohledy na skutečnost." Y. Nishimura  

Rozjímavá analýza aparátu vidění a vnímání společného všem bytostem se dvěma očima vepředu upírá pohled do dálav a ve vtahujícím percepčním experimentu zkoumá představivost hloubky pole a iluzivní soudržnost obrazu, přičemž problematizuje rutinní způsoby nahlížení na věci, tvary, pohyblivosti a jevy kolem nás. „Tohle je tanec mezi vaším mozkem a světem. Koupáme se v interferencích mezi smyslovými daty a tím, co může být tam venku. Půjdeme do jiné země, vyzkoušíme jiné moře. Jedna plus jedna se rovná tři.“ R. Kohlberger

Barva kůže a filmu se stává středem diskurzu: rasově smíšená příslušnost autorky se odráží v otiscích krajiny a ruptur v ní, ale také v barvách prošlého filmu Kodachrome, jehož typické vizuální vlastnosti se rozpustily v čase a odstíny jsou sotva vidět, a jen tíživě zachytává obraz těla, které nespadá do jasných kategorií.  "Kde film selhává, případně se nám vzpírá? Když natáčím na celuloidový pás, snažím se točit záběry, jež stvrzují prostor kultury smíšených ras a kulturního prostoru mezi nimi." R. Storr  

Filozofické úvahy o Izraeli vplouvají do ztvárnění osobního zápasu o identitu: Otec autorky přijel v roce 1946 do Britský mandát Palestina jako židovský uprchlík. Volání po harmonickém soužití se promítá do přesýpání zrn jednoho obrazu do dalšího, přičemž výjevy čerpá i z dokumentu Izrael, země osudu (1977, r. Jacques Madvo).  "Film vznikl výhradně pomocí optické kopírky, a pohyblivé obrázky a snímky tak přitahuje rytmus a význam. Filozofická slova Martina Bubera evokují reflexi skutečnosti." M. Pillerová  

Inspirován italským renesančním uměním proměňuje autor zpravodajské výjevy z protestů v Pásmu Gazy v obraz přetlačování lidí a krajiny, jako kdyby hranice polí a luk byly místem vytouženého překročení politických mezí, a v možnosti obsáhnutí pohledem se zpřítomnil ideál obývání viditelného.  "Boj o svobodu se zde prolíná s procesem omlazování v přírodě, jenž přináší celou škálu reflexí." G. Silberstein  

Protesty proti úsporným opatřením čtené jako výraz pevnosti odporu vůči státu se prolínají s vyjádřením intimního souzvuku. Demonstrace spojení. Esejistická koláž smazává hranice mezi privátním a veřejným a zamýšlí se nad politikou soubytí. "Co kdyby revoluce propukla v domácnostech, vyšla z mikropolitiky nám blízkého, životů v našich kuchyních a ložnicích? Kdybychom odmítli zastaralé rodinné modely, dokázali bychom spojit realitu našich postelí s tou pouliční?" M. Hoolboom, H. Frise  

Čtyřiašedesát stromů v údolí je nahlíženo v 3D zobrazení, kde jsou objekt i prostor pro každé oko ztvárněny na základě různých principů. Autor filmem pokračuje ve svém průzkumu možných přístupů k prostorovému zobrazení a vytváří důmyslné strhující toulky mezi obrazy. "Stereo3D filmy nechť jsou natáčeny takovým způsobem, aby neměly žádný – případně jiný – smysl, než kdyby byly natáčeny ve formátu mono2D. To, co známe z konvenčního filmařství, nám nepomůže." B. Speidel  

Záběry, původně z testů světlometů, vřazené do vzorů, kde evokují fáze Měsíce a v pravidelných intervalech sestavují náznaky harmonického spádu rozjasněných odrazů. Prchavá uspořádání stop člověka a stroje provždy uvíznutých v hloubce noci.  "Film Rozmluvy měsíců musel být krátký, tichý, s měkkým světlem, jemně mechanický a sestříhaný pozdě v noci; paradox a záhada. Měla to být báseň, kterou bych neuměl napsat." E. Gaucher   

