Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Díra v hlavě
Díra v hlavě
Díra v hlavě
Díra v hlavě

Díra v hlavě

režie: Robert Kirchhoff
originální název: Diera v hlave
země: Slovensko, Česká republika
rok: 2016
délka filmu: 90 min.

synopse

O romském holokaustu se ještě ví, ale už moc nemluví. Proces vymazávání paměti započal v podstatě s koncem druhé světové války, kdy mnoho hromadných hrobů v místech pracovních a internačních táborů zůstalo netknuto. I pro vítěze byli Romové obětmi „druhé kategorie“. V několika evropských zemích (Francie, ČR, Slovensko, Polsko, Německo, Chorvatsko, Srbsko) konfrontuje režisér zapomínající současnost se vzpomínkami posledních přeživších pamětníků těchto hrozivých událostí. Výsledkem je částečně inscenovaný a stylizovaný dokument – elegie za oběti monstrózního režimu a lidské netečnosti.

„Myslím, že to, čo pomohlo Rómom a Sinti prežiť prenasledovanie, je ich nematerializovaný vzťah k svetu, k bytiu, k času. To bolo pre mňa hlavné východisko filmu. Pamäť, ktorú nesú so sebou, a tá, ktorú vnímame my, naše kolektívne vedomie.“ Robert Kirchhoff

biografie

Robert Kirchhoff (1968) je slovenský nezávislý režisér a producent, zakladatel produkční společnosti atelier.doc. Ve své tvorbě se zaměřuje hlavně na aktuální společenská témata a na problematiku vyrovnávání se s historickým dědictvím ve středoevropském regionu. Na festivalu v Jihlavě mohli diváci už vidět jeho snímky Hej, Slováci! (2002, MFDF Ji.hlava 2002) a Kauza Cervanová (2013, MFDF Ji.hlava 2013).

více o filmu

režie: Robert Kirchhoff
hrají: Raymond Gurême, Fata Dedić, Nadir Dedić, Toti Dedić, Ladislav Welward, Ján Konček, Krystyna Gil, Karol Parno Gierliński, Rita Prigmore, Philomena Franz, Dragoljub Acković, Daniel Vojak, Markus Pape, Jan Hauer, Arnošt Vintr
producent: Barbara Janišová Feglová
scénář: Robert Kirchhoff
kamera: Juraj Chlpik
střih: Jan Daňhel
zvuk: Vašek Flegl

další filmy v sekci

Moje babička z Marsu
Bábuška Zina je původem Ukrajinka, kvůli aktuální politické situaci však zůstává na Ruskem ovládaném Krymu. Odtržena od rodiny přebývá v zapomenutém přímořském městě a snaží se rozhodnout, zda zůstat, či odejít. Hudební rytmy ruské popové hudby i lidových písní doplňují atmosféru jejího exilového města, na které je nahlíženo citlivou optikou plnou sentimentu. Důsledky neuspokojivé politické situace jsou však na pomyslné jiné planetě neustále přítomné. Ze způsobu, jakým režisér zaznamenává Zininy vztahy k rodině a přátelům, přímo srší hluboká úcta k této staré ženě, k její životní moudrosti a zkušenostem. „Po anexi Krymu musela moje ukrajinská babička Zina čelit skutečnosti života na ‚nové planetě‘. Z mnoha důvodů pro ni nastal čas, aby udělala zásadní rozhodnutí.“ A. Mihalkovich  

Moje babička z Marsu

Alexander Mihalkovich
Bělorusko, Ukrajina, Estonsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Dialog s Josefem
Yosef Yosade, krajinář litevského původu, už dlouho působí v Izraeli. Jeho dcera Elžbieta se za ním vydává, aby kamerou zachytila nuance autorova tvůrčího procesu. Důmyslně rámované statické záběry mistra při práci, rozjímání či zaujatém rozmlouvání odkrývají malířův svébytný přístup založený na hledání vizuální struktury krajiny. Režisérka zároveň uvádí výtvarné zobrazení krajiny do vzájemného střetu s jeho filmovým zachycením a propojuje tak „abstraktní“ a „konkrétní“ perspektivu. Snímek tedy nereflektuje pouze individuální tvorbu, ale zkoumá také vztah mezi dvěma specifickými médii. „Film hledá souvislosti mezi strukturou krajiny a lidské bytosti. Proměnlivost, vyprahlost, povrch pokrytý tvory a stopami minulosti, to mají Josef a poušť, kterou maluje, společné.“ Elžbieta Josadėová

Dialog s Josefem

Elžbieta Josadė
Litva, Francie / 2016 / 42 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
UČIT
Osobnost transylvánského venkovského učitele matematiky, který vyučuje své studenty u sebe doma a ignoruje stávající osnovy, vypovídá leccos nejen o rumunském školském systému, ale také o tamní společnosti jako takové. Zarputilý starší pán se řídí slovy esejisty Constantina Noicy, podle nějž by v ideální škole neměla probíhat výuka, ale studenti by se tam naopak měli chodit osvobodit od tyranie učení. Portrétní observační dokument sleduje především dynamiku samotných lekcí, kde se kromě matematiky řeší také problém školství jako takového a kde učitel vystupuje jako otcovská figura. „Pokud si přejete dosáhnout toho, že něco bude mít hodnotu i za sto let, musíte podle mě nejdřív poskytnout lidem vzdělání.“ A. Brendea
osobní program

