Bezmocný zdroj veškeré moci

Filmová esej staví publikum přímo do ohniska rekonstrukce historické bitvy. Střet stovek vojáků v dobových kostýmech ústící v imitaci organizovaného násilí osciluje mezi hrou, divadlem, spartakiádou a land artem. Zmnožené projekce vytvářejí pocit válečné vřavy, umocněné citáty protiválečného dramatu Karla Čapka Matka.

Pozvolný pohyb různých druhů hmyzu v abstraktním, kontrastně světlém prostředí vytváří sugestivní aluzi neovladatelného chaosu, apatie a rozpadu sociálních struktur. Minimalistické obrazové ztvárnění doplňuje ambientní hudební kompozice pracující i s realistickými ruchy a šumy. 

Trilogie snímků, které vznikly přetvořením autorova filmu ze 70. let 20. století, zachycuje nahou ženskou postavu v jemných iteracích pohybů. Kombinace abstraktního expresionismu a figurálního motivu využívá výrazné barevnosti, prudké proměny tvarů a dynamiky lidské siluety.

Poetický krátkometrážní portrét Ústeckého kraje. Pomocí experimentálních výrazových prostředků vytváří hypnotizující studii, ve které se snoubí přírodní a urbanistické krajinné motivy do mnohovrstevnaté dynamické koláže. Film byl natočen na 16mm materiál a vznikal bez použití digitálních triků.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Audiovizuální úvaha prozkoumává dánskou část Jutského poloostrova z perspektivy živého oka i neživého objektu. Horizontála vodní hladiny představuje prostupnou hranici mezi světem lidí a přírody, skrz kterou probublávají zčeřené odrazy vnější skutečnosti, doprovázené poryvy větru, hlasů a ticha.

Dvě tradice města Kyjov: folklor a pervitin. Kroj odkazuje ke znakům moravského Slovácka: folklorní povrch podporovaný městským rozpočtem, neidylická rutina každodennosti, postavení mužů a žen, pokračování zábavy v nonstopu a ve sklepě. Precizně rytmizovaná filmová báseň je natočená a stříhaná tradičně, analogově.

Proč máme chlupy, k čemu slouží, z čeho se skládají a kdy jsme je přestali mít rádi? Hybridní audiovizuální esej s performativními momenty pohlíží na problematiku ochlupení z různorodých perspektiv. Prvky instruktážního filmu opírající se o fakta a makroskopické detaily jsou prokládány inscenovanými výjevy s velkou mírou stylizace.

Potentia dei je výraz, který je obtížné přeložit, ale je možné ho vyložit. něco podobného platí o filmové eseji Ondřeje Vavrečky, jejímž hlavním tématem jsou právě znaky, informace, jejich interpretace a tajemství. Kolážový styl filmu provokuje ostrými audiovizuálními kontrasty k zamyšlení.

Téměř halucinogenní smršť virtuálních pohledů na potenciální cíle jaderného útoku v „nárazníkové zóně“ divákovi podsouvá nepříjemnou blízkost totálního zničení, které hrozilo v 50. letech minulého století také bývalému Československu. Vizuální stránka filmu připomínající zaměřování byla vytvořena pomocí dat z Map Google.

Série tří experimentálních filmů, které mohou být promítány i ve smyčce, zpracovává téma přírody skrze rychlé, dynamické pohyby kamery, útočící na divákovu percepci. Filmy vznikly jako klauzurní práce v ateliéru Time-Based Media, jehož posluchači zkouší různorodé postupy multimediálního zpracování zvuku a obrazu.

Filmové médium využívá autorka jako prostředek k art-terapii, pomocí níž zpracovává traumatizující osobní zkušenost. Příběh vyprávěný z perspektivy dítěte staví na symbolice všedních i zvláštních předmětů, hliněného těla, svíjejícího se hada či kovového platidla, které promítá do vyprávěcí struktury opakujících se motivů.