Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlava dok cdf
Český žurnál: Děti státu
Český žurnál: Děti státu

Český žurnál: Děti státu

režie: Ivana Pauerová Miloševič
originální název: Český žurnál: Děti státu
země: Česká republika
rok: 2017
délka filmu: 57 min.

synopse

Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa.

„Do jaké míry přehlížíme případy ve svém okolí, kdy rodiče výchovu svých dětí nezvládají? Respektujeme tím soukromí nebo je to lhostejnost? Jsme schopní vnímat stát jinak než jako nutné zlo?“ I. P. Miloševičová

biografie

Absolventka FAMU Ivana Pauerová Miloševičová (1976) se narodila v Sarajevu. Spolupracovala na dokumentárním triptychu Den E (2004, MFDF Ji.hlava 2004). V Dámách v bílém (2008) sledovala ženy kubánských disidentů, Diviška (2014, MFDF Ji.hlava 2015) je portrétem dívky vstřebávající rozvod rodičů. Jako dramaturgyně České televize se podílela na dokumentech DK (2013, MFDF Ji.hlava 2013) nebo Hoteliér (2013, MFDF Ji.hlava 2013).

více o filmu

režie: Ivana Pauerová Miloševič
producent: Petr Kubica, Filip Remunda, Vít Klusák
scénář: Ivana Pauerová Miloševič, Margareta Hruza
kamera: Yvona Teysslerová
střih: Hedvika Hansalová
zvuk: Jiří Hruban, Ivan Horák

další filmy v sekci

Do zbraně
Střelné zbraně jsou v současné společnosti mnohoznačným fenoménem. Pro někoho jsou symbolem moci, pro jiného jistoty, pro dalšího nebezpečí. Barbora Chalupová ve svém dokumentu zpovídá držitele zbrojního průkazu i zájemce o něj a zajímá se také o dostupnost střelných zbraní v našem prostředí, ať už legální, nebo nelegální cestou. Film částečně využívá prostředí internetu jako netradičního prostředku vyprávění, částečně jde o klasický autorský dokument založený na konfrontačních rozhovorech. Autorka se pouští i do experimentů na hraně zákona s podomácku vyrobenými zbraněmi.„Víš, já se spíš snažím zjistit, proč jí mít a proč nemít? Jako tu bouchačku... Legální, nelegální... Ale možná se prostě tímhle vykradeným politickým manifestem jenom nějak kryju, nebo si dělám alibi.“

Do zbraně

Barbora Chalupová
Česká republika / 2016 / 39 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Pasažéři
Jako pasažéry, kteří hledají svoje místo v životě ze zadního sedadla, protože nedostali příležitost svůj život řídit, vidí režisérka filmu své čtyři protagonisty. Začíná je filmovat těsně před tím, než opustili zdi dětského domova, a po šest let časosběrnou metodou sleduje, kam se jejich osudy pohnou. Návrat do nefunkčního rodinného prostředí znamená často také návrat k ustáleným vzorcům, bezperspektivnosti a nestabilním sociálním vazbám. Dokument je nepřímou obžalobou systému ústavní náhradní péče, který se sice dokáže dobře postarat o děti v době jejich dospívání, ale na přechod do dospělého života je dostatečně nepřipraví a nevybaví."Jaké to je sedět na zadním sedadle svého života?" 
osobní program

Pasažéři

Jana Boršková
Česká republika / 2018 / 78 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Český žurnál: Hranice práce
Téměř pětina Čechů pracuje za částku menší, než je 83 korun na hodinu. Existuje pro ně specifické označení: pracující chudí. Novinářka Saša Uhlová se v dokumentu Apoleny Rychlíkové vydává na různá místa republiky zkoumat špatně placené práce, aby popsala, jaké jsou pracovní podmínky v současném Česku. Se skrytou kamerou v brýlích pracovala měsíc v nemocniční prádelně, drůbežárně, za pokladnou v supermarketu a týdny na brigádách – v žiletkárně a třídírně odpadu. Její reportáže pod názvem Hrdinové kapitalistické práce byly uveřejňovány od září na webu A2larm.cz. Během výzkumu se nechala doprovázet filmovým štábem pod vedením Apoleny Rychlíkové. Ten zachycoval Uhlovou při různých osobních situacích a dává možnost nahlédnout i na to, jak ona sama se vyrovnávala s koloběhem prací, změnami kolektivů, špatnými pracovními podmínkami a odloučením od rodiny.„Stála jsem několik měsíců blízko hrdinky, která ani chvíli neupřednostnila sama sebe před těmi, jejichž osudy nám chtěla přiblížit. Snad se ten záznam doby podaří časem dostat i k těm, kterých se týká.“ A. Rychlíková