UČIT

Alex Brendea
Rumunsko / 2019 / 82 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Volání
Otcové Gabriel, Vicilentius a Nazari, tři různě staří mniši v pravoslavném klášteře Počávijská lávra v Ukrajině, tráví čas v odloučení od světa. Všichni sem ale přišli ze svých světských životů a nesou si v sobě vzpomínky, do nichž se otiskly překotné a komplikované nedávné dějiny jejich vlasti. Snímek nechává jejich paměť vyvstávat na pozadí každodenní rutiny v majestátní klášterní architektuře. Ztišené, meditativní pozorování rituálů, práce či nicnedělání mnichů vytváří empatický portrét místa a jeho obyvatel, do jejichž životů nahlíží prostřednictvím náznaků. „Film Volanie je obrazom ľudskej premeny jednotlivca, ktorý sa zriekol svetského života a rozhodol sa následovať boha." E. Praus
osobní program

Volání

Erik Praus
Slovensko / 2019 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Poslední autoportrét
Slovenský režisér Marek Kuboš už 13 let nenatočil žádný film. Jeho prvním snímkem vůbec – cvičením na filmové škole – byl autoportrét. Kruh se uzavírá, zdroj kreativity zdánlivě vyschl. V posledním autoportrétu už je třeba jen po sobě uklidit, zrekapitulovat úspěchy i neúspěchy a rozloučit se se svými protagonisty. Introspektivní metadokument není ani tak studií tvůrčí krize, jako autoterapeutickým prostředkem i pokusem o podání komplexního profilu dokumentaristy v době nestabilních jistot. Ve filmu se v rolích Markových konzultantů objeví v podstatě celá slovenská dokumentaristická špička.„Už dlouho mám pocit, že dokumentárním filmem nedokážu říct to, co chci, co mě láká. Narážím na vnitřní i vnější hranice, které mě až dokumentárně paralyzovaly.“ M. Kuboš

Poslední autoportrét

Marek Kuboš
Slovensko / 2018 / 72 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Victoria
Hypnotická pustina Jižní Kalifornie dýchá svobodou Bezstarostné jízdy, odcizeností a vykořeněností Michelangela Antonioniho a niternou transcendencí Wernera Herzoga. Promlouvá skrz útržky dialogů z ikonických filmů, přesto zůstává unikavá a rozpouští se do abstraktních tvarů, rytmů a kompozic. Krajina jako uhrančivá a nepolapitelná, všeobjímající a bezobsažná, naplněná prázdnota se stává prostředkem transgresivního prožitku dvou temporalit. Času „reálného“, lidského a času přírodních procesů.„Kam ještě musíme zajít? Nevím. O moc dál ne. To z tebe vypadlo dnes ráno. Já to někdy říkám celý den. Opravdu? Říkáš to celý den? Už nám moc času nezbývá. Brzy tam budeme.“ L. Marxt

Victoria

Lukas Marxt
Rakousko / 2018 / 63 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Můj přítel Boris Němcov
Ruský politik Boris Němcov byl až do své násilné smrti v únoru 2015 známý jako hlavní tvář protiputinovské opozice. Důvěrný portrét přibližuje jeho aktivity z posledních let, kdy protestní hlasy v ruské společnosti začaly sílit. Snímek nezachycuje velkolepé proslovy a gesta, nýbrž hlavně každodenní činnost politika, jež kromě vystoupení v médiích či na demonstracích obnášela dlouhé pracovní cesty, kancelářskou rutinu či diskuze s lidmi na ulicích. Bezprostřední kontakt Němcova se sociálními herci i režisérkou prokazuje jeho odvahu a spontánnost, a to bez zbytečného patosu. „Je to dlouhometrážní debut, dokumentární tragédie. Vytvořit tento portrét Borise Němcova trvalo tři roky. Výjimečný vůdce ruské opozice, zavražděný v únoru 2015, je v něm ukázán se sympatiemi, lidskou vřelostí a ironií.“ Zosja Rodkevičová

Můj přítel Boris Němcov

Zosya Rodkevich
Estonsko / 2016 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Za tváří zrcadla
Poetický dokument o cestě ženy k sebeuvědomění a nalezení vnitřního míru a harmonie. Autorka se vrací do chorvatského regionu Lika, krajiny svých předků, a v lůně přírody se snaží vyrovnat s životními ztrátami, nemocí a strachem z budoucnosti. Snímek je členěn do šesti kapitol (prolog, jaro, léto, podzim, zima, epilog), spojených s různými obdobími lidského života. Přináší velmi otevřenou a intimní zpověď v mozaice vzpomínek a zážitků, úvah a pocitů. Film funguje i jako terapeutický nástroj, s jehož pomocí autorka nachází sílu bojovat. Snímek získal chorvatskou cenu Oktavijan za nejlepší dokumentární film.„Každý strach je odůvodněný. Abych se oprostila od svých běsů, spojila jsem tajné vzorce a vědomosti své rodiny s přírodním koloběhem a skrze tento střet odhalila, co je ve zvířeti lidského a v člověku zvířecího.“ Katarina Zrinka Matijevićová

Za tváří zrcadla

Katarina Zrinka Matijević
Chorvatsko / 2016 / 42 min.
sekce: Mezi moři
Evropská premiéra
VY a JÁ
Obrazový deník mladé ženy, která prožívá milostný vztah, zachycuje proměny života a lásky na okraji rakouské metropole. Pohyby ducha i těla, přicházející rodičovství a jiné změny, které se odehrávají vně i uvnitř, sledujeme s pomocí hledáčku starého fotoaparátu a komentáře. Přestože film pracuje pouze s fotografiemi a zvukem, je plný pohybu. Vytváří intimní atmosféru, v níž pozorujeme Nicu a Bena v životních zvratech, které vypadají jako ty nejběžnější a nejpřirozenější životní události.DETAIL:„Tehdy – než jsem tě poznala, chtěla jsem, aby to skončilo. Všechno to ponižování, rozchody, odmítnutí, ospravedlňování si nároku na intimitu naměstnané do tohoto obláčku horkého vzduchu, kterému se říká ‚moderní bytost‘ – aby skončilo.“

VY a JÁ

Jasmin Hirtl
Rakousko / 2015 / 88 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Případ Makavejev aneb Proces v kinosále
Výrazný snímek jugoslávské černé vlny WR – mystéria organismu byl v roce 1971 nadšeně přijat na festivalu v Cannes. V zemi svého vzniku ale radikální a ironickou úvahu o sexualitě a komunismu tehdejší režim zakázal a režisér Dušan Makavejev následně emigroval. O zákazu bylo rozhodnuto při premiérové projekci, která se změnila v neoficiální proces. Nově objevený audiozáznam celé debaty tu zazní v plné šíři. Obrazy filmu jsou složené především z nevěřícně se tvářících posluchačů magnetofonového záznamu, ať už jsou to herci z Makavejevova filmu, kolemjdoucí na ulici nebo opice v klecích. „Makavejev je můj nejoblíbenější srbský režisér. Film WR – mystéria organismu se stal symbolem Makajevova odkazu: filmový jazyk jako hříčka a zároveň nikdy nekončící režijní experiment.“ G. Radovanovic
osobní program

Případ Makavejev aneb Proces v kinosále

Goran Radovanovic
Srbsko / 2019 / 73 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Voda naše vezdejší
Lodní rozvážka pitné vody po odlehlých chorvatských ostrovech, které k ní nemají přímý přístup, může být dobrou příležitostí k pozorování často humorné každodennosti. Zvlášť když kapitán plavidla nejde pro hrubozrnné komentáře daleko a svými cholerickými výlevy častuje svého mladého synovce, který se stal novým členem posádky. Voda naše vezdejší je observační snímek, kterému ale dodávají vnitřní energii a humor jeho protagonisté. Tvůrcům se ve filmu podařilo přenést nás do líné atmosféry horkých chorvatských pobřeží i zprostředkovat výbušný temperament tamních obyvatel.„Prostřednictvím této středomořské komedie o kapitánovi a jeho posádce jsem chtěla vyprávět příběh o neviditelných lidech, kteří se poctivě snaží, aby se z naší země nestal ‚nahodilý stát‘.“ V. Vorkapićová

Voda naše vezdejší

Vlatka Vorkapic
Chorvatsko / 2018 / 57 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Příběh zimní zahrady
Valentina Voroninová, zahradnice a urputná správkyně skleníku, dostává po pětačtyřiceti letech výpověď. Nerovný souboj s financemi a chátrající budovou vyhrává čas a neodkladně se přibližující důchodový věk. Chřadnoucí zimní zahrada následuje ochabující síly svérázné manažerky a vizionářky. Neodbytné přesvědčení, že rostliny skleníku zahynou, pokud se o ně přestane starat, se protíná s objevem ezoteriků, šamanů s virgulí, kteří před vchodem do zimní zahrady odhalí zřídlo pozitivní energie. Palmové listí šustí jako němý svědek melancholického zápasu s časem a neúprosným zánikem. Další krutá zima je na spadnutí.„Film vychází z vlastního vnitřního rytmu bez přímé řeči autora. Přehodnocuje realitu a hlavní konflikt mezi sny a skutečností umisťuje do ironických a trochu kouzelných podmínek.“ S. Mozgovyi

Příběh zimní zahrady

Simon Mozgovyi
Ukrajina / 2018 / 75 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt