Čína nečína

Dění a jevy jsou vnímatelné smysly a chápány myšlením. Noumena jako protiklad fenoménů jsou „čisté myšlenky“, existují pouze v rozumovém chápání. Duan Tianran tímto filmem zkoumá limity našeho vnímání a pomocí animace se pokouší noumena zpřístupnit i smyslovým vjemům.

Thomas Mohr uveřejňoval na své facebookové zdi příspěvky přátel a institucí, které sleduje. Sbírku statusů pak použil jako materiál své koláže: zmenšováním a různými uspořádáními díky algoritmu z nich vytvořil proud evokující zahlcení každodenní várkou informací.

Podvratná červenobíle stylizovaná satira odhaluje maskulinní rozměr lidových písní. Folklorní motivy jako víno, třešně, jablka nebo růže s provokativní explicitností využívá jako nástroj fetišizace ženského těla coby objektu mužské sexuální touhy. Díky vyostřené kritičnosti demaskuje obraz žen v lidové kultuře.

Počítačová animace ukazuje prostor, zlámaný texturou, a dále ho rozpracovává. Změť linek prostor utváří a mění. Pohyb po nestálé konstrukci vytváří vlastní narativ, který vyvolává paniku z naprosté neustálenosti. Animaci doprovází pro ni komponovaná hudba.

Experiment s filmem vytvářeným přímo přírodou upomíná na tradici práce s přírodními vlivy a filmovým materiálem. Zde kamerou pohybuje mořský proud v tuniské Mahdii, zvukovou stopu tvoří nárazy písku a kamení o nahrávací přístroje.

Experiment koexistence filmového pásu s páskou VHS. V tomto případě média nebojují, ale navzájem se potřebují, aby dílo mohlo fungovat. Filmový pás je kostra, na kterou jsou zavěšovány kusy různě narušované VHS pásky.

První pokusy o zachycení pohybu. Performance vlastním tělem. Průzkumy hloubky ostrosti, manipulace s kontrastem a barevností obrazu. Ve trojportrétu autorka zpřítomňuje různorodou energii významných feministických filmařek, které zobrazuje na místech jejich největší tvůrčí inspirace a nechává je přemýšlet o kinematografii. 

Benátky obklopené vodní hladinou stojí blízko zániku z důvodu klimatické změny. Virtuální cesta ukazuje jednu z příčin narušování přirozených ekosystémů: krizový stav přemíry plastového odpadu hromadícího se v oceánu. S ním bojují i obyvatelé Severního pólu, kam hory odpadu připlouvají.

V tomto čistě observačním díle se divákovi naskytne příležitost prozkoumat život u posvátné řeky Gangy, která je v indických védách považována za bohyni a matku všech řek.  Malé příběhy, které se u řeky odehrávají, pomohou proniknout do indické každodennosti v různých ročních obdobích.

Monochromatický film, natočený pomocí dlouhé expozice a pohybující se kamery, vytváří svébytný svět díky nekonkrétním tvarům světel a šera. Lidské oko a mysl mají i tak tendenci v chaosu rozeznávat obrazy známého, každodenně viděného.

Stop motion animace rozpohybovává krajinu lesa, které jsou odebrány konkrétní obrysy a stává se dynamickou abstraktní strukturou. Absence zvuku ještě víc zdůrazňuje vnímání lesa ne jako konkrétního objektu, ale jako soustavy tvarů a barev.