Divoké oko - Likvidace prostoru - Navzdory omezení

Autorka inspirovaná konceptem tzv. retrománie upozorňuje na soudobý trend recyklace starších vizuálních stylů a prvků z posledních dekád před rokem 2000. Četné vady na kvalitě obrazu i psychedelického audio doprovodu domácích kazetových nahrávek vznikly záměrně při digitalizaci analogového materiálu.

Melancholická metafora zobrazuje transportní řetězec a logistické konstrukce futuristického vzhledu v temném sterilním prostředí. Světélkující stroje a vozidla sloužící člověku žijí svým životem až do posledního momentu, kdy se rozpadnou v kusy materiálu, z něhož byly stvořeny.  

Filmová esej staví publikum přímo do ohniska rekonstrukce historické bitvy. Střet stovek vojáků v dobových kostýmech ústící v imitaci organizovaného násilí osciluje mezi hrou, divadlem, spartakiádou a land artem. Zmnožené projekce vytvářejí pocit válečné vřavy, umocněné citáty protiválečného dramatu Karla Čapka Matka.

Krátká postdigitální meteorologická filmová báseň o černém slunci a jeho světle převážně sestavená z manipulovaných found footage materiálů v kombinaci s originální hudbou. Hlavní dějová linka je odvozená od remixovaného úseku z filmu americké meteorologické společnosti Above the Horizon z roku 1967.

Archeologicky významné místo rozprostírá svoji paměť rovinami mýtů, rituálů a lidových vyprávění v esejistickém pojednání o podobách historické kontinuity. Absence kontaktního zvuku a minimalistická hudby zdůrazňuje vizuální motivy živoucích i neživých stop v krajině. 

Zvukem generovaná animace dává slyšitelnému světu působivou podobu rozpohybovaných geometrických obrazců nebo hvězdné oblohy. Vizuální programovací jazyky Max for Live a Touch Designer proměňují autorskou zvukovou stopu ve vesmírné galaxie, v nichž se setkává technické a lidské, pozemské a duchovní, stroj s poezií.

Dialog mezi obrazem a zvukem reinterpretuje scénu z filmu Cizinec (1967, r. Luchino Visconti), v níž odsouzenec debatuje s knězem o absurditě života, smrti a neexistenci boha. Deformací obrazu skrz pohled přes broušené sklo je rozprava abstrahována a význam jejích slov nabývá nadčasové roviny.

Audiovizuální koláž zasazuje do papírových kulis záběry z Hitchcockova Okna do dvora, jehož myšlenky film hravě a provokativně rozvádí. K postavám musíme proniknout skrze vrstvy barev a cizorodých objektů, které zviditelňují proces medializace a zvýrazňují rám omezující náš pohled.

Technologie jako tichý svědek permanentního pohybu vesmírných těles. Světelná instalace zpřítomňuje příchod a odchod denního světla jako kontemplaci i dramatický proces. Časovým zhuštěním jednoho dne do několika minut tematizuje plynutí času a cykličnost přírodních procesů.

Mysteriózní filmová báseň o vzpomínce na dávno ztracené letní odpoledne. Znepokojivé abstraktní detaily přírodních živlů prostupují metaforu dětské hry, přecházející v kontemplativní vizi o duchovní podstatě světla a tmy, v níž se protiklady nakonec rozplývají do jednoty pralátky.

Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěžSpolečným jmenovatelem představených videí je motiv terapeutického či relaxačního cvičení, jehož cílem je uvolnění duševního i tělesného napětí. Ve všech těchto pracích je ovšem možné zároveň sledovat kritický osten, který je vybroušen frustracemi člověka v dnešním světě – ať už se týkají politiky, mezilidského soužití nebo pracovních tlaků. Přenesením vybraných videí z galerijního kontextu do prostředí kina dochází k proměně diváckého zážitku: Divák je se snímky konfrontován naléhavěji, i u něj dochází k budování napětí a uvolnění a potažmo vcítění do sledovaného.Pásmo vzniklo ve spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého. Kurátorsky připravila Tereza Jindrová (Společnost Jindřicha Chalupeckého) jako součást výzkumu k připravované výstavě Healing, věnující se tématu zdraví v současném umění.Prezentovaná díla:Migra jóga / Migra YogaČeská republika, 2012, 10 min.Režie: Markéta MagidováPrvotní promluva / Primal SpeechSpojené státy americké, 2016, 12min.Režie: Liz Magic LaserNěkdy se cítí skoro šťastně / Sometimes They Almost Feel HappyČeská republika, 2015, 9 min.Režie: Barbora KleinhamplováSpolečně 2017 / Together 2017Spojené království, 2017, 10 min.Režie: Lucy Beech & Edward ThomassonDvě minuty / Two MinutesČeská republika, 2016, 6 min.Režie: Jakub Jansa

Lyrizované obrazy inspirované světem snů reflektují přechodný stav mezi spánkem a probuzením. Mnohoznačné útržky obrazů, otisky prožitků a výjevy z nevědomí společně utvářejí sen, který se pomalu rozplývá a zbývají po něm pouze neuchopitelné stopy a bdící vědomí.