Mizení unikavých textur tekutých i skalných krajin je střídáno vkládáním vzorů do mřížek stejnorodých obzorů v prosté lyrice hypnotických obrazivých a ruchových skládaček a výhledů nečekaných rytmů v montážích plynutí běžnosti a znejasňovaných řádků přírodních kompozic. "Neustálé zkoumání kolísání mezi mými vnitřními vizemi a vnějším světem má svou vlastní vnitřní intuici a proměňuje moje vnímání." S. Cho  

Tradičními postupy víceexpozic a hledání tvarových podobností vzniká lyrická skladba, kde obvody řek a rostlin vstupují jeden druhému do obrysů a konečků a v hromadění nezbytně jasných barev se v neustávajícím rytmu střídají v překryvech a zmnoženích. "Skupina Colectivo Los Ingrávidos vznikla z potřeby narušit audiovizuální gramatiku, kterou esteticko-televizní a filmový korporativismus využívá k šíření jednotné audiovizuální ideologie." Colectivo Los Ingrávidos  

Uprostřed toku skotské řeky Teviot zahlédl autor na obloze barvu jako z Klimtových obrazů a úžas nad tím momentem převádí do tekutých soustav ploch digitálně rozloženého výjevu, a to až do radikálního konce, kdy se různobarevné mřížky plynoucí na plátně jako klidné horizonty rozpouštějí opět do Klimtovy zlaté. "Točit filmy znamená otevřít srdce a magické síly života nechat proudit do svých představ, kde splynou s obrazy. Snažím se nadchnout ty, kteří v mých filmech sledují proud barev a času." J. Perconte  

Vycházeje z dvouleté studie a hromadění obrazů vytvářených nestejnorodými mokrými procesy vyvolávání 16mm filmu zkoumá autorka podoby vizuality materiální tekutosti, aby tak komponovala oslavu neviditelných mikro a makrostruktur, jejichž chiméry se obnažují v pohyblivých vzorech.„Často mě inspiruje krása chyb na analogových filmech a využívám nežádoucí analogový vizuální šum a obrazy, například prach či stopy po vodě, abych tvořila imaginární filmové krajiny.“ N. Wang

Úryvky těla vyřezané ze tmy vytesávají studii nahé ženské figury, smyslné v momentech konkrétna i v místech mizení dovnitř digitální temnoty. Lyrické pojednání intimity a skrytosti a implicitní polemika s voyeurským pohledem konstruují touhu po sevřené kompletnosti.  "Rozebírám vnímání a duševní stav člověka, kterého sledují, provrtávají a zkoumají, a zkušenost diváka, který musí nedobrovolně sledovat pohled kamery." T. Kjellmark

Citlivě působivá koláž intimních úvah, detailních pozorování, kousků vzpomínek, obrazových a hudebních aluzí přemýšlí v imaginárním dialogu s otcem, který před rokem umřel, nad fungováním paměti a konstrukcí identity. „Co je film, když ne kolektivní snění vědomých myslí? Symbolismus a mýty jsou přítomné ve snech i filmech, a pokud jde o vztah k vytvářeným obrazům, spoléhají na naši paměť a představivost.“ M. Lizides  

Meditativní evokace tzv. svíčkové revoluce v zimě let 2016/17 v Jižní Koreji. Hybridní mozaikou, kde jsou archivní i současné dokumentace narušovány zásahy do obrazu i performativními momenty, zobrazuje artefakty, situace a gesta nesoucí étos touhy po politické obměně.  "Pocit křehkosti tváří v tvář nepředstavitelné změně vedl výhradně k výpůjčkám citátů z doby minulé a budoucí." S. Kim, J. Cho  

Digitální miniatura, v níž způsob rozkladu obrazu zdůrazňuje, co zanecháváme za sebou – trajektorie pohybů, činů, rozhodnutí, gest. Původce stop se rozpouští ve zviditelňování toho, co zůstává; jednoduchý vizuální princip spouští imperativ ohledu na důsledky a pozůstatky pohybů myslí, těl i věcí. "Choreografie imaginární cesty 
Barva / 7 minut 40" P. Bokanowski