Český žurnál: Hranice práce

Apolena Rychlíková
Česká republika / 2017 / 70 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
FC Roma
Kronika fotbalového klubu FC Roma, jehož členové musejí ostatní „gadžovské“ týmy ve třetí lize přemlouvat, aby s nimi vůbec hrály, se proměňuje v exkurzi po různých formách každodenní české xenofobie. Nenápadný pozorovatelský přístup filmařů dává vyniknout projevům charismatických trenérů, kteří se zdravým ironickým nadhledem glosují společnost, jež jim nedává takřka žádnou šanci. Právě promluvy různých protagonistů jsou nejvýraznějším prvkem strhujícího a zároveň bezvýchodně vyznívajícího dokumentu. Rasismus se ukazuje jako absurdita, která je často nechtěně komická, ale mnohdy zároveň mrazivá.„Hitler na hřiště nepatří.“

FC Roma

Tomáš Bojar, Rozálie Kohoutová, Evženie Brabcová
Česká republika / 2016 / 76 min.
sekce: Česká radost
Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka
Portrét jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných surrealistů Vratislava Effenbergera pojal David Jařab v duchu mistrovy poetiky jako hru. Sezval členy surrealistické skupiny a nechal je volně diskutovat o Effenbergerovi v prostředích, ve kterých zároveň inscenuje absurdní střetnutí a souvislosti. Klíčovým tématem jsou Effenbergerovy nerealizova(tel)né filmové scénáře, o jejichž dramatizaci se tvůrci ve snímku průběžně pokoušejí. Doplněk k surrealistickému lovu na Effenbergerovu imaginaci je rozhovor s autorovým synem plný rozporuplných osobních vzpomínek. „Práce s absurdním humorem a principem hry dávala Effenbergerovi šanci podvratně útočit na vnější i vnitřní realitu každodenního života své doby. Tenhle způsob vidění světa je mně i mému filmu blízký.“ D. Jařab
osobní program

Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

David Jařab
Česká republika / 2018 / 84 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Poslední šichta Tomáše Hisema
„Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ prohlašuje horník Tomáš Hisem na začátku své pracovní směny v ostravském dole Paskov, kterou se rozhodl zdokumentovat. Jeho tvář v záběru sice nevidíme – kameru, kterou propašoval do dolu, má připevněnou na helmě – ale při kontrole temných, prašných tunelů a klaustrofobických skulinek v zemi, kudy procházíme či lezeme po čtyřech spolu s ním, si vystačí s peprným hlasovým projevem echt Ostravaka. Bezprostředně a po svém zachycuje konkrétní místo v konkrétní čas – den předtím, než byl Paskov uzavřen a o práci přišlo 1300 jeho kolegů. „Tož tu točím, aby ti Pražáci viděli, jak se tady kurva dře!” J. Andrš

Poslední šichta Tomáše Hisema

Jindřich Andrš
Česká republika / 2017 / 29 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Batalives
Tomáš Baťa vytvořil jedinečnou tovární výrobu, kolem které soustředil město s občanským zázemím pro své zaměstnance. V duchu takové filozofie založili bratři Baťové ve světě desítky satelitních měst podobných Zlínu. Některá si zachovala svou funkci dodnes, jiná jsou pouhým pomníkem slavných závodů. Poetické epizody se odehrávají v prostředí typických řadových domků, které slouží jako kulisa pro videoklip mladým Chorvatům nebo jsou upomínkou celého Baťova života v nizozemském Batadorpu. Pětice protagonistů z různých kontinentů vypráví jeden přes druhého svůj příběh ovlivněný baťovským systémem. „Baťovské motivační heslo, které stálo obrovskými písmeny na zdi oddělující továrnu od města, Dnes fantazie, zítra skutečnost mi vždycky přišlo strašně smutné. Mnohem lepší by bylo žít podle hesla Dnes skutečnost, ale zítra fantazie.“ K. Zalabáková

Batalives

Karolina Zalabáková, Petr Babinec
Česká republika / 2017 / 75 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Český žurnál: Výchova k válce
Příspěvek do cyklu Český žurnál sleduje, jak se do našeho prostředí čím dál více vrací vojenský duch. Pokusy obnovit brannou výchovu nebo povinnou vojenskou službu a celkově připravovat národ na příští velkou válku jde ruku v ruce se strachem společnosti z Rusů, muslimů nebo libovolných jiných „nepřátel“. Observační přelet nad kulometným hnízdem českého militarismu se stává groteskní i zneklidňující vojenskou přehlídkou. Lze ji chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.„Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha.“

Český žurnál: Výchova k válce

Adéla Komrzý, Vít Klusák, Filip Remunda
Česká republika / 2016 / 69 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Jmenuji se Hladový Bizon
Jan si říká Bizon, miluje kovbojky, je nevidomý a hrozí mu, že ztratí i sluch. Dokument Pavla Jurdy sleduje jeho cestu do Ameriky za náčelníkem kmene Navajo, který má pomocí rituálu zlepšit jeho sluch. Film je plný neokázalého humoru díky charismatickému Janovi, který v USA působí jako Don Quijote z Divokého západu – naivní dobrodruh ve světě, který je mnohem obyčejnější než jeho fantazie. Pozorovatelský, ale nikoli odtažitý snímek je zároveň ukázkou, jak se filmové médium může vztahovat k nevidomým tím, že neustále zdůrazňuje, jaký je rozdíl mezi tím, co vnímá Jan a co vidíme my.„Film není o slepotě, i když hlavní postavou je slepec. Je o veliké touze po životě. „Všichni jsme nějak postižení“, říká chlapík na cestě, která začiná havárií a končí vítěžstvím.“

Jmenuji se Hladový Bizon

Pavel Jurda, Radim Procházka
Česká republika / 2016 / 83 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Bude si svět pamatovat tvoje jméno?
Ultrazvukový screening nenarozeného plodu. Turisté zaměřující na sebe mobilní telefony na selfie tyčích. Figuríny ve výlohách obchodů. Lidé na ulici prohlížející si sebe samé v odrazech skel. Snímání modelů do 3D tiskárny. Série všednodenních výjevů nám ukazuje různé formy obrazů a zobrazení, kterými se obklopujeme, jimiž sami sebe pozorujeme, rozumíme si a také se ztvárňujeme a archivujeme. Otázka položená v názvu snímku zároveň upozorňuje na přesun naší pozornosti od slov k obrazům. Nejde už o to, zda si svět bude připomínat naše jméno, ale zda mu dokážeme vtisknout do paměti naši podobu. „V hlavní roli: ego.“ M.-M. Kochová

Bude si svět pamatovat tvoje jméno?

Marie-Magdalena Kochová
Česká republika / 2017 / 17 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Dobrý život sokola Bendy
Citlivý portrét dědy Miroslava Bendy, zasloužilého sokola a obyčejného člověka s neobyčejnou vitalitou a ideály, odkrývá pomocí nostalgie i situační komiky příběh lidské houževnatosti a optimismu. Snímek má povahu časosběrného dokumentu – obsahuje rodinná videa i archivní filmové materiály. Do mikrokosmu vesnice Křenovice u Slavkova u Brna nás uvádějí dvě Japonky, jež se rozhodly Bendu navštívit díky jeho dlouholetému přátelství s univerzitním profesorem z Tokia. Společně s Bendou se divák přenáší na jedinou japonskou benzínku v Evropě, strahovský stadion i do New Yorku za americkými sokolkami. „Děda Benda mě fascinuje schopností povýšit banalitu na svátek, je jako zenový mistr, kterého se zeptali na smysl života a on odpověděl: ‚Když se ti chce jíst, jez, když se ti chce spát, spi.‘“ P. Jurda
osobní program

Dobrý život sokola Bendy

Pavel Jurda
Česká republika / 2018 / 76 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Heidegger in Auschwitz
Česká radost - mimo soutěžJeden z nejdůležitějších myslitelů 20. století, německý filozof Martin Heidegger jede 40 let po své smrti na exkurzi do Osvětimi. Během své návštěvy pořídí na 2500 snímků. Na zpáteční cestě  navštíví Prahu a jeho pozornost upoutá chvost právě probíhajícího maratonu, který mu nápadně připomíná pochod smrti.  Následující zimu vystoupí z hrobu též jeho židovská milenka, jedna z nejdůležitějších myslitelek 20. století, Hannah Arendt. Bezcílně se potuluje se svojí 16mm kamerou v okolí Heideggerovy chaty v Todtnaumbergu. Také se jí zjevují některé motivy ze stěžejního díla velkého filozofa, spisu Bytí a čas. Vše uspořádáno v přísně strukturálním tvaru. Statické v pohybu, kinetické v klidu. „Ó, Německo! Člověk se směje, když naslouchá řečem, které zaznívají z tvého domu. Kdokoli však tě vidí, sahá po noži.“ M. Ježek

Heidegger in Auschwitz

Martin Ježek
Česká republika / 2016 / 50 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt