Divoké oko - Likvidace prostoru - Navzdory omezení

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Mysteriózní filmová báseň o vzpomínce na dávno ztracené letní odpoledne. Znepokojivé abstraktní detaily přírodních živlů prostupují metaforu dětské hry, přecházející v kontemplativní vizi o duchovní podstatě světla a tmy, v níž se protiklady nakonec rozplývají do jednoty pralátky.

Téměř halucinogenní smršť virtuálních pohledů na potenciální cíle jaderného útoku v „nárazníkové zóně“ divákovi podsouvá nepříjemnou blízkost totálního zničení, které hrozilo v 50. letech minulého století také bývalému Československu. Vizuální stránka filmu připomínající zaměřování byla vytvořena pomocí dat z Map Google.

Intimní esej zprostředkovává niterný prožitek těhotné ženy během příprav i porodu. Do procesu vypořádávání se s bolestí a psychického zpracovávání situace vplouvají také komplexnější otázky: dokumentární záznam se mísí s úvahami a vizemi, které reflektují mysl a strukturu mozku rodičky.

Video esej zkoumá konzumaci informací ve virtuálním prostředí a její vliv na etiku a angažovanost. Subjekt prochází opuštěnou kancelářskou budovou, skrze skutečnost rozloženou do pixelů a manifestační text upozorňuje na distanci, slepotu a odcizení člověka pohybujícího se na sociálních sítích.

Úryvky televizního rozhovoru s Eugènem Ionescem v adaptaci jeho absurdní povídky Fotografie plukovníka, které vévodí motiv bazénu ukrývajícího těla utopenců. Obrazová hříčka je kompilací technik animace, videa, 3D grafiky a textu, který dodává zdánlivě nahodilým výjevům částečné obrysy.

Autorská esej inspirovaná románem Kurta Vonneguta Mechanické piano (1952). Pomocí strojového učení na úrovni hlubokého čtení zpracovává obrazové a zvukové záznamy, které jsou přetvořeny, přeskládány a poté procházejí algoritmem spoluvytvořeným umělou inteligencí, jenž sekvence rekonstruuje a uskupuje do časové posloupnosti.

Metaforické zamyšlení nad sociálním odloučením participační metodou odhaluje vztah mezi mladou Ukrajinkou Elizavetou a její matkou zubařkou. Odvážná analogie extrahovaného zubu, společenské náležitosti a duševní čistoty na plátně rozehrává střet zcizujících detailů a intimního tableau z rodinného života.

Esej soustředěná na téma zneužívání přírodních zdrojů si jako hlavní námět vybírá vodu a ukazuje její podoby a proměny v industriálním řetězci. Neprvoplánová doprovodná hudba je temná stejně jako znečištěná voda vytékající z elektráren a spolu s obrazy průmyslu dotváří výsledný pocit ekologické úzkosti.

Melancholická metafora zobrazuje transportní řetězec a logistické konstrukce futuristického vzhledu v temném sterilním prostředí. Světélkující stroje a vozidla sloužící člověku žijí svým životem až do posledního momentu, kdy se rozpadnou v kusy materiálu, z něhož byly stvořeny.  

Animované zpřítomnění polobdělého stavu před usnutím. Různí lidé popisují stav mezi spánkem a bděním, zatímco obraz ilustruje hypnagogické halucinace, tj. vidiny doprovázející proces usínání. Prolínající se barvy a tvary vytvářejí abstraktní krajiny, ze kterých se čas od času vynoří konkrétní objekty.

Civilizace na rozcestí: Vědeckotechnická revoluce a budoucnost socialismu v naučných filmech 60. let   Projekce předchází výstavě Sebeuvědomění vědy: Vědeckotechnická revoluce a limity emancipace, která proběhne od prosince 2018 v pražských galeriích Display a FUTURA. Výstava se zabývá působením interdisciplinárního výzkumného týmu, který měl v šedesátých letech dvacátého století pod vedením filozofa Radovana Richty předložit vizi „nového československého modelu socialismu”. Vzestup kybernetiky a automatizace měl pomoci vytvořit humánnější socialistickou společnost osvobozenou od manuální práce, stejně jako od mnoha dosavadních ideologických autorit a šablon. Výstava, kterou připravuje tým historiků, kurátorů a umělců, stopuje křehkou hranici, která odděluje emancipační potenciál vědy a technologie od jejich využití při ustavování a udržování technokratické moci nebo autoritářských režimů. Cílem je rekonstrukce interdisciplinárního dialogu 60. let, který v současnosti nabyl znovu na svém významu, zejména v souvislosti s tématy automatizace, společnost bez práce nebo klimatické změny.    Projekce je výstupem z projektu „Ztvárněte budoucnost! Koncept vědeckotechnické revoluce“ v rámci programu „Strategie AV21: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“ (Akademie věd České republiky, 2018). Partnerem projektu je Národní filmový archiv.